Friend or girlfriend

Part 10

Když už jsem si myslela, že usnu, bouchly vchodové dveře.

"Nialle, přestaň to jíst. Ale já mám hlad. Dones to do kuchyně," slyším z chodby nějaké hlasy.

"Ty musíš být ta Harryho holka?" přijde ke mně blonďák, jen co mě zpozoruje.

"Ahoj, jsem Iz."

"Jsem Niall a tohle je Liam," představí se a ukáže na nově příchozího. Jako bych to nevěděla.

"Ahoj," řeknu směrem k Liamovi. "Musíte na mě tak zírat? Je to docela nepříjemný." Oba stojí a koukají na mě, ne úplně na mě zírají. Připadám si vážně divně jak nějaký exponát v muzeu.

"Promiň," řekne Niall.

"Nechcete s něčím pomoct?" zeptám se, když přijdu do kuchyně.

"Jo klidně, dej tohle do lednice," zadá mi úkol Liam. Vděčně se na něj usměju a jdu rovnat věci do lednice.

"Kde je vůbec Harry?" zeptá se Niall.

"No vlastně, když jsme přišli tak říkal, že si potřebuje něco zařídit a od té doby jsem ho neviděla," dám do lednice poslední jogurt a jdu si sednout zpátky do obýváku, kde na mě čeká moje plechovka coly. Vůbec nevím, jak se ke mně budou chovat, ale jedno vím jistě, pokud mě budou nesnášet stejně jako můj "přítel", tak se asi zblázním.

"Nechceš se podívat na nějaký film?" přisedne si vedle mě Liam.

"Radši bych o tobě něco věděl," ještě než stihnu cokoliv říct, skočí mi do toho Niall.

"Tak se ptej," odpovím mu s úsměvem.

"Tvoje celé jméno?" To je jak u výslechu.

"Isabel Dalia Berry."

"Věk?"

"Před měsícem mi bylo devatenáct." Přijde mi to celkem zábavný.

"Pustíme si už ten film?" přeruší Nialla Liam.

"Ještě jsme spolu neskončili," ukáže na mě prstem Niall a začne se přehrabovat v krabici s DVD. Zkoukli jsme nějaký film, sice byl nic moc, ale lepší než zírat na plechovku s colou.

"Kluci, jsem doma," zakřičí někdo z předsíně.

"To bude Zayn," upřesní pro mě nově příchozího Niall.

"Ty budeš ta Harryho holka," první reakce když mě uvidí. Zajímalo by mě jestli tohle budou říkat všichni, když mě uvidí poprvé.

"Ahoj, jsem Iz."

"Zayn, doufám, že tě tyhle dva neunudili k smrti."

"Ještě žiju," odvětím s úsměvem.

"Nechápu, jak může Louis dneska zůstat u Eleanor a přijít o tohle," ukáže při tom na mě.

"Jsem ráda, že jsem vaše nová… atrakce," snažím se najít co nejvíc vystihující slova, pro to jak si teď připadám.

"Ne, já to nemyslel takhle, jen když jsme koukali na tvoji fotku tak jsme řešili, jaká budeš," omluví se mi Zayn.

"Fotku?"

"Jo byla v té složce o tobě," upřesní mi Niall. Cože, v jaké složce o mě?

"Mohli bychom objednat něco k jídlu, jsem pro Nandos." Kluci mu to s nadšením odkývnou. "Souhlasíš Iz?" podívá se na mě Niall s telefonem v ruce.

"Já už půjdu, nechci vás otravovat déle, než musím," přehodím si tašku přes rameno a začnu se zvedat k odchodu.

"Aspoň se navečeříš, tak co si dáš?" trvá na svém Niall.

"Já neznám Nandos a už vážně musím." Niallovi vypadne telefon z ruky a tupě na mě zírá. Řekla jsem snad něco špatně?

Je fajn, že od sebe bydlíme "jenom" přes park, i když to nějaký tři kilometry budou určitě. Budu to brát jako kondiční cvičení, alespoň něco pozitivního na našem vztahu, když od něj budu chodit domů pěšky.

"Tak jaký bylo rande? A ještě než začneš cokoliv říkat, vezmi na vědomí, že potom, co jsi řekla ráno, mám sto chutí ti umýt pusu mýdlem. Odkud tyhle slova vůbec znáš, máš být moje malá slušná sestřička," začne svoji přednášku Will.

"Už jsi skončil? Na veřejnosti jsme ten nejvíc zamilovaný a roztomilý pár, ale v soukromý mě nesnáší a chová se strašně arogantně," převyprávím mu celé dnešní rande.

"S Tabbym jsem byl venku. A teď si už padej sednout na pohovku, budou dávat Simpsonovi. Dáš si trochu vína?" zeptá se mě Will, jakmile oba sedíme v obýváku.

"Klidně, ale neříkal jsi ještě před chvilkou, že jsem tvoje malá slušná sestřička," nadzvednu jedno obočí a podívám se na něj.

"Rosteš hrozně rychle, ještě včera ses učila chodit a dneska už máš přítele…"

"Promiň, že přerušuju tuhle dojemnou scénu, ale on není můj přítel, s nikým takovým bych nikdy nechodila…"

"To je jedno, ale jestli ti ublíží tak si ho podám," obejme mě Will ještě pevněji než doteď.

Po zbytek večera sedíme u televize s lahví vína, Tabby mi leží hlavou na nohách a skvěle se bavíme.

"Víš, že se mnou můžeš mluvit o všem, že jo?" podívá se na mě Will. Přikývnu na souhlas, i když nemám sebemenší ponětí o čem se teď chystá mluvit. "Takže když by sis chtěla promluvit, třeba o tom jak to chodí… víš, včeličky a motýlci." Málem vyprsknu víno, které mám zrovna v puse.

"Půjdu si lehnout, jsem nějaká utahaná, dobrou Wille," rychle se zvedám z pohovky a jdu rovnou do pokoje, abych se ušetřila jeho přednášce.