Friend or girlfriend

Untitled Part 38

Jelikož bylo pozdě, Ed se omluvil, že už musí odjet. Liam a Niall si tedy posedali do dvou křesel, co byly v pokoji a mě nezbylo nic jiného než si sednout na židli, co byla přistrčená k Harryho posteli.

„Dojdem pro něco k jídlu, nevadí, že tě tu necháme samotnou,“ prolomí ticho po chvíli Niall.

„Ne jasně, že ne. Psal mi James, že by měl za chvíli dorazit. Vezmete mi prosím kafe?“

„To je samozřejmý.“ Zvednou se oba z křesel a opustí pokoj. Takže teď jsme tu zůstali sami dva.

Chytnu Harryho za ruku a položím si hlavu na prázdný kousek postele. Zavřu oči a přemítám si všechno, co se dneska stalo.

„Iz?“ zašeptá namáhavě a rozespale Harry a stiskne moji ruku.

„Harry,“ okamžitě zvednu hlavu z postele, až se mi tím prudkým pohybem trochu zamotá. „Jsem ráda, že jsi v pořádku. Hrozně si mě vyděsil.“ Věnuje mi jeden ze svých úsměvů a pokusí se si sednout. Načež hlasitě sykne a chytne se za žebra.

„Musím ti něco říct,“ konečně se posadí do takové polohy, která mu je příjemná.

„Neměl by ses teď moc zatěžovat.“ Pouze pokroutí hlavou na znamení nesouhlasu.

„Já jsem ti lhal, neumím jezdit na koni, nikdy jsem na něm neseděl a prostě Ed se mě snažil vyhecovat… nechtěl jsem, aby si o mně myslel, že jsem …“

Prudce jsem si stoupla ze židle, na které jsem do teď seděla a vrazila mu facku. „Jsi vážně kretén Stylesi, mohl ses zabít nebo já nevím, co ještě a ty jsi řešil jen to, aby si o tobě někdo koho ani pořádně neznáš, nemyslel něco špatného? Myslíš si, že je to nějaká blbá hra? To jako vážně, víš ty co, měl sis něco zlomit, pak bych tě chtěla vidět…“ Zíral na mě s otevřenou pusou a rukou přitisknutou na tváři, kde se pomalu rýsoval velký rudý flek.

Sebrala jsem všechny svoje věci, protože tady už nebudu ani minutu. Co si o sobě jako myslí? Při odchodu jsem nezapomněla pořádně praštit dveřma. 

„Wow... hele dávej pozor, já vim, že jsme v nemocnici, ale nemusíš mě přizabít,“ začne zvedat ruce do obraného gesta James, když ho málem srazím.

„Promiń. Můžem už prosím jet?“ Nechci tu být už ani minutu.

„Jo jasně, že jo. Stalo se něco?“ podívá se na mě zvědavě James.

„Ahoj Jamesi.“ Ještě než stačím cokoliv říct, objeví se u nás Niall s Liamem.

„Nebude vám vadit, když už pojedu domů?“ podívám se na Liama.

„Určitě musíš být hrozně utahaná,“ vloží se do toho Niall. Přikývnu mu na souhlas a připojím omluvný úsměv.

„Koupili jsme ti sendvič s kuřecím masem a kafe, tak si to vezmi na cestu,“ podává mi Liam kelímek s kafem a sáček se sendvičem.

„Děkuju, uvidíme se později.“ Oba je obejmu a jdu s Jamesem k východu.

„Teď už mi řekneš co se stalo a neříkej, že jsi unavená,“ podívá se na mě James, jakmile si sednem do auta.

„Pohádali jsme se.“ Vlastně já jsem na něj křičela a pak mu jednu vrazila, ale na moji omluvu on si to vážně zasloužil.

„To mi je líto, ale určitě si to mezi sebou vyjasníte.“ Myslím, že tohle je konec, protože jestli se ke mě teď choval trochu mile tak tímhle incidentem se ke mě bude chovat ještě hůř než předtím.

Po zbytek cesty ani jeden z nás nepromluví, pro jistotu.

„Chceš, abych tady zůstal?“ otočí se na mě James, když zaparkuje před mým domem.

„Ne to je dobrý, potřebuju trochu klidu. Děkuju, že jsi pro mě přijel,“ rozloučím se s ním a vystoupím z auta.

***

„Jak ses měla?“ promluví na mě někdo hned, co za sebou zavřu dveře.

„Wille, c-co ty tady děláš?“ vyděšeně se na něj otočím.

„Napadlo mě, že bychom mohli zajít s Camillou společně na večeři? Půjdeš? Můžeš sebou vzít i Harryho.“

„Já nevím jestli to je dobrý nápad, Harry je v nemocnici a já vám tam nechci dělat garde.“ Vytáhnu si z lednice krabici s džusem.

„Co jsi mu udělala?“ podívá se na mě pobaveně a nadzvedne jedno obočí.

„Já nic, spadl z koně.“

„Takže půjdeš s námi na tu večeři? Mohly byste se líp poznat.“

„Fajn, půjdu,“ vezmu si skleničku a jdu nahoru do pokoje.