Friend or girlfriend

Untitled Part 93

„Kam to vlastně jdeme?“ podívám se na Jamieho, když opustíme dům.

„Napadla mě jedna kavárna kousek od školy.“ On má tak krásnej úsměv. Je to kamarád, takže okamžitě přestaň myslet na jeho úsměv.

„Jo to zní fajn. Co vůbec studuješ za obor?“ raději změním téma.

„Anglická literatura s kombinací angličtina a moderní jazyky.“ Aha.

„To je vážně zajímavý.“

„A co ty?“

„Ehm… Anglický jazyk s kombinací drama se zaměřením na divadelní kritiku.“

„Tak to bych do tebe neřekl,“ otočí se na mě s úsměvem.

„Já do tebe taky ne, přijdeš mi takový technický typ, ale je fajn, že studuješ to, co studuješ.“ Teď jsem se do toho trochu zamotala.

„Tebe bych typoval na medicínu.“

„Tak to máš hodně špatný odhad, protože když vidím krev tak kolabuju,“ začnu se smát. Říká někdo, kdo si podřezal žíly.

„Vítej v mojí oblíbené kavárně,“ otevře mi dveře Jamie. Sexy a ještě gentleman, to asi nerozdýchám.

„Je to tu opravdu pěkný,“ porozhlédnu se po celém interiéru kavárny.

„Vezmem si to kafe sebou? Můžem si venku někde sednout v parku,“ navrhne po chvíli Jamie, když stojíme ve frontě.

„Ty to tu znáš, takže ti budu věřit.“

„Beru tě za slovo.“

„Ahoj Jamie, tak co to bude?“ usměje se na něj blondýna za pultem. Myslím, že začínám žárlit...

„Ahoj Caro, dvě střední karamelový frappe, mix cupcaků v krabici a dvě panini s čedarem a prošutem,“ nadiktuje jí celou svoji objednávku.

„Hned to bude,“ věnuje mu úsměv a jde připravovat objednávku. Zatím co mi se posuneme k výdejnímu místu.

„Proč si toho kupoval tolik?“ nechápavě se na něj otočím.

„Říkala jsi, že mi věříš.“

„Kolik ti dlužím?“ začnu z tašky vytahovat peněženku.

„Zvu tě,“ usměje se na mě tím dokonalým úsměvem.

„Dobře, ale příště platím já.“ Připadám si divně, když za mě platí, ale ten jeho úsměv to úplně vykompenzuje.

„Jo jasně že jo,“ podívá se na mě takovým tím výrazem na-to-okamžitě-zapomeň.

Společnými silami pobereme všechno jídlo a vydáme se do nejbližšího parku, kde si sedneme na trávu. Vůbec bych nečekala, že tu bude tolik lidí. I když na druhou stranu je hezky, tak proč by ne.

„Děkuju, že jsi mě pozval,“ vyndám brčko z obalu a napiju se kafe.

„Nemáš vůbec za co, jaký to je?“ ukáže na můj kelímek.

„Překvapivě dobrý. Jak často tam chodíš?“ Nežárlím jen se nezávazně ptám, abych rozproudila konverzaci... Dobře, tak bych tý mrše omlátila hlavu o stůl, ale pořád nežárlím.

„Moc často ne… jen asi třikrát denně,“ lehne si na záda do trávy a vyhrne si rukávy u trička.

„Ty máš tetování?“ přisunu se k němu blíž, abych si ho mohla lépe prohlédnout. Jak to, že jsem si ho předtím nevšimla. No... možná proto, že jsem nad ním slintala.

„Jo,“ uchechtne se a odhalí i skrytou část, „nejdřív jsem měl jenom never say never a potom co jsem se rozešel s tou… ehm nechci být sprostý, tak jsem si nechal dodělat never say forever.“

„Hmm zajímavý,“ zhodnotím jeho tetování.

„Můžu se na něco zeptat?“ zase se zpátky posadí a upije ze svého kelímku.

Jenom přikývnu na souhlas.

„Proč jste se vůbec rozešli?“

„Ehm… stačí, když řeknu, že to bylo něco jako vzájemná dohoda?“

„Jo jasně promiň, nemusíš o tom mluvit, jen mě to zajímalo. Mám totiž dvě mladší ségry Jess a Cassidy obě totálně zbožnujou One direction. Jess tě nesnášela, protože si podle ní s ním byla jen kvůli popularitě a Cassidy tě měla ráda.“

„Takhle to brala nejspíš většina,“ sklopím pohled ke svému kelímku a trochu s ním začnu hýbat aby se obsah trochu promíchal.

„Nechtěl jsem tě nějak urazit nebo tak.“

„Ne to je v pohodě, stejně už je to pryč.“