Friend or girlfriend

Untitled Part 82

„Iz co ty tady děláš?“ překvapeně se na mě podívá James, když otevře dveře.

„Překvapení!“ udělám takové to gesto, jenže jelikož mám plné ruce tašek tak se mi moc nepodařilo. Taky jsem je mohla položit na zem...

„Neříkala jsi náhodou, že se od problémů nemá utíkat?“ opře se o futra dveří. Zrovna on mi bude něco říkat.

„Mám jídlo a láhev whisky,“ zvednu ruce s taškami plných jídla.

„V tom případě vítej doma,“ uhne se ze dveří a vezme si ode mě tašky.

„Děláš něco?“ porozhlédnu se po bytě, kde to vypadá jak po výbuchu atomové bomby.

„Zrovna jsem se chystal uklízet,“ začne vyndávat jídlo z tašek.

„Jo jasně,“ uchechtnu se a jdu mu raději pomoc s vybalováním.

„Uuu tiramisu, vyndej talíře,“ rozhodne po chvíli James.

„A kde jsou?“ začnu otvírat všechny skřínky v kuchyni.

„Už vím, co jsem zapomněl koupit,“ začne se smát James a nezapomene se plácnout rukou do čela.

„A nejsou tady ani skleničky a příbory,“ zhodnotím situaci. Co tady celý den dělal?

„Mám nápad, zavoláme do nějaký pizzerky a řeknem jim ať nám přinesou nějaké kelímky a vidličky,“ napadne po chvíli Jamese.

„To myslíš vážně?“

„Taky bych si dal radši čínu, ale nevím, jak bychom jedli tiramisu hůlkami.“ Mávnu nad tím rukou a nechám ho ať někam zavolá.

„Za chvíli to tady bude, doufám, že ti nevadí ananasová? Zatím můžem sníst ty mořský plody.“

„Co myslíš tím můžem? To je moje večeře,“ vytrhnu mu zabalené jídlo z rukou.

„To byla tvoje večeře, teď je už naše,“ zase mi to vezme a sedne si mezi krabice. Doufám, že tady teče alespoň voda, protože mám úplně zapatlaný ruce od dresingu.

„To bude naše nádobí,“ vyskočí nadšeně James, když se bytem rozezní zvonek a běží jak idiot ke dveřím.

„Wille? Páni to je skvělý, gratuluju,“ začnu nadšeně skákat po celém obýváku. Doufám, že pod námi nikdo nebydlí nebo je hluchý, protože si jinak budem hledat nový byt.

„V pohodě?“ otočí se na mě James z kuchyně.

„Řekla ano,“ nadšeně vykřiknu. Ani mě to nepřekvapuje, protože by byla blbá kdyby řekla ne, Will je totiž skvělá partie.

„Tak to musíme pořádně oslavit. Víš o tom, že jsme první, kdo si objednává nádobí a až potom pizzu?“

James rozdělá láhev s whisky a nalije nám každému do plastového kelímku.

***

„Postavíme si pevnost z krabic?“ navrhne po jídle a několika panácích James, když jen tak ležíme mezi hromadou krabic a koukáme do stropu.

„Jamesi, jsme dospělí…“

„Můžeš si vzít moji část tiramisu.“

„Takže jak bude velká?“

***

„Myslím, že jsme někde udělali chybu,“ začnu se smát, když se podívám po našem krabicovém bunkru.

„No jo, nemáme dveře,“ zhodnotí situaci po chvíli James. Nakonec odendá několik krabic a vytvoří tak průchod.

„Mnohem lepší,“ začnu se soukat ven pro něco k pití.

„Můžu mít otázku?“ otočí se na mě James, když se vrátím s lahví coca-coly.

„Hmm,“ zamručím něco na souhlas a napiju se z lahve, jelikož jsem někde ztratila svůj plastový kelímek. Tomuhle se prostě říká party hard.

„Kdo je lepší v posteli?“ vybalí na mě otázku James.

„Cože?“ málem na něj vyprsknu colu, co mám v puse.

„Určitě jsi nad tím taky přemýšlela… Takže Harry nebo Liam?“

„Já nevím.“

„No ták, jsme v bunkru a odtud se nic nedostane,“ ukáže na krabice kolem nás. 

„Já vážně nevím.“

„Kecáš… vždycky je něco lepší a něco horší,“ vezme si ode mě láhev a napije se.

„Asi s Harrym…“ zašeptám po chvíli. Nechtěla jsem si to přiznat, ale s ním jsem se cítila úplně jinak než s Liamem, mnohem líp.

„Proč s ním?“

„Bylo to jiný, takový prostě… jiný.“ Ani si to neuvědomuju a rty se mi zformují do lehkého úsměvu. Pořád cítím jeho lehké dotyky a… Tak dost.

 „Mám svítící tyčinky,“ přeruší moje myšlenky James. Rychle vyleze z našeho úkrytu a dojde pro menší krabici, ve které je snad sto svítících tyčinek. Nechci snad ani vědět na co je má.

„Jůů,“ začala jsem z nich hned spojovat náramky a čelenky. Jednu jsem si dala na hlavu já a druhou podala Jamesovi. Každý jsme si pak na ruce navlékli několik náramků a zbytek byl poházený kolem nás, po celém prostotu pevnosti.

„Co takhle udělat dohodu,“ prolomí ticho po chvíli James, když jen tak ležíme na zádech a koukáme do stropu.

„Jakou?“ otočím hlavu jeho směrem.

„Jelikož jsme oba takový vztahový experti, tak mě napadlo… co se dohodnout na tom, že pokud ve třiceti budeme sami, dáme to spolu dohromady. Přeci jen podívej se na nás, jsme oba sexy, chytrý a hlavně si skvěle rozumíme,“ žďuchne mě James s úsměvem do ramene.

„Jen po mě nechtěj podepsat žádnou smlouvu,“ začnu se smát taky.

„Takže platí?“ natáhne ke mně ruku.

„Platí,“ s úsměvem jeho ruku přijmu a na znamení dohody si jimi potřeseme.