Syn nikoho z kdovíkde

Úřad

Bylo brzo ráno, ale na ulicích už vládl čilý ruch. Město se probouzelo.

V ubytovně pro přistěhovalce se zrovna na špinavé matraci probouzel mladý muž, aby znovu zkoušel své štěstí. Oblékl si čisté šaty a přistoupil k malému zrcadlu na stěně, aby si alespoň trochu upravil vlasy. Netušil, co bude celý den dělat, ale stejně vstával časně. Brzo ráno byly nejlepší příležitosti. Alespoň se to říkalo.

Překontroloval, jestli má všechny cenné věci u sebe a pečlivě za sebou zamkl dveře pronajatého pokojíku. Tady se hodně kradlo.

Vyšel ven na osvětlený rynek a zamířil k protější budově, úřadu zemských činitelů. I tady už panovala čilá nálada. Úředníci pospíchali sem a tam, žadatelé na sebe pokřikovali a někdy došlo i na strkanice. Nikdo si nevšímal drobného mladíka, který se obezřetně vyhýbal ostatním a mířil k zadní přepážce, kde téměř nikdo nestál.

„Á, zase vy," pronesl znuděný úředník, podle tamplechu na čele patřil k chrámu, „a zase nic nemám, pane Marane, musíte přijít jindy."

„Jak to?" nechápal Kelly, „přece někde musí být volné místo!"

„Tak to vyzkoušejte někde jinde, tady skutečně není nikdo, kdo by chtěl zaměstnat lékaře, snad kdybyste přijal jinou práci. Mám zde volná místa na pozici lokaje, podkoního nebo dělníka na pile."

„Děkuji, ale já si počkám," odmítl Kelly a se zdvořilou úklonou se odporoučel.

Venku se posadil na kašnu a zamyšleně pozoroval sochu koně, která chrlila vodu do nádrže. Zbývaly mu ještě dva týdny. Pak mu dojdou peníze a on se bude muset vrátit domů. Věděl, že ho otec nepochválí, ale to by ho nepochválil, ani kdyby se snížil k takovému zaměstnání, jako je dělník na pile. Otec sice tvrdil, že všechna práce je stejně hodnotná, ale stejně by synovi zmaloval záda, že dělá rodině ostudu.

„Už vám to trvá celé léto!" vykřikl někdo poblíž. Kelly vzhlédl. Na rynku před úřadem stál úředník, který ho měl v evidenci a jakýsi muž. Neznal ho, ale podle šatů to byl zámožný člověk s vysokým postavením. Byl poměrně vysoký, měl dlouhé černé vlasy stažené do ohonu a vztekle zatínal pěsti.

„Naši zaměstnanci dělají, co mohou, pane," krčil rameny úředník, „žel bohům nikdo takové služby nenabízí. To víte, k tomu je třeba velké vzdělání a tím se nikdo neobtěžuje. A když už někdo, tak jde pracovat pro veřejnost. Do soukromého sektoru se nikomu nechce. Snad se přece jen poštěstí, přijďte zase za týden, uctivě prosím."

„K čertu s vámi!" vykřikl muž, „moje paní nemůže čekat věky!"

„Snažíme se, seč můžeme, milorde," usmál se podbízivě úředník, „dokonce jsme požádali naše drahé bratry z chrámu, aby obětovali svůj drahocenný čas vašemu hledání!"

„Mě je jedno, jak, hlavně už někoho sežeňte!" teď už lord působil skoro zoufale. Pokud hledal celé léto, nabylo se co divit. Otočil se a zamířil pryč. Kelly počkal, až se vzdálí i úředník a vydal se za šlechticem. Měl štěstí, lord se zastavil na nároží, aby ho nesrazil povoz, který přijížděl uličkou. Mladík toho využil a přistoupil k němu.

„Sire?" rychle se poklonil, „slyšel jsem tu hádku před úřadem. Je pravda, že nemůžete najít nového zaměstnance? Snad bych vám mohl nabídnout své služby." Tohle už dělal několikrát, lordi se často domlouvali s úředníky mimo samotný úřad, aby se nemuseli v úzkých chodbách setkávat se spodinou. Nikdo sice jeho služeb zatím nevyužil, ale alespoň to zkusil.

Lord si ho přeměřil pohledem. „Ano, ale kdo jste, pane? A co tu děláte?"

Na první pohled poznal, že mladík, který ho oslovil je šlechtické krve, tudíž ho jeho přítomnost zde překvapila. Mladí urození muži se zřídkakdy procházeli po městě úplně sami.

Mladík se uklonil. „Jmenuji se Kelly Marans, můj pane. Hledám zde na úřadě zaměstnání, žel nikdo v této době lékaře neshání."

Mužovo obočí vyletělo až skoro k týlu. „Dám vám radu, pane Marane, nehledejte práci na úřadě, je to špatný sluha a ještě horší pán."

„Proč myslíte, můj pane?" podivil se Kelly.

„Protože já už od jara sháním lékaře a už od jara slýchám, že nikdo takový v celém okolí není," usmál se lord Sorac. Mimo to také slýchal, že tomu, co chce, musí jít naproti, nikdy to nepřijde samo. Jak vidno, pravda to nebyla. Dnes mu byli bohové nakloněni.