Friend or girlfriend

Part 2

„Tabby přestan po mě skákat a oblizovat mě,“ řeknu přerostlému štěněti zlatého retrievera, když mi začně skákat na posteli sem a tam a jako třešničku na dortu mě nezapomene několikrát oblíznout obličej. Myslím, že po jeho útoku si už nepotřebuju opláchnout obličej... Po několika minutách převalování, vylezu z postele a vydám se do kuchyně. Ve dveřích svého pokoje se ještě však ještě zastavím a otočím, jelikož za sebou neslyším Tabbyho tlapání, který místo toho, aby mě následoval stále leží na posteli a čeká co udělám.  „Jdeš se mnou?“ Na moji otázku nadzvedne hlavu a během chvíle už stojí vedle mě a upírá na mě svůj pohled.

„Ahoj Iz, udělal jsem snídani, tak si sedni a já ti to donesu,“ otočí se na mě Will od lednice, když vejdu do kuchyně.

„Já nemám…“

„Máš a dál se o tom nebudeme bavit,“ tímto uzavřel naši debatu takže já nemám sebemenší šanci na jakékoliv další protesty. Proto si raději sednu ke stolu a počkám než přede mě Will položí plný talíř smažených vajíček. "Dáš si čaj nebo kafe?" zavolá ne mě z kuchyně, když se dovaří voda v konvici.

"Faj..." odpovím mu s plnou pusou. "Čaj, prosím," raději to ještě zopakuju, aby mi pořádně rozuměl.

Během snídaně je ticho, teda když nepočítám Tabbyho mlaskání u misky s granulema. Will si čte noviny a každou chvíli se srandovně zamračí, nejspíš když jsi pročítá jednotlivé zprávy a něco ho zaujme. Vlastně jsem za to ticho i docela ráda, určitě je to lepší než nucená konverzace o tom co se mi včera zdálo a to jsem si myslela, že jsem se téhle noční můry už dávno zbavila...no tak asi ne.

„Mohli bychom jít do parku, jestli chceš?“ zeptá se mě Will po snídani, když společně odnášíme použité nádobí a skládáme ho do myčky.

„Co myslíš Tabby půjdem do parku?“ otočím se na Tabbyho který leží pod stolem a ohryzává svůj tenisák. Ten jen zavrtí ocasem na znamení souhlasu a beží si pro svoje vodítko.

Zatímco Will připínal Tabbymu vodítko a připravoval veškeré věci, které budeme v parku potřebovat, já jsem se běžela na horu převléknout do něčeho jiného než je pyžamo, i když je pohodlný na ven se bohužel nehodí...škoda. Rychle jsem na sebe hodila černé legíny a delší volnější mikinu, aby nebyly vidět modřiny, které mám pořád na rukou a v rekordním čase jsem už stála dole u vchodových dveří.

„Tak jak ti to jde v práci?“ zeptá se po chvíli procházení Will.

„Myslím, že jsem v tom naprosto neschopná a pokud mě nevyhodí oni, tak asi odejdu sama,“ shrnu zatím tři dny, co tam jsem na praxi. Abych to vysvětlila, jsem na stáži u agentury s názvem Modest, která zastupuje celebrity. „Jsem ráda, že tě má odpověď pobavila,“ zatvářím se uraženě. Tabby si mezitím spokojeně tlapká vedle nás s tenisákem mezi zuby. Tomu stačí ke štěstí vážně málo.

„Jen nechápu, jak si na stáž mohli vybrat právě tebe, když tvrdíš jak jsi neschopná,“ znovu se pousměje Will.

Na tohle mu vážně nemám co říct, takže jenom pokrčím rameny, i když možná měli málo lidí tak brali každýho. Radši nad tím nebudu dál přemýšlet a odpoutám Tabbyho z vodítka, které si přehodím přes rameno a do ruky vezmu tenisák.

„Wille běž támhle budem si házet,“ ukážu mu kam si má stoupnout a on bez sebemenších poznámek  rychle doběhne na místo, zatímco Tabby sedí vedle mě a netrpělivě čeká.

„Tak házej,“ křikne na mě Will. Kouknu se na Tabbyho a jeho výraz mluví za všechno. Napřáhnu se a hodím míč Willovi jenže než k němu stihne doletět Tabby ho chytí ještě za letu. I s míčem doběhne k Willovi a netrpělivě čeká, až mi ho hodí zpátky. 

„Dojdu pro něco k jídlu a stavím se pro kafe, chceš taky?“ zeptá se mě Will, když si už hodinu takhle házíme. Myslím, že mi brzo upadne ruka.

„Čokoládový frappucino?“

„Se šlehačkou a sypáním.“ Zakývu hlavou na souhlas.

„Hned jsem tady, Tabby dávej na ni pozor.“ Nad jeho poznámkou protočím oči, jako bych se těch deset minut nebo jak bude dlouho pryč nedokázala ohlídat sama. Tabby sedí vedle mé nohy a celou dobu co mluvím s Willem vrtí ocasem a hladově pozoruje míč, který držím v ruce. Proto se tedy pořádně napřáhnu a hodím ho, co nejdál dovedu, ještě že tady není moc lidí. Sednu si na zem a čekám než se Tabby vrátí. K mojí smůle jsem ten míč hodila kousek od nějakého kluka, který tam ležel. Tabby vzal míč,  ale místo toho, aby běžel zpátky ke mě se rozeběhl přímo k tomu klukovi. A sakra. Hned po něm začne tlapat a všemožně ho olizovat. Ne prosím přestan! Rychle se zvednu ze země a běžím za Tabbym.

„Tabby přestaň!“ Zvedne ke mě hlavu a když spatřil můj naštvaný výraz, vzal svůj míč a sedl si za mě.

„Já se ti hrozně omlouvám, tohle ještě nikdy neudělal,“ otočím se na Tabbyho a ten jako by pochopil, že něco provedl a teď má velký průšvih, sklopil hlavu k zemi a zakňučel. Až teď jsem si všimla jeho původně čistě bílého trička, na kterém  se teď vyjímaly hnědé otisky tlap.