„Nechcete si zajít na jídlo někam ven?“ zeptám se Harryho s Niallem, když vejdu do kuchyně. Dneska mám vážně skvělou náladu a nenechám si jí ničím zkazit.
„Klidně. Děje se něco?“ podívá se na mě podezřívavě Harry.
„Jen mám dobrou náladu a venku je hezky,“ nepřestávám se celou dobu usmívat.
Došli jsme do nějaké menší kavárny, kde bylo jenom pár lidí. U pultu jsme si objednali něco málo ke snídani a sedli si k jednomu stolu v rohu místnosti. Takhle jsem se nebavila už dlouho
Cestou zpátky jsme to vzali oklikou přes park, přeci jen co dělat doma, když je venku tak nádherně. Domů jsme došli kolem jedné hodiny odpoledne, protože jsme se ještě stavili na zmrzlině v parku.
„Tak jak bylo včera?“ podívám se na Liama, až teď jsem si všimla, že tam je s nějakou holkou.
„Ahoj lidi, tohle je moje kamarádka Sophie,“ ukáže s úsměvem na holku vedle sebe. Ale ne. Začala jsem na oba zírat s otevřenou pusou. Sophie… ta Sophie?
„Ahoj, ty musíš být Isabela?“
„Jo, těší mě.“ Právě mám zkažený celý den.
„Docela náhoda, potkali jsme se včera v klubu,“ vypráví nadšeně Liam. Jo jasně, že náhoda.
Naštěstí mi začne zvonit mobil, takže nemusím poslouchat jejich historky. Vytáhnu mobil z kapsy a jdu si to zvednout do kuchyně.
*
„Wille, děje se něco?“
„Potřebuju s tebou o něčem mluvit a nechci to řešit přes telefon. Mohla bys přijít za deset minut do parku?“
„J-já samozřejmě.“
*
Rychle ukončím hovor.
„Omlouvám se, ale budu muset jít,“ omluvně se na ně podívám a zamířím ke dveřím.
„Iz, stalo se něco?“ doběhne mě Niall v předsíni.
„Jen se mnou chce Will mluvit. Zatím ahoj.“
Cesta na předem určené místo mi zabrala necelých osm minut. Celá udýchaná jsem doběhla k lavičce, na které už seděl Will.
„Ahoj,“ udýchaně ho pozdravím a sednu si vedle něj.
„Iz, vůbec nevím, jak mám začít,“ nervózně se usměje. „Chtěl bych Camilu požádat o ruku a ty jsi moje jediná rodina, takže bych chtěl tvoje svolení, protože bych nikdy neudělal nic bez toho, abys to věděla.“
„Páni,“ překvapeně vydechnu a okamžitě ho pevně obejmu.
„No tak nebreč nebo mě taky rozbrečíš.“
„Tak můj brácha se bude ženit,“ nadšeně se usměju.
„Jenom pokud řekne ano.“
„Nemůžu tomu uvěřit. Už máš prstýnek?“
„Takže s tím souhlasíš?“ Jak bych s tím nemohla souhlasit.
„Samozřejmě, teda pokud půjdu za družičku,“ řeknu svoji podmínku.
„Dohodnuto,“ souhlasí se mnou Will.
„Napadlo mě, že bys mi ho mohla pomoct vybrat.“
„Jasně, že jo. Můžem jít hned,“ chytnu ho za ruku a táhnu směrem k nejbližšímu zlatnictví.
„Zpomal,“ začne se smát Will a zastaví.
****
„Co říkáte na tenhle?“ ukáže nám prodavač jeden prstýnek.
„Ten není špatný,“ zhodnotí ho Will.
„Ne, chce to něco jinýho,“ okamžitě ho zamítnu a prohlížím si jednotlivé vystavené prsteny.
„Tenhle,“ ukážu na jeden jednoduchý stříbrný prstýnek s kamínkem ve vitríně.
„Ten je úžasný. Vezmu si ho,“ souhlasí se mnou Will. Ještě, že mě vzal sebou, jinak by vybral nějaký totálně kýčovitý mega prsten.
„Kdy se jí zeptáš?“ zeptám se Willa, když sedíme v kavárně a já detailně studuji ten prsten, protože na slunci hází nádherné odlesky. Asi si ho nechám, je vážně nádherný.
"Nechceš si ho zkusit?"
"Můžu?" nadšeně se na něj podívám. Jenom přikývne. Opatrně si ho navléknu na prst a začnu ho znovu detailněji zkoumat. Já chci taky takový.
„Zítra... chci jí požádat zítra,“ zhluboka se nadechne.
„Koukej mi dát potom vědět. Budu ti držet palce,“ nadšeně se na něj usměju a usrknu si ze své skleničky s kafem.
ČTEŠ
Friend or girlfriend
أدب الهواةJedna nehoda, která změní úplně všechno... Co se stane, když se obyčejná dívka Iz, která má slibnou budoucnost jako studentka na univerzitě v Oxfordu, ocitne na stáži v Modestu. Kde je nucena stát se mediální přítelkyní Harryho Stylese...
