Friend or girlfriend

Part 12

Ráno mě vzbudí vyzvánění na mém mobilu označující příchozí hovor. Poslepu se snažím nahmatat tu zvonící krabičku, abych mohla už konečně ten hovor přijmout.

„Bonjour Anna,“ pozdravím svojí nejlepší kamarádku a bývalou spolubydlící na internátě. Několik desítek minut spolu mluvíme, teda vlastně to ona spíš mluví a já poslouchám, někdy je vážně hodně ukecaná.

Když hovor konečně ukončím vydám se do kuchyně, kde na židli už sedí Will a pije kafe.

„Nemáš být náhodou v práci?“ naliju si do sklenice džus a sednu si vedle něj.

„Jsem tam šéf, takže tam můžu přijít, kdy budu chtít a navíc nemám na dnešek domluvený žádný schůzky.“

„Což v překladu znamená vypil jsem včera hodně vína a teď mě bolí hlava,“ uchechtnu se a za to schytám pohlavek.

„To volala Anna?“

„Jak si na to přišel?“ podívám se na něj.

„S někým jsi mluvila francouzsky a Anna je Francouzka.“ To dává celkem smysl.

„Jo, volala, aby mě seřvala za to, že jsem jí neřekla a svým novým příteli. Jo a pozvala mě do Paříže.“

„Pojedeš?“ zeptá se zvědavě Will.

„Jezdím tam každý rok a ona pak přijede sem, teda pokud ti to nebude vadit, je to tvůj dům a…“

„Je to náš dům. A rád ji zase uvidím, neviděl jsem ji od předávání diplomů ve škole,“ skočí mi do řeči Will. „Co máš dneska v plánu?“ dopije Will kafe a chystá se k odchodu.

„Ještě nevím, asi půjdu s Tabbym ven a uvidím, jestli mi zavolá extra příjemný pan Styles.“

„Tak si to spolu užijte, já už půjdu,“ rozloučí se se mnou Will.

V kuchyni si vezmu něco ke snídani a jdu si sednout na gauč, chvíli sleduju pohádky na Disney chanel. Po pár minutách se ke mně přidá i Tabby a rozvalí se přes celou pohovku. Nechápu, jak to ten pes dělá.

„Najdi tenisák a počkej na mě u dveří, hned tam budu.“ Ihned seskočí z gauče a začne po celém domě hledat míček. Doufám, že mu to nějakou chvíli zabere.

Přemístím se do pokoje, kde se z pyžama převléknu do tepláků a mikiny. Při převlékání si zase prohlédnu modřiny na rukách, které by se měli do několika dnů snad už konečně vstřebat. Tohle se ovšem nedá říct o modřinách na břichu a krku. Od vchodových dveří už slyším netrpělivý štěkot.

*

„Už jste v parku? W“ zapípá mi sms od Willa

„Ne, teď jsme vyšli. I“

„Kdy pojedeš do ty Paříže? W“

„Ještě nevim, musíme se dohodnout. I“

*

Odpoutám Tabbyho z vodítka a začnu mu házet tenisák, který nadšeně aportuje. Když ho to už přestane bavit sednu si na trávu a on si lehne vedle mě.

„Myslíš, že jsem udělala chybu?“ Zvedne ke mně hlavu a čumákem mě žduchne do ruky, začnu ho teda hladit. „Víš co je na tom nejhorší?“ Přestanu ho hladit a on ke mně zvedne hlavu se smutným výrazem. „To, že se ke mně chová jako kdybych mu úplně zničila život.“ Přisune ke mně míč.  „Asi máš pravdu.“ Vezmu tenisák a hodím ho, co nejdál to dokážu.

Přesně ve chvíli, kdy se Tabby vrátil s míčkem mi začal zvonit mobil. „Prosím… dobře za hodinu ve Starbucks.“ A je to tady zase, pár roku.

„Musíme domů.“ Připnu Tabbymu vodítko a vydáme se zpátky.

Rychle jsem se doma převlékla, naházela věci to tašky a mohla vyrazit. Ke Starbucks jsem dorazila s časovou rezervou pěti minut. Mám si něco objednat nebo počkat na svého přítele. Vyhraje možnost si něco koupit, jelikož nepatří mezi nejdochvilnější lidi v téhle zemi. Koupím si horkou čokoládu, dvě čokoládové sušenky a jdu si sednout k volnému stolu.

„Iz?“ ozve se přede mnou.

„Jamesi,“ nadšeně mu skočím kolem krku.

„Jak ti je, vypadáš skvěle.“

„Už dobře, modřiny jsou skoro pryč a dneska jsem mluvila s Annou. Co vlastně děláš v Londýně?“ zeptám se ho s úsměvem.

„Jsem tu s rodiči, mají nějaké jednání a s přítelkyní.“

„Skvěle, že ses pochlubil,“ řeknu ironicky.

„To říká ta pravá, nejsi totiž jediná, komu Anna volala,“ začne se smát.

„Dneska jdeme s Michell do divadla, nechcete se s Harrym přidat, mám dva volné lístky,“ nabídne mi James.

„Já nevím jestli to je dobrý nápad…“

„Co není dobrý nápad?“ přeruší mě Harry, věnuje mi rychlou pusu na rty a obejme okolo boků.

„Nabízel jsem Iz jestli nechcete jít večer na večeři a potom do divadla.“

„Dobře půjdem,“ překvapí mě najednou Harry svojí odpovědí.

„Málem bych zapomněla Harry tohle je James, můj bývalý spolužák. Jamesi tohle je Harry,“ rychle je navzájem představím.

„Dobře sejdeme se v šest v Itakante restaurant,“ rozloučí se s námi James.

„Půjdem?“ zeptá se mě Harry a už mě za ruku táhne do parku.

„Proč jsi souhlasil?“ zeptám se ho po chvíli ticha.

„Je to lepší než se doma nudit,“ odpoví mi s naprostým nezájmem.

Během chvíle nás obklopí asi dvacet ječících holek, tak se od Harryho odtrhnu, aby se jim mohl naplno věnovat.