Friend or girlfriend

Untitled Part 46

„Víš co mě napadlo?“ otočí se na mě s úsměvem Anna.

„Poslouchám,“ se zájmem se na ní otočím. Co má zase v plánu?

„No Liam teď nikoho nemá, že jo?“ To teda má a stojí přímo před tebou.

„Ne,“ zakroutím hlavou. A snažím se jí pobídnout k tomu, aby se konečně vyjádřila.

„Myslím, že bychom se k sobě docela hodili, tak mě napadlo, že bychom mohli jít na dvojitý rande. Víš já s Liamem a ty s Harrym.“ Takže já ji mám předhodit svýho přítele a celou dobu koukat na to jak s ním flirtuješ. Kdyby nebyla moje nejlepší kamarádka tak už má dávno omlácenou hlavu o kuchyňskou linku. On je můj mrcho.

„Jo to by mohlo být fajn,“ falešně se  na ní usměju, zatímco se v mysli pořádně proplesknu. Proč jsem tohle řekla. Mohla jsem říct, že... nevím prostě něco.

„Takže zavoláš Harrymu a domluvíš to?“ udělá na mě psí oči a začne mi strkat mobil do obličeje.

„Jo jasně.“

„Super, musím vymyslet, co si vezmu na sebe,“ nadšeně vykřikne a odběhne do pokoje pro hosty, ze kterého se stal dočasně nejí pokoj nebo bych spíš měla říct skladiště jejího oblečení, to by bylo trefnější.

Jen co odejde, složím si hlavu do dlaní a pokusím se nějak uklidnit a zahnat slzy. Párkrát se zhluboka nadechnu a raději si vezmu ten mobil, abych mohla vytočit Liamovo číslo a měla to tak co nejdřív za sebou.

*

„Ahoj, nechtěl bys jít zítra na večeři?“

„Zníš nějak divně, děje se něco? Můžu přijet, jestli chceš.“

„Jsem v pořádku jen toho na mě bylo dneska hodně.“

„Dobře, stejně ti nevěřím. Takže co s tou večeří?“ z jeho hlasu je slyšet lehký úsměv.

„Ty, já, Harry a Anna.“

„Aha.“

„Půjdeš?“

„Zbývá mi něco jinýho.“

„Slibuju, že ti to vynahradím.“

„Vážně a jak? No o něčem bych věděl.“

„Přestan, takže s tebou počítám a můžeš Anně koupit třeba růži.“

„Miluju tě.“

„Ahoj zítra.“

*

„Takže?“ přitančí ke mně do pokoje Anna s rukama plnýma oblečení.

„Jo půjdou.“

„Aaa... už se nemůžu dočkat, Liam je tak sexy, vždycky když ho vidím tak bych po něm nejradši skočila,“ začne se přiblble usmívat Anna. Takhle o mém příteli teda mluvit nebude, i když má pravdu to musím uznat.

„Půjdu si dát sprchu.“ A pokusím se utopit.

LIAM PO

„Můžu?“ opatrně otevřu dveře od Harryho pokoje. A vejdu dovnitř.

„Zase na mě jdeš křičet?“ podívá se na mě Harry od notebooku, který radši položí na stůl.

„Vlastně se ti jdu omluvit a volala Iz jestli nepůjdem zítra na večeři?“ Harry zabrblá něco nesrozumitelného na souhlas, teda aspoň v to doufám.

„A po mě chceš co? Abych ti to odsouhlasil?“ Proč musí být tak urážlivej a tvrdohlavej.

„Ne, chci, aby si šel taky.“ Vážně ho ted přemlouvám, aby šel na večeři s mojí přítelkyní a já tam půjdu s její nejlepší kamarádkou.

„Nechápu.“ To je tak blbej nebo co, nechápu, co na tom nedokáže pochopit.

„Prostě půjdeš s Iz na večeři, protože já půjdu s Annou, co na tom nechápeš.“

„Takže najednou ti nevadí, že s ní budu, co?“ podívá se na mě s pobaveným úšklebkem.

„Neřeš to, prostě o půl šestý čekej dole.“ Nejradši bych ho profackoval, aby to konečně pochopil, ale to by nedopadlo dobře.