Friend or girlfriend

Untitled Part 72

„Máte všechno?“ naposledy nás oba obejme Deborah.

„Jasně, že jo. Budete mi chybět.“

„Tak zase někdy přijeď, prcku,“ ušklíbne se na mě Dean.

„Hej,“ bouchnu ho pěstí do ramene.

„Už budem muset jet. Ozvu se, až dorazíme,“ vydávám se pomalu k autu. Proč se mi tolik nechce. Nejradši bych tady už zůstala napořád, ale doma na mě už bude čekat Liam, na kterého se hrozně těším.

„Dávej mi na ní pozor,“ zašeptá Deborah Harrymu, tak, aby to slyšel jenom on. Stejně jsem to slyšela. Ta její starostlivost.

„Děkuju,“ prolomí ticho v autě Harry. „za to, že jsi mě sem vzala, nemusela jsi to dělat.“

„Jo já vím,“ otočím hlavu směrem k okýnku a užívám si výhled.

Cesta utekla celkem rychle a během necelých dvou hodin jsme byli v Londýně. Harry zaparkoval před jejich domem. Společně jsme pobrali tašky a krabici se sušenkama. Doufám, že už bude Liam zpátky od rodičů.

„Jsme zpátky,“ zakřičí Harry do domu, ale nikdo se neozývá. Nechápavě se na sebe s Harrym podíváme a jdeme dál do domu.

„Jsme v kině,“ přečtu nahlas vzkaz, který nám nechali kluci. Takže Liam šel radši do kina, než aby na mě počkal.

„Děje se něco?“ podívá se na mě Harry.

„Ne,“ zakroutím hlavou na znamení nesouhlasu a pokusím se o úsměv. S Harrym si sednem do obýváku a pustíme si nějaký film.

***

„Je tu někdo?“ slyším hlas z předsíně. Liam. Nadšeně ho běžím obejmout.

„Chyběl jsi mi,“ zašeptám proti jeho rtům, které následně políbím. Tohle mi tolik chybělo.

„Ty mě víc. Kde je zbytek?“

„Někde venku,“ ruku v ruce dojdeme až do obýváku, kde jsem do teď seděla s Harrym a sledovala film.

„Půjdu se osprchovat, teda pokud nechceš jít se mnou,“ zašeptá Liam a na důkaz svých slov mi skousne ušní lalůček. Záporně zavrtím hlavou a políbím ho na tvář.

„Kam šel?“ otočí se na mě Harry od televize.

„Do sprchy.“ Myslím, že nemá smysl tady jen tak sedět a koukat na televizi.

„Konečně jste se vrátili,“ přijde do obýváku Niall.

„V kuchyni jsou sušenky, jestli chceš.“ Nadšeně se usměje a jde do kuchyně pro krabici plnou sušenek.

Po chvíli jsem to vzdala a vydala se nahoru do Liamova pokoje. Tohle je vlastně poprvé, co se tam podívám. Mám klepat? Pomalu otevřu dveře od jeho pokoje, jelikož neslyším sprchu, tak usoudím, že už nejspíš bude osprchovaný.

„Je fajn tě mít zase u sebe,“ obejme mě zezadu Liam. S úsměvem se k němu otočím čelem a spojím naše rty v lehkém polibku.

„Miluju tě,“ zašeptám, když se od sebe kousek odtáhneme.

Tentokrát to je Liam, kdo spojí naše rty v polibku, do kterého se po chvíli vkrádá čím dál víc vášně. Lehce, jako bych nic nevážila, si mě vyzvedne do náručí a přenese až k jeho posteli, na kterou mě opatrně položí. Jednou rukou se opře vedle mé hlavy, aby na mě neležel celou svojí vahou, a opět spojí naše rty. Už se nejedná o lehký dotyk, ale o spojení, ze kterého vyzařuje vášeň a touha po tom druhém.

Na malou chvíli naše rty rozdělí, ale jen pro to, aby mi mohl přetáhnout tričko přes hlavu. Znovu se ke mně nakloní, ale tentokrát přitiskne svoje rty na moji klíční kost, odkud pokračuje přes prsa až k zapínání od riflí. Jedním zkušeným pohybem rozepne knoflík a rifle mi rychlým pohybem stáhne a odhodí někam do tajů pokoje. Teď už před ním ležím pouze ve spodním prádle. Stejně jako Liam, který byl kvůli sprše pouze v boxerkách.

Vrátí se zpátky k mým rtům, které sem tam lehce skousne. Jednou rukou sklouzne na záda k zapínání podprsenky a jedním pohybem ji lehce rozepne. Pomalu mi stáhne ramínka z ramen a každý nově odhalený kousek kůže obdaří svým lehkým polibkem. Liam se trochu posune, políbí mě na podbřišek a lehce stáhne i poslední kousek mého oblečení. To samé udělá i se svým kusem prádla. Pomalu se nade mě zase nakloní a spojí naše rty, tentokrát v lehkém romantickém polibku, který přesně vyjadřoval naše pocity.

„Můžu?“ opře si Liam svoje čelo o to moje a podívá se mi zpříma do očí. Lehce přikývnu na souhlas a políbím ho na rty. „Asi to bude bolet,“ z jeho očí vyzařuje strach z toho, aby mi nějak neublížil. Naposledy spojí naše rty a jedním pohybem spojí naše těla.

Celým mým tělem projede ostrá bolest, která mě nutí přimknout víčka k sobě ve snaze zabránit slzám dostat se na povrch.

„Omlouvám se,“ zašeptá Liam a něžně mě líbá po celém obličeji a krku.

Zkusí se znovu pohnout a přitom se mi dívá přímo do očí, aby v nich viděl i jen sebemenší náznak bolesti.

„Liame,“ vzdychnu po chvíli jeho jméno.

***

„Miluju tě Sophie,“ přitáhne si mě do obětí a políbí do vlasů. Sophie?