Friend or girlfriend

Part 6

„Tak jak to šlo?“ usměje se na mě povzbudivě Will, který na mě už netrpělivě čeká před tou hroznou budovou.

„Celkem to šlo,“ pokrčím rameny a dál to radši nerozebírám.

Nad mojí odpovědí nadzvedne jedno obočí. „Udělal jsem nám rezervaci v té nové restauraci.“ Raději změní téma na něco mnohem zajímavějšího, než je rozhovor o mé práci, tedy se to tak dá vůbec nazvat. Divím se, že nemám všude ten prach z těch krabic.

„Super, na kolikátou?“ zeptám se zvědavě, zatímco přes sebe zapínám bezbečnostní pás.

„Na čtvrtou.“ 

Takže to mám přibližně hodinu na to, abych se doma osprchovala a zbavila se tak pocitu, že mám všude ten prach a potom se převlákla do něčeho reprezentativnějšího než jsou legíny a košile.

Do restaurace přijdeme za deset minut čtyři. Jedna z věcí, kterou nás rodiče učili, bylo chodit všude raději o deset minut dřív než přijít o minutu později. Někdy se to vážně hodí, ale je lepší, když tohle pravidlo dodržují obě strany, což se už tak často nestává...bohužel.

„Dobrý den, mám rezervaci na jméno Berry,“ řekne Will muži u vchodu.

„Dobrý den pane Berry, slečno Berry. Následujte mě k vašemu stolu.“ S Willem ho následujeme až k našemu stolu. Oba si sedneme a během chvíle je u nás číšník s notýskem pro zapsání naší objednávky.

„Dobrý den, jsem Mike a dnes vám budu obsluhovat,“ představí se nám číšník a podává nám jídelní lístky.

„Mohu poprosit ještě o vinný lístek?“ zeptá se zdvořile Will. Zatímco já si pročítám jídelní lístek a přemýšlím nad tím, co bych si nejraději dala.

„Samozřejmě, pane,“ odběhne Mike pro zmíněný lístek. „Prosím,“ během chvíle je zpátky a s omluvným úsměvem podává Willovi vinný lístek.

„Děkuji, zatím to je vše. Už sis něco vybrala?“ prolomí ticho Will.

„Ehm… Přemýšlím nad pollo salátem jako předkrm a callamari na grilu se zeleninou,“ řeknu mu svoji objednávku.

„Dám si to samý, zní to skvěle. Vybral jsem nám víno, co říkáš na Chamblis 2010 Lamblin, myslím, že se to k mořským plodům skvěle hodilo, jelikož to je Chardonnay,“ přikývnu na souhlas, jelikož v tomhle se vážně nevyznám a napiju se vody s plátkem citronu. Will mezitím kývne na číšníka a ten to je během vteřiny.

„Máte vybráno?“ zeptá se s úsměvem Mike. Will mu nadiktuje celou naši objednávku, přeci jen v pravidlech etikety je, že objednává muž. Je hezký vidět Willa, jak tohle všechno dodržuje.

„Skvělý výběr, a pokud vám mohu doporučit pravé italské tiramisu jako dezert.“ Will se na mě podívá tázavým pohledem a já přikývnu na souhlas. Jak se na tohle vůbec může ptát?

„Ano, to by bylo skvělé,“ přikývne s úsměvem Will a vrátí jídelní lístky zpátky Mikovi. „Jak bylo dneska v práci?“ upije si Will trochu vody. A já už myslela, že tohle téma je už dávno za námi.

„Docela to šlo, dělala jsem něco s papírama a potkala jsem Ollyho Murse.“ Hnusně zaprášenýma papírama a Ollymu jsem nesla kelímek s vodou, no nejsem já hrdina dne?

„To jako vážně? A máš pro mě alespoň autogram?“ 

„Ne, bohužel,“ musela jsem se nad tím pousmát, teď trochu připomínal šílenou fanynku, která by se po mě nejraději vrhla přes stůl.

„Váš pollo salát,“ položí před nás talíře Mike. Páni, vypadá to vážně skvěle. Ještě nám donese láhev vína a oběma nám nalije do sklenic.

„Připíjím na tvoji skvělou stáž a na to, že tě přijali na Oxford,“ pozvedne Will skleničku s vínem, abychom si mohli přituknout.

„To tiramisu jsme si neměli dávat, ale bylo vážně úžasný,“ povzdechnu si v polovině cesty domů, protože jsem byla vážně přecpaná k prasknutí.

„Nesváděj to na tiramisu, to ty jsi chtěla jít pěšky, já navrhoval taxíka.“ No jasně, přístě budu raději ticho.

„V tý práci to není zase tak hrozný, jenom jsem čekala něco lepšího než nějaký blbý papírování,“ přiznávám, když sedíme v obýváku na gauči a koukáme na simpsonovi.

„Třeba se to ještě zlepší, jsi tam teprve pár dnů, tak nemůžeš čekat, že hned budeš manažer.“ Jen co to dořekl, přistál mu na obličeji polštář. Jasně, že jsem nečekala, že hned budu manažer...

„Půjdu si už lehnout, dobrou noc.“