Friend or girlfriend

Untitled Part 26

HARRY PO

Celou noc jsem nemohl spát, pořád jsem přemýšlel nad tím, proč to udělala a jestli za to můžu já. Je pravda, že jsem se k ní nechoval zrovna nejlíp...

„Pojedem už do tý nemocnice?“ sejdu do kuchyně, kde už sedí Liam a s někým telefonuje.

Vezmu si nějaký cereálie a zaliju je mlíkem. Se snídaní si sednu ke stolu naproti Liamovi.

„Mluvil jsem s Willem, Iz se ráno probrala.“ Díky bohu.

Začne mi zvonit telefon. „Kdo to zase otravuje?“ vyndám mobil z kapsy a protočím nad tím oči. „Prosím… ale já jsem… dobře budu tam.“ Liam mě celou dobu zvědavě sleduje.

„Kdo to byl?“

„Jed sám, já se ještě musím stavit za managementem.“

„Aha, tak zatím čau.“ Zvedne se od stolu a odejde.

LIAM PO

V nemocnici jsem byl asi za dvacet minut. Výtahem vyjedu do třetího patra, kde se nacházely pokoje. Ihned si to namířím na recepci.

„Dobrý den, jdu za Isabel Berry, na kterém je pokoji,“ zeptám se celkem mladé sestřičky za pultem.

„Pokoj 170.“ Rychle jí poděkuju a vydám se na druhý konec chodby.

„168 … 169 a 170 konečně,“ předříkával jsem si čísla pokojů. Před tím správným jsem se zastavil a ještě než jsem otevřel, zhluboka jsem se nadechl.

Sáhl jsem po klice a zevnitř jsem uslyšel dívčí smích. Vešel jsem do pokoje, kde seděli Will s Jamesem, pokud si to dobře pamatuju.

„Liame,“ nadšeně vykřikne Iz. Jdu blíž k posteli, abych jí mohl obejmout.

„Iz dojdem si s Jamesem na něco k jídlu, dobře?“

„Užijte si to,“ odpoví jim s úsměvem a zase si opatrně lehne.

Během chvíle jsme zůstali v pokoji sami dva. Celou dobu co jsem byl v pokoji, jsem si ji musel prohlížet. Už vypadala líp než včera. Moji pozornost upoutalo zápěstí ovázané čistě bílým obvazem. Jakmile ji došlo na co se dívám schovala ruku pod peřinu.

„Will říkal, že to ty jsi mě našel,“ podívá se mi do očí.

„Hrozně jsem se bál, že jsem přišel pozdě a že tě ztratím,“ skloním hlavu, aby neviděla, že se mi začínají lesknout oči.

Ucítil jsem lehký dotyk na své tváři. Svoji dlan jsem opatrně položil přes tu její, tak abych jí nějak neublížil. Pomalu jsem jí ruku z mé tváře sundal a lehce ji políbil na obvaz.

„Slib mi, že už to nikdy neuděláš.“ Ruku jsem ji položil zpátky na postel a podíval se jí zpříma do očí.

„Slibuju.“ Ještě chvíli takhle sedíme.

„Už budu muset jít, máme s klukama zkoušku.“ Zvedl jsem se z postele a chystal se odejít z pokoje. Než jsem tak ale učinil musel jsem ji pevně obejmout.