Friend or girlfriend

Untitled Part 21

„Jamesi stávej, za dvě hodiny musíme být na letišti,“ snažím se probudit Jamese, ale bez výsledku.

„Zabij mě, prosím,“ zakňourá do polštáře.

„Donesla jsem ti prášek na hlavu a vodu.“ Pomalu se zvedá a bere si ode mě prášek, který okamžitě zapíjí čistou vodou.

„Děkuju,“ praští sebou znova do peřin.

„Asi zavolám Willovi aby na nás počkal na letišti, co myslíš?“

„Skvělý nápad,“ odsouhlasí mi to James.

James jde do sprchy a já mezitím vyřídím náš odvoz z letiště.

„Ani ta ledová sprcha nepomohla a mám pocit, že mi upadne hlava. Proč tobě nic není, vždyť si pila to samý co já?“ nechápavě se na mě podívá.

„Ne tak docela, myslím, že jsem zabila kytku,“ ukážu na květináč, ve kterém ještě včera byla krásně kvetoucí rostlina.

****

„Konečně doma,“ prohodím směrem k Jamesovi, jakmile si vyzvedneme naše zavazadla.

„Ahoj kocouři,“ pozdraví nás Will s úsměvem. Hned ho obejmu, i když jsem byla pryč jenom čtyři dny, tak mi hrozně chyběl. Co nejrychleji se dostaneme do auta a vydáme se na cestu.

„Tak jak jste se tam měli?“ Nehorázně jsem se opila a pak jsem si myslela, že někomu volám jinak nic zajímavýho.

„Docela fajn,“ snažím se znít přirozeně.

„Vážně? Já slyšel něco jinýho.“ S Jamesem se na sebe nechápavě a trochu vyděšeně podíváme.

Will se nad naší reakcí jenom zasměje a pustí rádio.

„Ahoj kocoure, víš, že jsi strašně sexy, no jasně že to víš, vždycky když tě vidím tak bych to z tebe nejradši všechno strhala a dělala s tebou takový věci, že si to ani nedokážeš představit... “ Pane bože, takže já jsem volala Willovi. Sakra, sakra, sakra. Nejraději bych si teď omlátila hlavu o okno v autě. Zatímco já se celá rudá snažím vmáčknout do sedačky, ty dva jsou úplně mrtvý smíchy.

Will se trochu uklidní a zmáčkne další tlačítko.

„Ahoj ty jedna nestydatá micinko. Strašně mi chybýš. Už se těším na to, až si tě celou postříkám šlehačkou a potom to z tebe slížu a ty budeš prosit...“ s otevřenou pusou se podívám na Jamese, který vypadá, jako kdyby prodělal infarkt.

„Pane bože, já jsem volal tobě?“ ptá se zděšeně James.

„Bohužel ne, mě volala jen tahle ta sexy kočka. Ty ses dovolal svýmu tátovi,“ řekne se smíchem Will.

„Kecáš, prosím řekni mi, že si děláš srandu.“

„Je mi líto, vážně si volal jemu. Můžeš být v klidu, vzal to celkem s humorem.“

„Vážně?“ zeptá se s nadějí v hlase James.

„Jo, oba jsme se nad tím celkem zasmáli a dohodli jsme se na přiměřeném trestu, pro vás oba. Máte jenom zaracha,“ oznámí nám náš trest s úsměvem.

„Na jak dlouho?“ zeptám se zvědavě.

„Na doživotí.“ Musí se pořád usmívat.

„Máme právo na odvolání proti rozsudku soudu?“ zkusí to James.

„Dobrej pokus, ale ne. Je tu možnost prominutí části trestu za dobré chování.“ Jamese vysadíme v hotelu, kde je zbytek jeho rodiny a pak se vydáme přímo k nám.

„Nezajdem s Tabbym do parku?“ zeptá se mě Will, když vynáší můj kufr nahoru po schodech.

„Jo jasně, jen se převlíknu.“ Rychle na sebe hodím legíny a volnější tričko s dlouhým rukávem a můžem vyrazit.

„Hrozně se omlouvám a už nikdy nebudu pít, slibuju,“ prolomím ticho v parku.

„Docela jsem se nasmál. Komu jsi to chtěla volat?“ zase se začne smát Will.

„Já nevím,“ pokrčím rameny a hodím Tabbymu tenisák.

„Mluvil jsem s právníkem Courtney a ten soud se přesunul na tuhle středu.“ Celkem zděšeně se na něj podívám, doufala jsem, že se to nakonec všechno zruší. „Jak bylo v Paříži a chci vědět všechno, viděl jsem ty vaše fotky a vypadala jsi šťastně,“ změní téma Will. Všechno mu to vylíčím a celkem se u toho zasmějeme.

„Půjdeš dneska někam s Harrym?“ přijde do pokoje Will.

„Stavím se u něj zítra,“ odvrátím pohled od notebooku.

„Nezapomeň, že máš domácí vězení.“ Hodím po něm polštář.

********

Pomalu se vydám ke vchodovým dveřím jejich vily a zazvoním.

„Ahoj Nialle,“ usměju se na člověka, který mi otevřel dveře.

„Pojd dovnitř, Harry sice spí, ale dojdu ho vzbudit.“ Už se chystá, že půjde nahoru.

„Ne to je dobrý, jsem tady stejně jen na skok,“ následuju Nialla do obýváku.

„Podívejte, koho vedu,“ řekne hrdě Niall.

„Ahoj kluci,“ pozdravím je jakmile vejdu do obýváku.

„Tady je moje party kámoška,“ vyskočí z křesla Zayn a běží mě obejmout.

„Dáš si něco k pití?“ zeptá se mě Liam, když jde do kuchyně.

„Džus?“ kývne hlavou na znamení souhlasu a zmizí v kuchyni.

„Děkuju,“ řeknu, jakmile mi Liam podává sklenici pomerančového džusu.

„Dneska máme v plánu jít do baru, nechceš jít s náma?“ navrhne mi Niall.

„Bohužel, mám domácí vězení,“ pokrčím rameny.

„Na jak dlouho?“ zeptá se zvědavě Liam.

„Jak dlouho je do konce života?“ Na to se Zayn začne strašně smát.

„Už budu muset jít,“ usoudím po tom, co se podívám na hodinky. Se všema se rozloučím a vydám se ke dveřím.

„Iz počkej,“ přijde do chodby Liam. Rychle si dovážu botu a postavím se na nohy.

„Víš, jak si mi volala a omlouvala se?“

„Na to se nedá zapomenout.“

„To kvůli tomu máš zaracha?“ super, ještě ty se mi směj.

„Nejen kvůli tomu.“

„Celkem by mě zajímalo, co tak hroznýho jsi říkala,“ podívá se na mě vysmátej Liam.

„ Myslím, že nechceš.“ zamumlám si pro sebe.

„Dáš tohle prosím Harrymu?“ podávám mu zabalenou knihu.

*************

„Co máš dneska v plánu?“ zeptám se Willa, který sedí nad počítačem a usilovně přemýšlí.

„Cože? Ehm… ještě něco dodělávám ohledně, zítřejšího soudu.“ Jdu zpátky do obýváku a sednu si na gauč.

„Neboj, budu tam zítra s tebou a pro tebe, dobře?“

„Když já…“ stáhne si mě do náruče a pevně obejme.

„Nepustíme si nějaký film?“ navrhne Will.

„Půjdu si dát sprchu a lehnout si, jsem nějaká utahaná.“