Friend or girlfriend

Untitled Part 37

„Harry!“ zakřičela jsem na něj když jsem viděla, jak vypadl ze sedla. Co nejsilněji jsem pobídla svého koně do slabin a ten se okamžitě rozcválal.

Sakra, proč se ještě nezvedl. Co nejrychleji jsem se dostala k místu, kde na zemi leželo Harryho bezvládné tělo. Seskočila jsem z koně a zkontrolovala jestli dýchá.

„Ede, musíme okamžitě zavolat pomoc,“ obrátila jsem se od Harryho na Eda.

„Hned jsem zpátky, dobře?“ Ještě než jsem stačila přikývnout na souhlas, Ed pobídl svého koně a byl pryč.

„Harry? Slyšíš mě?“ snažila jsem se ho nějakým způsobem probrat. Co když bude mít poškozenou páteř nebo má něco zlomenýho? Pokusila jsem se s ním tedy moc nehýbat, abych mu když tak něco neudělala.

„Harry, prober se pro…“ v půlce věty se mi zlomil hlas, pod nátlakem slz. Ale dýchá takže žije… Hlavou se mi honilo tolik myšlenek co se mohlo nebo ještě může stát.

Do několika minut přijelo auto, ze kterého rychle vystoupil Ed a nějací dva muži s lékařskou taškou.

Ed mi pomohl vstát, abych mohla uvolnit místo nejspíš záchranářům. Ihned si k němu klekli, každý z jedné strany a začali vyndávat něco z té tašky.

„Já mu nasadím ten límec na krk a ty dojdi pro nosítka,“ domlouvali se mezi sebou navzájem. Proč se ještě neprobral? Připadala jsem si tam strašně zbytečná, jenom jsme stáli a koukali jim pod ruce.

Opatrně ho nandali na nosítka a naložili do auta.

„Odvezeme ho do nemocnice,“ řekl nám jeden z těch mužů.

Rychle jsme nasedli na koně a co nejrychleji se dostali zpátky do stájí, na rozdíl od auta s Harrym, které se napojilo na silnici a jelo rovnou do nemocnice. Koně jsme předali pracovníkům stájí a šli k Edovu autu, abychom mohli jet do nemocnice za Harrym.

„Neboj se, bude v pořádku,“ snaží se mě uklidnit Ed po cestě do nemocnice.

„Já vim jen mám prostě strach. Co když se vážně zranil?“

„Kolikrát jsme spadli z koně a nic vážnýho se nám nestalo.“

„To sice jo, ale ani jeden z nás  nebyl v bezvědomí.“ Mám zavolat Liamovi nebo někomu z kluků a říct co se stalo.

Nechám to být, určitě jim už volali z nemocnice. Co si o mě teď budou myslet, že jsem to udělala na schvál abych se ho zbavila? Do nemocnice dorazíme za necelých dvacet minut a to jenom díky tomu, že Ed místy nedodržoval maximální povolenou rychlost, za což jsem mu teď i vděčná. 

„Dobrý den, před chvílí sem přivezli jednoho našeho kamaráda,“ ujme se slova Ed, když dojdeme na recepci. 

„Určitě myslíte toho jak spadl z koně, že ano?“ podívala se na nás s úsměvem. Až teď mi došlo, že máme s Edem na hlavě pořád přilby a o jezdeckým oblečení vůbec nemluvím. Rychle přikývnu na souhlas a pohledem se jí snažím urychlit v odpovědi. „Je na nějakých vyšetřeních, ale můžete počkat v čekárně ve druhém patře.“  Přikývneme na souhlas a vydáme se k nejbližšímu výtahu.

Ve druhém patře se nachází velká čekárna a operační sály. Hlavně ať ho neoperujou a je v pořádku. S Edem si sednem na nejbližší volná místa.

„Jak myslíš, že ty vyšetření budou dlouho trvat?“ podívám se na Eda vystrašeně a unaveně zároveň.

„Maximálně několik hodin.“

LIAM PO

„Prosím… ano u telefonu… cože… dobře hned jsem tam,“ položil jsem mobil a okamžitě začal hledat nějaký oblečení.

„Je tu někdo?“ zakřičel jsem do domu.

„Co se děje?“ vyjde z obýváku rozespalý Niall.

„Harry je v nemocnici, musíme tam jet za ním,“ vysvětlím Niallovi situaci. Přikývne a společně opouštíme dům.

„Co se mu vůbec stalo?“ zeptá se Niall v autě.

„Říkali něco o tom, že spadl z koně, víc nevím.“

Co nejrychleji se s Niallem dostaneme do nemocnice, ve které by měl být Harry.

„Promiňte, ve kterém patře najdeme Harryho Stylese?“ zeptám se starší sestry na recepci, ta začne něco ťukat na klávesnici.

„Je stále na nějakých vyšetřeních, ale můžete počkat ve druhém patře,“ podívá se na nás přes obroučku svých brýlí. S Niallem jsme přikývli a vydali se najít výtah.

Vejdeme do velké čekárny, kde vidím sedět Iz ještě s nějakým klukem.

„Liame,“ okamžitě mě jde obejmout, „je mi to hrozně líto, já vůbec nevím, co se stalo… on prostě spadl a pak se nehýbal,“ začne mi vzlykat do ramene.

„To bude dobrý, Harry bude určitě v pořádku,“ snažil jsem se jí nějak uklidnit, protože se celá klepala.

„Promiňte, vy jste tu s panem Stylesem?“ přeměřil si nás všechny doktor pohledem.

„Ano, co mu je?“ rychle se ho zeptala Iz. Chytl jsem jí za ruku, kterou mi začala pod návalem nervozity lehce drtit. Na to jak je drobná, má celkem velkou sílu. Možná bych se pak mohl stavit na chirurgii aby mi vrátili kosti do původní pozice.

„Pan Styles bude v naprostém pořádku, všechna vyšetření dopadla výborně. Dokonce se už probral. Má jenom lehký otřes mozku, pohmožděná žebra a naražené zápěstí.“ Stisk kolem mé ruky se povolil. Ne že by se mi nelíbilo jak mě držela, ale bylo to celkem bolestivý.

„Můžeme jít za ním?“ zeptal jsem se doktora.

„Jistě, je na pokoji 24, ale bude nejspíš spát, dostal nějaké léky proti bolesti.“

„Dobře děkujeme.“ Společně jsme se tedy vydali k Harryho pokoji.

Potichu jsme vešli dovnitř. Harry ležel v klidu na posteli a do ruky mu vedla hadička s léky.