Friend or girlfriend

Untitled Part 54

Konečně bude zase chvíli klid. Anna je fajn, ale je hrozně hyperaktivní a akční, takže už se nemůžu dočkat, až si dám doma horkou sprchu.

„Máme pro tebe s klukama překvapení,“ prolomí ticho v autě Harry a otočí se na mě s tajemným úsměvem.

„Vážně?“ nechápavě se na něj podívám. Vždyť nic neslavím, narozeniny jsem už měla a vánoce teprve budou.

„Napadlo nás, že bychom mohli jet stanovat,“ řekne nadšeně Harry.

„S-stanovat, myslíš jako někam do lesa?“ Ne to nejde, jsou tam medvědi a divoká zvířata. Všechno je tam tak strašidelný a oni tam chtějí spát.

„Tobě se to nelíbí?“ zeptá se mě zmateně.

„Já jsem nikdy nebyla stanovat,“ přiznám po chvíli, co si hraju s bezpečnostním pásem.

„To jako vážně?“ začne se smát Harry.

„Přestaň se smát, celý svůj život jsem strávila na internátu nebo chozením na charitativní akce,“ vyjedu na něj podrážděně.

„ Promiň, to jsem nevěděl.“

„Tak teď už to víš.“

„Můžem to zrušit, jestli chceš.“

„Ne to je dobrý. Kdy se jede?“ rezignovaně vydechnu a pohodlně se zase opřu do sedadla.

„Vlastně zítra.“

„Zítra? Co si mám sebou vůbec sbalit.“ Dělá si ze mě srandu. Nemám čas na to se ani psychicky připravit.

„Jestli chceš tak ti pomůžu něco vybrat.“ Přikývnu na souhlas.

Dojedem ke mně domů a vydáme se rovnou ke mně do pokoje. Celou dobu nad tím musím přemýšlet, co když tam bude nějaký masový vrah nebo já nevím co.

„Máš nějaký tepláky a mikinu?“ sedne si Harry na postel.

„Myslím, že jo,“ ze spodku skříně vytáhnu několik mikin, tepláků a kraťasů bohužel jsou všechny s logem školy. Nikdy jsem nic jiného než tohle nepotřebovala, protože na škole se mohlo chodit pouze v uniformách.

„Takže teď to dej do nějakýho batohu a máš sbaleno,“ usměje se na mě pyšně Harry.

„To je jako všechno?“ nevěřícně se podívám na malou kupičku s oblečením.

„Tohle ti na těch pár dnů úplně stačí.“ Když si vzpomenu, že na pár dnů k Anně sebou táhnu plnej kufr oblečení, je tohle celkem rozdíl.

„Děkuju, že jsi mi pomohl s balením,“ podívám se na Harryho, když všechno cpu do batohu, který má jak jinak školní erb. Měla bych si nakoupit nový věci.

***

Celou noc jsem nemohla spát, nevím, jestli to bylo nedočkavostí nebo šíleným strachem z toho co se bude dít. Řekněme si upřímně, nejsem zrovna ten typ člověka, co musí jezdit kempovat.

Do příjezdu kluků mi zbývala necelá půlhodina. Zatím jsem si překontrolovala, jestli mám v batohu všechny věci, přeci jen nevím, kde bych je v divočině sháněla. Nakonec jsem si musela sednout do obýváku k televizi a dívat se na Spongeboba, protože bych byla schopná ten batoh zkontrolovat ještě asi dvakrát. Z přemýšlení jestli mám všechno, mě vytrhnul zvonek. Páni, to je už tolik hodin. Uteklo to docela rychle.

„Ahoj,“ otevřu Harrymu dveře. Vezmu si na záda svůj připravený batoh a vydám se s ním pomalu k autu.

„Neřekl jsi jim, že jsem nebyla nikdy stanovat, že ne?“ podívám se tázavě na Harryho a modlím se, aby řekl, že ne. Ten místo odpovědi záporně zakroutí hlavou. Aspoň něco.

„Ahoj kluci,“ sednu si na místo spolujezdce a otočím se na zadní sedadlo, kde sedí Liam, Louis a Niall.

„Tak jak se těšíš?“ podívá se na mě s úsměvem Niall.

„Bude to určitě fajn,“ snažím se sama sobě namluvit.

„Můžeme jet?“ nastartuje Harry auto a naposledy se na nás podívá, předtím než sešlápne plynový pedál.

Cesta ubíhala docela rychle, co jsem pochopila z navigace tak bychom měli být někde poblíž Burley. Harry zaparkoval na nějaké lesní cestě s tím, že k tábořišti musíme jít pěšky. Vyndali jsme všechny věci z auta a začali je odnášet na několik set metrů vzdálenou mýtinu.

Všimla jsem si toho, že máme jenom dva stany. Jeden si hned vzal Liam a začal ho rozbalovat z obalu, zatím co s druhým bojovali Harry s Niallem.

„Chceš pomoc?“ zeptám se s úsměvem Liama, když si připravil veškeré tyčky nebo jak se to jmenuje. Stan jsem nikdy nestavěla, ale třeba by mě to šlo.

„Ne díky. Můžeš si zatím sednout k Louisovi,“ ani se na mě neotočil.

„Aha, tak nic,“ se sklopenou hlavou jsem se vydala k Louisovi, který se pokoušel naskládat dříví do ohniště.

„Iz, chceš nám pomoct?“ otočí se na mě od rozházeného stanu Niall. Nadšeně přikývnu, ne, že by stavění ohniště nepatřilo ke stanování, ale stavění stanu zní mnohem líp.

„Doufám, že umíš španělsky?“ zvedne Harry hlavu od papíru s návodem.

„No hay problema. Creo que hablo español bastante bien,“ v překladu to znamená, že španělsky umím celkem dobře. Docela mě pobavila jejich reakce. Oba na mě zírali s otevřenou pusou.