Friend or girlfriend

Untitled Part 13

„Ty jsi Harryho přítelkyně?“ přijde ke mně malá holčička. Možná si to nechám vytetovat na čelo, aby se mě na to každý neptal.

„Jsem Iz a ty princezno?“ přikývnu jí na souhlas a následně se představím.

„Maya, jmenuju se Maya.“

„Taky chceš Harryho podpis?“ všimnu si jak v rukách žmoulá deníček. S úsměvem přikývne.

„Podepíšeš se mi taky prosím?“ podívá se na mě prosícím pohledem.

„Já?“  Nervozně přikývne.

„Víš, že budeš první člověk, který bude mít můj podpis, pokud teda nepočítám podpisy na písemkách ve škole,“ začne listovat v deníčku hledaje prázdnou stránku. Potom mi ho podá i s fixou.

„Co když to zkazim?“ podívám se na ni. Povzbudivě se na mě usměje. Na prázdnou stránku napíšu svoje jméno a připojím srdíčko. Podám jí ho zpátky a ona moje mistrovské dílo hned zkontroluje a spokojeně se usměje.

Mezitím se všechny holky, co byly u Harryho někam vytratily.

„Ahoj princezno,“ dřepne si vedle mě a pozdraví Mayu.

„Podepíšeš se mi prosím?“ ukazuje na deníček.

„Jak se jmenuješ?“ zeptá se jí Harry s úsměvem.

„Maya.“

„Pro Mayu s láskou Harry,“ nahlas předříkává každé slovo, které píše na prázdnou stránku deníčku.

„Chceš fotku?“ ona jenom nadšeně přikývne. Až teď jsem si všimla její mamky stojící kousek od nás.

Harry si stoupne blíž k Maye a já se radši uhnu ze záběru. To se ale nelíbí Maye, která mě chytne za ruku a dovede zpátky k Harrymu.

„Já chci fotku i s tebou,“ usměje se na mě a Harry mi věnuje překvapený a možná trochu naštvaný pohled.

Její mamka nás několikrát vyfotí. A dají se na odchod.

„Moc vám to spolu sluší,“ stihne říct ještě Maya, než odejde pryč. Jen kdyby věděla.

Harry si mě za pas přitáhne k sobě a začne mě líbat. Po chvilce se odtáhne a já mám nutkání se usmívat jako idiot. Sednem si spolu na travnatou plochu.

„Bolí tě záda?“ snažím se začít konverzaci, když jsem si všimla jak si mne krk.

„Vlastně mě bolí za krkem,“ upřesní moji diagnozu. No tak promiň, že nejsem tak přesná jako doktor House, ale nestudovala jsem medicínu.

„Otoč se.“

„Cože?“ podívá se na mě nechápavě.

„Prostě se otoč.“ Nejistě se otočí a já se ke k němu přišoupnu trochu blíž.

Nejistě a opatrně jsem položila svoje ruce na jeho ramena a začala ho masírovat. Nejdřív sebou trochu cukl, ale pak se úplně uvolnil. Když byla moje práce hotová, odsunula jsem se zpátky na svoje původní místo a čekala až se otočí… Prudce se otočil a povalil mě pod sebe na trávu a začal mě lechtat.

„Ne, Harry prosím přestaň,“ začnu se smát na celý park. Sem tam vidím někoho s fotoaparátem, ale většinou jenom lidi, kteří na nás pobaveně nebo pohoršeně koukaj.

„Au… to bolí, přestaň prosím,“ vyjeknu, když se dotkne jizvy a několika stále nezahojených modřin na mém břichu. 

„Jsi v pořádku?“ zděšeně se odtáhne.

„Jo, jen jsem si asi skřípla sval,“ řeknu první věc, co mě napadne.

„Už bych šla domů, pokud by ti to nevadilo,“ začnu se zvedat ze země.

„Doprovodím tě,“ chytne mě zase za ruku a vydáme se ke mě domů.

„Vyzvednu tě o půl šesté, dobře?“ řekne Harry, když dojdeme před můj dům.

„Fajn.“ Naposledy mě políbí a vydá se zpátky.

Vejdu do domu, kde u okna stojí Will a celou dobu nás venku sledoval.

„Bavíš se dobře?“ zeptám se ho se smíchem.

„Já… jsem tady jenom koukal, jestli není potřeba umýt okna a vyprat záclony.“

„A potřebujou?“ zeptám se se smíchem.

„Cože?“ podívá se na mě nechápavě Will.

„No jestli je potřeba umýt okna?“

„Ne myslím, že ne.“ Jdu si radši nalít trochu džusu. „Když jsem náhodou kontroloval okna a závěsy tak jsem si vás venku všimnul a jestli se tě ještě někdy takhle dotkne tak ho zabiju a tohle platí i pro tvoje další vztahy,“ začne vážnou diskuzi Will.

„Dneska jsem potkala Jamese, je v Londýně i se svojí přítelkyní a tak s nima jdeme na večeři a James má pak lístky na Les miserables,“ změním téma rozhovoru.

„Ten muzikál jsi viděla asi stokrát.“ ušklíbne se Will.

„No a co, tak trochu mi to připomíná můj život.“ Vezmu si skleničku s džusem a i s ní odcházím nahoru do pokoje.

Jdu do koupelny a rychle se osprchuju. Jenom v ručníku se vrátím zpátky do pokoje a přemýšlím, co si vezmu na sebe. Otevřu skříň a hned jdu hledat do části, kde jsou na ramínkách navěšeny různě barevné šaty. Rychle jsem se probrala až k několika černým šatům a poté vytáhla svoje nejoblíbenější. Černé šaty nad kolena se širšími ramínky a menším výstřihem na zádech spojeným černými a stříbrnými korálky. Navléknu je na sebe a s botama v rukách sejdu dolů po schodech.

„Co myslíš?“ ukážu se Willovi v šatech.

„Páni… vypadáš úžasně,“ prohlédne si mě ze všech stran. „Bolí to hodně?“ ukáže na moji modřinu na krku a přes klíční kost, která naprosto přesně kopíruje bezpečnostní pás.

„Už ani moc ne. Musím se jít ještě dopřipravit,“ rychle se otočím a běžím zpátky do pokoje.

Nejdřív ze všeho se pokusím zamaskovat modřiny. Jakmile už nejsou vidět, stáhnu si vlasy do culíku, abych se mohla namalovat, kouřové stíny, řasenka, pudr a lesk na rty. Všechno se mi povedlo decentně a dokonale sladit. Rozpustím si vlasy, rozčešu je pomocí kartáče a potom pomocí kulmy navlním jednotlivé prameny. Ještě do psaníčka naházím pro mě životně důležité věci a můžu se jít dolů obout.

„Kdo jsi a co jsi udělala s mojí sestrou?“ přijde do předsíně Will.

„Už jsi mě takhle viděl několikrát, tak toho nech,“ obuji si svoje oblíbené boty, sice to nejsou boty na bůh ví jakým podpatku, ale k těmhle šatům se hoděj.

„Já vím, ale tohle je tvoje první rande.“

„Sklapni,“ začnu se smát.