Friend or girlfriend

Untitled Part 86

Vzala jsem za kliku od velké železné brány a vší silou jsem jí otevřela. Pomalu jsem vešla dovnitř a po jedné z cest se vydala k hrobu svých rodičů. Na to jaké je krásné počasí, tady panovalo lehké šero, které tomuto místu dodávalo na tajemnosti.

„Ahoj mami a tati,“ usměju se na jejich fotografie v malém rámečku a na hrob položím několik žlutých růží. Máma je vždycky milovala, „omlouvám se, že jsem nepřišla dřív.“

Sednu si na menší lavičku, která je přímo pod velkým dubem. Kolena jsem si přitáhla k hrudi a položila si na ně hlavu. Jen tak jsem seděla a svůj pohled upírala někam do neurčita.

*

„Iz, přeci nechceš přijít svůj první den ve škole pozdě, že ne?... Ale mě se tam nechce, chci být doma s vámi a Willem,“ hlavou mi prolétna vzpomínka na můj první školní den. Musím se nad tím trochu pousmát. Naprosto přesně si pamatuju, jak jsem se chytla zábradlí v našem starém domě a nechtěla se ho pustit, dokud nepřišel Will a neodnesl mě na zádech do auta a potom až do třídy.

„Tak jak se vám to líbilo? Byla jsi úžasná zlato jsme na tebe s tátou pyšní.“ Moje první představení na základní škole. Do očí se mi začali pomalu vkrádat slzy, jenže já ani neměla sílu na to je nějak odehnat.

„Tak jak se ti líbil ten koncert?“ Poslední vzpomínka, kterou na ně mám. Jediný co si z toho pamatuju je křik, krev a potom už jenom tmu…

*

„Mám vás pořád ráda,“ zašeptám potichu a lehce se na ně usměju.

Ještě skoro hodinu tam jen tak sedím a přemítám si v hlavě všechno, co se do teď událo.

******o několik hodin dříve******

„Dobrý den pane Smithe,“ vejdu do jeho kanceláře.

„A slečna Berry, s čím vám můžu pomoct?“ Zas ten jeho nepříjemný a hlavně falešný úsměv.

„Chci zrušit smlouvu…“

„Cože? Proč?“

„Řekněme, že z osobních důvodů. Mám jenom jednu podmínku.“

„Pokud vím, tak jsem to já kdo určuje podmínky,“ poposedne si na své otočné židli a tím mi dá jasně najevo, kdo je tu šéf. Ať žije neverbální komunikace.

„Myslím, že se nějak dohodneme,“ věnuju mu snad ještě falešnější úsměv, než používá on.

„Poslouchám vaše návrhy.“

„Zrušíte tu smlouvu, a pokud to budete prodávat médiím, jako, že nejspíš budete…tak jedině s verzí, že jsme se s Harrym rozešli kvůli nedostatku času. Takže žádné fanynky nebo vaše šílené teorie,“ řeknu mu svoje podmínky, ze kterých v žádném případě nehodlám ustoupit.

„To zní všechno hrozně hezky, ale co z toho budu mít já?“ přeříží si ruce na prsou a pobaveně mě sleduje.

„Dostanete 600 000 liber, což je to co jste mi dal plus odstupné za zrušení.“

„Myslím, že jsme se dohodli,“ zhodnotí po chvíli s úsměvem. „Máte skvělé vyjednavačské schopnosti, slečno Berry.“

Rychle jsem podepsala ty papíry a odešla pryč z té budovy, do které se už nikdy v životě nevrátím.