Friend or girlfriend

Untitled Part 42

Po kině mě Harry zavezl domů. V předsíni jsem si skopla boty z nohou a vydala se do kuchyně pro něco k pití.

„Tabby?“ zavolám z kuchyně. Ze shora se ozve štěkot.

Vezmu si skleničku a jdu nahoru do pokoje. Tabby sedí před skříní a nadšeně vrtí ocasem. Tohle je hodně divný... 

„Je tam někdo?“ opatrně se přiblížím ke skříni. Tabby na moji otázku jenom zaštěká a ještě víc začne vrtět ocasem. Dobře jen klid, určitě to není nějaký masový vrah, který se schovává u tebe ve skříni.

„Vylez, mám zbraň,“ řeknu trochu nejistě a natáhnu se po nejbližší věci. Dveře se pomalu otevřou …„Liame, víš jak si mě vyděsil,“ nahlas si oddechnu, ale musím se pousmát nad svojí dedukcí... no jasně masovej vrah.

„Skvělá zbraň, co uděláš s tím medvědem, umazlíš mě k smrti?“ začne se smát, když si všimne zbraně v mých rukou.

„Jak jsi se sem dostal? A co tady vůbec děláš?“ odložím medvěda zpátky na stolek.

„Oknem, napadlo mě, že jsme neměli žádný rande, tak jsem koupil nějaký věci a chtěl to připravit než se vrátíš, jenže Tabby sežral všechno jídlo,“ pokrčí rameny a nezapomene ukázat na hromadu chlupů, která leží na zemi.

„Proč jsi nepřišel dveřma?“ podívám se na něj nechápavě.

„Snažil jsem se být nenápadný,“ podívá se na mě výrazem tajného agenta. On je tak roztomilý.

„Nepůjdem dolů pro něco k jídlu?“ Než stačí cokoliv říct táhnu ho za ruku do kuchyně.

„Je tady zbytek salátu od oběda a několik sendvičů,“ zhodnotím obsah lednice a otočím se čelem k Liamovi.

„Nejradši bych tě teď políbil, ale mohl by zase někdo přijít,“ přijde ke mně blíž, až se zády opírám o lednici. Ruce mu dám kolem krku.

„Nikdo nepřijde, Will je s Camillou u jejích rodičů.“ Postavím se na špičky a spojím naše rty v lehkém polibku, při tom dotyku jako bych dostala ránu elektrickým proudem, který mi projel celým tělem až ke konečkům prstů.

„Takže říkáš, že tu můžu přespat?“ trochu se ode mě oddálí a opře naše čela o sebe.

„Když tě tady Tabby nechá tak můžeš,“ usměju se do polibku. Nemůžu se jeho rtů nabažit, je to úžasný pocit být s někým, komu na vás záleží.

„Snědl naši romantickou večeři, takže myslím, že mi něco dluží.“

„Pustíme si film?“ zeptám se Liama, když jsme nahoře v pokoji. Zakýve na souhlas tak mu podám svůj notebook a jdu se převléknout.

„Cos vybral?“ podívám se na Liama, který se zákeřně usmívá.

„Záznam školního představení Chicago,“ přečte název souboru. Kde to tam našel?

„To jako vážně.“ Nadšeně zakýve hlavou na souhlas a poklepe na místo vedle sebe. Lehnu si do jeho náruče a pomůžu mu naštelovat notebook tak, abychom oba viděli.

Kdykoliv se na obrazovce uvidím radši schovám hlavu do Liamova ramene. Nemám ráda, když se na sebe musím dívat a poslouchat jak zpívám, můj hlas mi připomíná Šmoulinku na drogách. Prostě hrůza.

„Byla jsi úžasná,“ otočí se na mě Liam s úsměvem po skončení filmu.

„Nemyslím si,“ zakroutím záporně hlavou.

„Dobře řekla sis o to,“ převalí mě pod sebe, svojí vahou mi znemožní jakýkoliv pohyb a začne mě všude lechtat.

„Ne, prosím přestaň,“ začnu se pod ním svíjet smíchy.

„Dokud nepřiznáš, že jsi byla dobrá.“

„Dobře… dobře byla jsem dobrá, jen už prosím přestaň.“

„Neříkáš to zrovna moc upřímně,“ nakloní se nade mě a lehce mě políbí na rty.

„To protože to bylo pod nátlakem,“ založím si ruce na prsou a tím ze sebe Liama shodím.

Než stihnu cokoliv udělat, přitáhne si mě do své náruče. Je to uklidňující pocit ležet v jeho hřející náruči a poslouchat klidný rytmus jeho srdce.

„Bije pro tebe,“ zašeptá mi naposledy do vlasů než oba propadneme do říše snů.