Friend or girlfriend

Part 3

„To tričko ti zaplatím,“ ukážu na jeho špinavé tričko.

„To je v pohodě, to se vypere a navíc psi mám rád a ten tvůj to asi vycítil a proto za mnou přišel,“ řekne s úsměvem a podívá se na Tabbyho výrazem, že se na něj nezlobí. Ten to pochopí jako šanci a tak čumákem před něj dostrká míček. On ho vezme a odhodí kousek od nás.

„Ještě jednou se ti omlouvám, vážně ti nic neudělal?“

„Jsem opravdu v pořádku, akorát trochu oslintanej a s nově ozdobeným trikem, jinak dobrý,“ řekne se smíchem. Celkem se mi uleví, že to bere s humorem, stát se tohle někomu jinému tak skončíme u soudu s obviněním za napadení vzteklým zvířetem.

„Jsem Liam, a ty?“ natáhne ke mě po chvíli ruku. 

„Já,“ v tom si všimnu Willa jak se vrátil a kouká naším směrem, „promiň už musím jít,“ ještě se na něj naposledy otočím, abych se ujistila, že je opravdu v pořádku a  rozeběhnu se zpátky s Tabbym v patách.

„Co se stalo?“ zeptá se mě Will hned, co se k němu přiblížím. Tomu aby taky něco neuniklo.

„Zeptej se tady Tabbyho,“ ukážu na hromadu chlupů, která se štastně válí ve hlíně, jako by se ho to vůbec netýkalo.

„Vzal jsem nějaký sendviče, pomerančový džus a pro tebe čokoládový frappuccino,“ vyjmenuje všechno, co koupil.

„Dík,“ beru si od něj jeden sendvič se šunkou a hladově se do něj zakusuju. Venku člověku opravdu vyhládne.

Po obědě se vydáme zpátky domů, ještěže bydlíme kousek od parku v jedné známé rezidenční čtvrti, ve které bydlí samí boháči. Nesnáším to, jak jsou povýšení nad ostatní, ale bohužel jsem byla vychovaná tak, abych vždy dodržovala zásady slušného chování a etikety. Ty jejich falešné úsměvy a bla bla bla… Někdy mám vážně sto chutí jim říct něco, co by si za rámeček určitě nedaly.

„Musíme dojet nakoupit,“ prolomí ticho Will.

„Tak já se skočím osprchovat a můžem jet hned,“ rychle vyběhnu schody a zamířím rovnou do svého pokoje.

V koupelně se svléknu do spodního prádla a podívám se na sebe do zrcadla. I po třech měsících od nehody mám po celém těle modřiny a velkou jizvu na pravé straně břicha, která mi to co se stalo, bude připomínat do konce života. Přesně kvůli těmhle modřinám nenosím nic s krátkým rukávem nebo výstřihem, bez toho aniž bych si je musela zamaskovat.