Friend or girlfriend

Untitled Part 100

HARRY PO

 Co nejrychleji jsem se vydal na letiště Heathrow. Stihl jsem to přesně v čas, protože zrovna mělo odlétat dnešní poslední letadlo do Paříže. U přepážky na mě koukali celkem divně, přeci jak často se jim stane, že někdo přiběhne na poslední chvíli jenom s doklady a kreditní kartou. 

V naprosto rekordním čase jsem se dostal na palubu letadla a netrpělivě odpočítával poslední minuty, které zbývaly k odletu letadla.

„Jste v pořádku?“ přijde ke mě po startu letuška. Nejspíš jí musím připadat jako někdo, kdo má absťák. Něco na tom bude… nechal jsem odjet naprosto dokonalou holku a teď přemýšlím nad tím, co jí řeknu.

„Mohl bych poprosit o trochu vody?“ S úsměvem přikývne a odejde do menší kuchyňky pro kelímek s vodou.

***

V Paříži přistaneme, kvůli časovému posunu v jedenáct hodin v noci.

„Do Disneylandu a co nejrychleji prosím,“ nadiktoval jsem taxikáři cíl mé cesty a připoutal se.

„Není na to trochu pozdě?“ podívá se na mě nechápavě taxikář do zpětného zrcátka.

„Nikdy není pozdě.“ Pohodlněji se posadím a celou cestu se koukám z okna na noční Paříž.

„Mám tady na vás počkat?“ otočí se na mě taxikář, když zastaví před hotelem, ve kterém by podle Nialla měla Iz bydlet. Doufám, že se nespletl.

„Ne děkuju, drobné si nechte,“ podám mu několik bankovek a vystoupím z auta.

Vstoupím do hotelu a hledám nějakou recepci, kde bych mohl zjistit číslo jejího pokoje.

„Můžu vám nějak pomoc?“ vykoukne na mě z poza pultu nějaký muž s ušima Mickey mouse a nejspíš mušketýrským kostýmu. Tohle je vážně divný.

„Ehm… mohl byste mi prosím říct číslo pokoje Isabel Berry?“ podívám se na něj svým neodolatelným pohledem, když se vzpamatuju z toho šoku.

„Třetí patro apartmán 2.“

„Děkuju.“ Rychle doběhnu k výtahu, ale ten je bůh ví kde, takže to vezmu raději po schodech, které beru celou dobu po dvou, celkem se divím, že jsem se ještě nepřizabil.

Dojdu až před dveře pokoje, kde by měla být Iz a zaklepu na ně. Jelikož mi nikdo neotvírá, zaklepu znova.

„Jsi vážně geniální Stylesi, je skoro půlnoc a ty tady klepeš na dveře,“ prolítne mi hlavou. Určitě na tom něco bude.

„Co chceš?“ otevřou se dveře a v nich stojí James.

„Mluvit s Iz.“

„Není tady.“ Dveře mi zabouchne přímo před nosem. Tak to teda ne, nejel jsem sem proto, aby mi někdo řekl, že tady není.

„Jamesi otevři,“ zaklepu znova na dveře, tentokrát o něco důrazněji.

„Nemůžete jí nechat chvíli na pokoji? Myslím, že jste jí ublížili už dost,“ založí si ruce na prsou James.

„Dej mi jenom pět minut.“

„Co nechápeš na tom, že tady není.“

„Fajn, tak mi řekni, kde je?“ rozhodím rezignovaně rukama, jelikož jsem začínal být čím dál víc naštvaný.

„V parku šla se podívat na půlnoční ohňostroj,“ povzdychne si James.

„Moc ti děkuju,“ rychle ho obejmu a běžím zpátky ke schodům.

Během pár minut jsem se dostal do areálu parku.

„Dobře… do půlnoci zbývá nějakých šest minut,“ brblal jsem si pro sebe.

Dostal jsem se k obrovskému zástupu lidí, kde ji tady asi najdu? Nenapadlo mě nic lepšího, než se tím davem začít prodírat dopředu a přitom si vyslechl několik docela sprostých nadávek. Sakra lidi jste v Disneylandu, tak mluvte slušně...

„Iz?“ oslovím jednu holku, když dojdu až úplně dopředu. Prosím ať je to ona.

„Harry, co ty tady děláš? Měl bys být na Liamově oslavě,“ překvapeně se na mě  otočí.

„Musím ti říct něco důležitého.“

„A to by to nepočkalo, až se vrátím?“ odhrne si vlasy z obličeje.

„Ne, víš já,“ chytil jsem jí za ruce a propletl naše prsty, „jsi to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo… Miluju tě. Miluju tvůj úsměv, to jak krčíš nos, když něco chutnáš. Tvoje oči, které přesně vyjádří to, jak se cítíš bez použití slov. Tvoje rty, které jsou pro mě něco, jako moje droga,“ zvednul jsem pohled od našich propletených prstů a podíval jsem se jí do očí, které se postupně začaly plnit slzami.

„Miluju tě proto jaká jsi, protože pro mě jsi dokonalá.“ Celou dobu na mě koukala přes slzy, které v malých kapičkách začaly stékat po její tváři. Opatrně jsem pustil jednu její ruku a palcem jí setřel několik zbloudilých slz.

Chvíli bylo ticho a jen jsme se dívali navzájem do očí toho druhého. Možná bych byl radši, kdyby mi odpověděla hned, ale co když je tohle poslední šance, kdy jí můžu držet za ruce a dívat se do jejích očí.

"Prosím, řekni něco."

Postavila se na špičky a místo odpovědi přitiskla svoje rty na ty moje. Přesně ve chvíli, kdy tak učinila, se nebe rozzářilo díky ohňostroji a všichni kolem nás začali tleskat. Ten ohňostroj přesně vystihoval to co právě prožívám.

Iz se po chvíli odtáhla a s lehkým úsměvem se mi podívala do očí. Nakonec se otočila směrem k zámku, nad kterým se to všechno odehrávalo. Ruce jsem jí obmotal kolem pasu a přitáhl si jí blíž k sobě. Teď už mi jí nikdo nevezme.

„Myslel jsi to vážně?“ otočí se na mě zvědavě po skončení ohňostroje.

„Samozřejmě a klidně ti to znova zopakuju a budu to opakovat tak dlouho, dokud tomu neuvěříš.“