Friend or girlfriend

Untitled Part 23

  „Pamatuješ, když jsme tady byli naposled?“ podíval se na mě Will, když vejdeme do budovy soudu.

„Samozřejmě, měl jsi svůj první soud a chtěl jsi, abych šla s tebou.“ Trochu se uvolním, ale nervozita stejně neopadla, spíš ještě stoupala úměrně vzdálenosti k soudní síni, která se každou chvíli zmenšovala.

„Tenkrát jsem vyhrál a ty jsi řekla, že jestli budeš někdy potřebovat právníka, bude tě zastupovat.“ Musím se nad tím pousmát, ten den si pamatuju naprosto přesně, Will pro mě přijel do školy a řekl, že pokud nepojedu s ním on nikam nejde.

„Williame, jak se má můj mladší bratříček. Ty jsi tady taky? Vůbec bych si tě totiž nevšimla, spratku,“ věnuje mi falešný úsměv moje starší sestra Courtney a odejde.

„Půjdem dovnitř?“ zeptá se mě Will. V současné době se zmůžu jen na přikývnutí.

Vešli jsme do menší soudní síně.

„Williame, Isabelo, rád vás zase vidím,“ přijde k nám pan Swan, notář, který vyřizoval poslední vůli našich rodičů.

„Požaduji, aby byla Isabela Berry vyškrtnuta z poslední vůle našich rodičů,“ začne svoji řeč Courtney.

„Pane Swane, můžete prosím předstoupit,“ ozve se soudce.

„Máte nějaké pochybnosti o poslední vůle manželů Berryových?“ začne se vyptávat Will.

„Ne, je zde jasně napsáno, co který potomek získá v případě smrti rodičů,“ odpoví pan Swan.

„Správně potomek, nikde se nepíše nic o adoptovaných jedincích,“ skočí jim do toho Courtney.

Hlavou mi začaly probíhat nápady na to jak ji umlčet, ale ani jeden se bohužel nehodil do soudní síně, možná i hodí, ale nehodlám jít kvůli ni do vězení za vraždu.

„Pane Swane, co by získala Isabela smrtí rodičů?“ zeptá se Courtney.

„Získala by dvacet milionů liber, dům v Cheschire a podíl ve firmě třicet procent,“ odpoví ji Swan.

„To je celkem dobrý motiv pro …“

„Námitka!“ zakřičím na celou soudní síň. Nejraději bych ji umlčela svojí pěstí v jejím obličeji. Jak vůbec může něco takového říct. Chápu, že mě vždycky nesnášela, ale tohle už vážně přehnala.

„Námitka se přijímá. Děkuji, pane Swane, můžete se vrátit na místo. Podle zákona zabývajícím se dědictvím, soud dospěl k názoru, že slečna Isabela Berry je právoplatný dědic a tudíž má nárok na svůj podíl, který je uveden v poslední vůli,“ řekne soudce svůj verdikt.

„Já to říkal, dokázali jsme to,“ nadšeně mě obejme Will.

------------------------------------------------------------------------------

„Nebude ti vadit, když na pár dnů odjedu?“ zeptá se mě Will v autě.

„Smozřejmě, že ne.“ Odpovím mu s úsměvem. Vytáhnu z tašky mobil a podívám se na displej. Čtyři nepřijaté zprávy.

*

„Ve čtyři u mě v kanceláři! Smith“

„Doufám, že jsi spokojená. C“

„Myslíš, že ti Will bude pomáhat na vždy? C“

„Jsi pro všechny jenom přítěž. C“

*

Will odjel asi hodinu po tom co jsme dorazili, takže jsem doma zůstala jenom s Tabbym. Převlékla jsem se do obyčejných riflí a mého oblíbeného trička.