Friend or girlfriend

Untitled Part 84

„Ahoj Nialle,“ pozdravím ho, když vejdu do jejich obýváku.

„Iz, kde jsi byla? Harry říkal něco o tom, že ti volal Will a pak už o tobě nikdo neslyšel,“ překvapeně se na mě otočí.

„Dlouhej příběh,“ uchechtnu se a sednu si vedle něj na gauč.

„Harry říkal, co se mezi váma stalo,“ začne konverzaci Niall.

„Nechci o tom mluvit,“ rychle ho zastavím, než stihne cokoli říct, protože se nic nestalo. Zajímalo by mě, kolik lidí o tom co se nestalo ví...

„Dobře, no ještě pár dnů budu v Londýně a pak se vracím, tak zatím,“ slyším Sophiin hlas z kuchyně. To jako vážně, takže ona tu už i bydlí.

„Ahoj Iz, kam jsi se včera vytratila…“ otočí se na mě s úsměvem Sophie.

„Nějaké nesrovnalosti ve firmě, to bys nepochopila,“ odpovím jí s falešným úsměvem. Takže to víno ti nestačilo, doufám, že ty šaty byly alespoň drahý.

„Nechám vás tady o samotě,“ zvedne se z gauče Niall a odejde někam nahoru po schodech. Ne, prosím zůstaň tady. Otočím se na něj s naprosto zoufalým pohledem.

„Takže ty chodíš s Harrym?“ sedne si vedle mě. Ne chodím s Liamem, ty blbko.

„Jo už to tak bude.“

„Niall mi říkal, že ses vrátila,“ přijde do obýváku Harry. Díky bohu, lepší než se s ní bavit.

„Chyběl jsi mi,“ nadšeně se zvednu z gauče a jdu ho obejmout. „Prosím, vezmi mě pryč,“ zašeptám mu do ucha, tak aby to slyšel jenom on.

„Omluvíš nás na chvíli, Sophie?“ chytne mě za ruku Harry a odvádí nahoru. Možná jsem měla zůstat dole se Sophii než být s Harrym, i když to je asi jedno.

„Děkuju.“

„Kam jsi včera vůbec zmizela? A neříkej, že za Willem, mluvil jsem s ním,“ založí si ruce na prsou a sleduje mě přísným pohledem.

„Do Oxfordu,“ odpovím mu s ublíženým pohledem. Proč mi Will neřekl, že volal nebo mi to řekl, ale já jsem slyšela jenom to, že řekla ano a pak jsem začala křičet a skákat a pak přišel James a potom si toho už moc nepamatuju. Takže je celkem velká pravděpodobnost, že mi to řekl...

„Víš, jaký jsem o tebe měl strach, když jsi jen tak zmizela a ani ses neozvala,“ přeruší svoji pózu drsňáka a pevně mě obejme. Au... moje žebra.

„Ehm… ehm,“ někdo si za námi odkašle. Oba se rychle otočíme… Zayn, skvěle. Dnešek už asi nemůže být lepší.

„J-já už radši půjdu,“ vykoktám ze sebe a jdu k Niallovi do pokoje se kterým si musím vyřídit to, že mě nechal dole napospas Sophii.

„Za to s tím vínem si zasloužíš placák,“ nadšeně vyskočí Niall z postele, div mu nespadne notebook.

„Nevím, o čem to mluvíš.“

„Mám tady video,“ ukáže na obrazovku počítače.

„Ale jak…“

„Fanynky jsou všude, je toho plný internet,“ začne se smát Niall a klikne na jedno video. No alespoň to vypadá jako nešťastná náhoda, nevím, jak bych vysvětlovala, že jsem jí nechala polít vínem.

„Dobrá práce,“ kývne na mě uznale Niall.

„Vždyť jsem nic neudělala,“ snažím se nějak obhájit.

„Jo jasně,“ mrkne na mě pobaveně.

***

Vzbudím se na hroznou bolest hlavy, ta whisky vážně nebyl tak úžasnej nápad jak jsem si myslela. Porozhlédnu se po pokoji, ale všude ještě vládne tma. Potichu, abych neprobudila Nialla opustím jeho pokoj a vydám se do kuchyně pro něco k pití.

„A co ty, je někdo na obzoru… Je chytrá, milá a někdy i celkem dost tvrdohlavá… Miluju tě… Neřekl jsem to jenom proto, abych toho využil…“ začnou mi hlavou probíhat útržky našich rozhovorů s Harrym.

„Vždycky jsem to byla já…“ potichu si pro sebe zašeptám. Panebože já byla tak blbá...

„Iz?“ ozve se za mnou nějaký hlas. Leknutím sebou trhnu a upustím skleničku s vodou, která se nárazem o zem roztříští na milion kousků.

„Liame, vyděsil jsi mě,“ otočím se na něj zděšeně.

„Co jsi byla vždycky ty?“ podívá se na mě zvědavě a přitom se ke mně pomalu přibližuje.

„Co tady vůbec děláš, takhle pozdě v noci?“ ignoruji jeho otázku.

„Nemohl jsem spát. Něco teda někdo mi chyběl,“ zašeptá nebezpečně blízko u mého ucha. Svými rty se přesune k těm mým a spojí je v jedny.

„Liame, přestaň…“ trochu ho od sebe odstrčím.

„Děje se něco?“ nechápavě se na mě podívá a jednu ruku z mého boku přesune k obličeji, ze kterého mi ohrne spadlý pramen.

„Po zemi je všude sklo…“ Nenechá mě domluvit a opět se přitiskne na moje rty. Svým tělem se přitiskne na to moje, za chvíli cítím, jak jsem zády narazila na kuchyňskou linku, na kterou mě Liam bez problémů vysadí.

„Uklidím to,“ naposledy mě políbí a jde někam pro koště. Tohle je špatný, hodně špatný. Možná bych měla jít pryč, protože co kdyby někdo přišel… třeba Sophie. Při pomyšlení na její jméno, udělá můj žaludek obrat o 360 stupňů.

„Kde jsi byla?“ zamžourá na mě ospale Niall, když se vrátím do pokoje.

„Napít se,“ lehnu si zpátky na svoji provizorní postel a pokusím se usnout.