Friend or girlfriend

Untitled Part 60

****o několik dní později****

Dobalím si poslední věci do kufru, se kterým pojedu na víkend k Harryho rodičům. Tentokrát se mi balilo mnohem líp, než když jsme jeli stanovat. Kufr nějakým záhadným způsobem zapnu a donesu ke vchodovým dveřím.

„Ahoj, kde máš kufr?“ podívá se na mě s úsměvem Harry, když otevřu dveře.

„Ahoj.“ Prosím řekni, že se to nakonec ruší nebo že sis dělal jenom srandu. Bohužel ani jedno. Harry vzal můj kufr, jako kdyby vůbec nic nevážil a odnesl ho do kufru auta, kde ho dal ke své tašce.

„Před chvílí jsem mluvil s Gemmou a už se nemůže dočkat, až tě pozná.“ Tak tímhle jsi mě teda vůbec neuklidnil, spíš naopak.

„Nikdo z tvé rodiny neví nic o té smlouvě, že ne?“ podívám se na něj po chvíli.

„Ne. Nechci je tím zatěžovat.“ Chápavě přikývnu a dál sleduju ubíhající krajinu za oknem.

„Je ti dobře? Jsi celá bílá. Můžem na chvíli někde zastavit.“ Hned na prvním možném sjezdu z dálnice odbočí a po chvíli zastaví na nějakém opuštěném odpočívadle. Oba vystoupíme z auta a sedneme si na lavičku poblíž.

„Jo jsem v pořádku, jen mám trochu strach.“

„Strach?“

„Když byl James svoji přítelkyni na večeři u jejích rodičů, tak ho nepřijali zrovna nejlíp. A já nechci taky tak dopadnout, i když vím, že nejsem tvoje přítelkyně. Prostě se bojím, jak mě přijmou. Co když mě nebudou mít rádi nebo se jim nebudu líbit,“ dokončím svůj monolog a podívám se na Harryho, který se směje. Tak já mu tady říkám něco, co mě trápí a on se mi směje?

„Jsi úžasná holka a nezáleží na tom, jestli jsi moje přítelkyně nebo ne. Oni si tě totiž zamilujou, stejně jako já,“ seskočí z lavičky a pevně mě obejme. Přesně tohle jsem potřebovala, uklidňující a hřející objetí.

„Víš, že za tohle by mě Liam asi zabil, kdyby to viděl.“

„Proč?“ nechápavě se od něj odtáhnu.

„Mám od něj přísnej zákaz se tě dotknout.“ Tomu se musím zasmát.

„Můžem jet?“ odtáhnu se od něj s úsměvem a vydáme zpátky k autu. Myslím, že už z toho setkání nemám takový strach.

Za několik desítek minut dorazíme do Holmes Chapel. Je zvláštní, že na ulicích skoro nikdo není a to jsou teprve tři hodiny odpoledne. Harry zaparkuje svoje auto na příjezdové cestě u jejich domu. Společně vystoupíme a vezmeme věci z kufru. Jestli jsem předtím říkala, že nejsem nervózní, tak teď bych nejradši popadla svůj kufr a utekla co nejdál.

„Harry, už jsem se bála, že se vám něco stalo,“ vyběhne ze dveří nejspíš Harryho mamka a okamžitě Harryho obejme.

„Dobrý den, paní Stylesová,“ slušně jí pozdravím.

„Prosím, říkej mi Anne,“ otočí se na mě s úsměvem a nezapomene mě taky obejmout.

„Nebude ti vadit, když půjdem na chvíli nahoru?“ zeptá se jí Harry, když vejdeme do domu. Vypadá to tady opravdu krásně, trochu mi to připomíná náš starý dům, než jsme se přestěhovali do Londýna.

„To je dost, že jsi vůbec přijel.“ To bude určitě Gemma, teda doufám. Viděla jsem ji na fotkách s Harrym. „A ty musíš být Iz.“ Němě přikývnu na souhlas. „Tak vítej do rodiny.“ Co to mají všichni s tím objímáním.

„Kde je vůbec Robin?“ otočí se Harry v půlce schodů na Anne.

„Jel si něco zařídit, ale do večeře by měl být zpátky.“ Harry přikývne na souhlas a pokračuje v cestě do svého pokoje.

„Vítej v mém pokoji,“ vejdem do jeho starého pokoje. Tohle bych opravdu nečekala, na stěnách jsou plakáty různých skupin a všude je hromada fotek, na kterých je nejspíš se svými přáteli.

„To jsi ty?“ všimnu si v rohu místnosti papírového Harryho v životní velikosti ještě když byl v x-factoru. Tak tohle je ta nejdivnější věc co jsem zatím viděla. „Vypadáš hrozně mladě a roztomile,“ přistoupím k figuríně o něco blíž a začnu ji podrobněji zkoumat.

„Co tím chceš říct, že jsem teď starej?“ sedne si uraženě na postel.

„Myslím, že jsi to pochopil naprosto skvěle,“ začnu se smát a sednu si na postel vedle něj.

V nečekaný okamžik po mě hodí polštářem, tak že spadnu na postel. Okamžitě využije situace a zasedne mi nohy, abych se nemohla nijak pohybovat.

„Náhodou moje mamka říká, že jsem pořád roztomilej. Takže to co jsi řekla, odvoláš,“ řekne naprosto vážným tonem.

„Když ne?“ Místo odpovědi mě začne všude lechtat.

„Prosím, přestaň… omluvím se ti,“ na chvíli s tím přestane a čeká na moji omluvu. Jenže já místo toho vezmu do ruky polštář, který po mě hodil a praštím ho do hlavy. Díky tomu ho lehce převalím pod sebe.

„Tohle je podruhé co tě porazila holka. Nejsi nějak v kondici,“ vítězně se na něj usměju.

„Ty jedna mrňavá potvoro,“ chytne mě oběma rukama za boky a přetočí pod sebe, takže tentokrát na mě leží. Tak tohle by se Liamovi určitě nelíbilo. Celou dobu se mi dívá do očí, jako by tam hledal nějaký znak nesouhlasu a pomalu se přibližoval k mým rtům těmi svými. Mozek křičel ať ho okamžitě zastavím, jenže tělo si dělalo pravý opak.

„Omlouvám se, nechtěla jsem vás rušit, ale je večeře,“ vtrhne do pokoje Anne. Pane bože, co jsem to málem udělala? Chtěla jsem políbit Harryho a to jinak než, když jsme spolu na veřejnosti. Kdyby nepřišla Anne, tak bych si to vyčítala. Já jsem tak blbá.

„Hned tam budem,“ odpoví ji Harry, když je Anne na chodbě.

„Iz já se omlouvám, nevím, co mě to napadlo,“ začne se ihned omlouvat Harry. Proč jsem sem vůbec jezdila...

„Asi bychom měli jít,“ rozhodnu po chvíli ticha, které v pokoji panuje.