Friend or girlfriend

Untitled Part 55

Asi po hodině jsme měli postavený skoro celý stan, myslela jsem si, že kempovat už byli několikrát, tak by to měli umět. Byla to docela sranda, hlavně když se Niall zamotal do nějakýho provázku a málem se přizabil.

Zatímco mi dodělávali naše životní dílo Liam už téměř hodinu seděl u ohně s Louisem. Nechápu, proč mě nenechal, abych mu pomohla.

„Dáš si pivo, Iz?“ podával mi jednu z lahví Louis.

„Ani ne díky,“ sednu si vedle Liama, který mě hned políbí na tvář. Připadám si hrozně divně, když nás kluci pozorujou.

„Proč vlastně nejela Eleanor?“ podívám se zvědavě na Louise.

„Jela s kamarády na týden do Francie, je to takový jejich rituál.“ Škoda, alespoň bych tady nebyla jediná holka.

„Půjdu se převléknout do něčeho teplejšího,“ zašeptám Liamovi, když mi začíná být zima. Přeci jenom být celý večer v kraťasech a tričku by nebyl zrovna nejlepší nápad. Zvednu se z provizorní lavičky, která je udělaná ze spadlého kmenu a vydám se do stanu, který mám společný s Liamem.

Z batohu vyhrabu tepláky s mikinou, do nichž se následně převleču. Převlíkat se ve stanu je celkem boj. Na to abych si mohla sundat kraťasy, a následně si zase oblíknout tepláky jsem vynaložila veškeré svoje úsilí. Mikinu jsem si radši nandala až před stanem, protože kdybych si ji oblíkala vevnitř, uřčitě by to nedopadlo dobře.

„Máš i něco jinýho než školní oblečení?“ zeptá se mě pobaveně Niall. Kde vzal tu láhev whisky? Vždyť jsem byla pryč asi tak deset minut.

„No vlastně, co se týče normálního oblečení tak moc ne,“ u slova normálního nezapomenu udělat ve vzduchu pomyslné uvozovky. Většinu času jsem trávila na internátě, kde jsme museli nosit dokonce i ponožky s erbem školy, takže většina mého volnočasového oblečení je právě se školním erbem.

***

„Nepůjdem už spát?“ podívám se ospale na Liama. Niall ten zalehl už dávno, teda doufám, že je ještě na živu, potom co vypil půl láhve whisky. A Harry ten jen nepřítomně zíral do ohně, zatímco se Liam vybavoval s Louisem

Všichni přikývnou na souhlas, pomocí vody uhasíme oheň, až z něj zbudou jenom doutnající uhlíky.

Vejdem s Liamem do našeho stanu a on za náma zapne zip. Taky jsme ty spacáky mohli rozbalit už dřív, kdo to má teď v tý tmě dělat.

Jako první se dostanu do spacáku já. Jenže Liam mě přeruší s tím, že se jedním spacákem přikryjeme, jako peřinou a druhý si dáme pod sebe. Vůbec jsem neprotestovala, protože se mi jeho nápad celkem zamlouval.

Přitáhnul si mě blíž k sobě, aby přes nás mohl přehodit provizorní peřinu. Zatímco mě lehce líbal na rty, jako by se bál, že mi ublíží. Přitisknu se na něj, co nejvíc to jde a náš polibek ještě o trochu prohloubím. Přetočí se nade mě, jednou rukou se zapře vedle mé hlavy, aby na mě neležel celou svojí vahou, a tou druhou mi zajede pod mikinu. Lehce mi přejíždí po podbřišku až po lem podprsenky a přes linii boku zase zpátky.

„Liame?“ zašeptám mu do rtů. Místo odpovědi mi něco zamumlá do rtů.

„Kluci jsou kousek od nás,“ pokračuju v šeptání.

„No a?“ o kousek se ode mě odtáhne a svou ruku zastaví na mém nahém boku, na kterém vytváří palcem malá kolečka.

„Můžou nás slyšet,“ podívám se na něj s obavami v očích.

„Myslím, že to pochopí,“ usměje se na mě a zase mě začne líbat.

„Ale… já n-nechci,“ odpojím se od jeho rtů a uhnu pohledem. Beze slova si lehne vedle mě a zavře oči.

Při pohledu na něj se mi oči začnou plnit slzami. Já jsem tak blbá, všechno jsem zkazila. Otočím se k němu zády, přitáhnu si kolena k hrudi a začnu potichu vzlykat.

„Iz?“ promluví na mě Liam a donutí mě se otočit k němu čelem.

„Z-zlobíš se na mě?“ utřu si oči do rukávu od mikiny.

„Samozřejmě, že ne, pojď jsem ty můj ťuňťo,“ přitáhne si mě do objetí.