Friend or girlfriend

Untitled Part 59

„S kým jsi mluvil?“ zeptám se Harryho, když dojdu na místo, kde mě včera ošetřoval. Je odtud opravdu úžasný výhled. 

„S mamkou, příští víkend je totiž menší rodinná oslava, tak jsem se s ní domlouval, kdy přijedeme,“ otočí se na mě s úsměvem. Proč mluví v množném čísle.

 „Přijedeme?“ nechápavě se na něj podívám.

„Jedeš se mnou, mamka už se nemůže dočkat, až tě pozná. Pořád mi připomíná, abychom přijeli třeba na víkend nebo tak,“ říká s úsměvem, jak mu tohle může přijít v pořádku. Nemůžu tam jet, prostě se na něco vymluvím.

„Liam ti vzkazuje, že bude jídlo,“ vyřídím mu zprávu, kvůli které jsem původně přišla a jdu zpátky do tábora.

Copak mu to nepřipadá divný brát holku, která je jeho přítelkyně jenom díky smlouvě na rodinnou oslavu. Myslím, že nemoc bude celkem dobrá výmluva, přeci tam nemůžu jet, když mi bude špatně.

„Děje se něco?“ podívá se na mě Liam od ohniště, na kterém něco vaří.

„Ne, jen mě trochu bolí ta noha.“

„Pojď jsem,“ zvedne se od ohně a pevně mě obejme. „Lepší?“ dá mi lehkou pusu na nos.

„Moc ne,“ podívám se na něj smutně.

„A teď?“ konečně mě políbí na rty.

„Ježiši, nechte si to do stanu, kdo na to tady má koukat,“ vyruší nás Louis.

„Mnohem lepší,“ zašeptám Liamovi do ucha a naposledy ho políbím.

„Tak už bude jídlo?“ přijde nás zkontrolovat Niall. Musím se pousmát nad tím jak si Liam povzdechl a začal nalívat do misek uvařenou polívku z pytlíku.

***

„Co kdybychom si šli zaplavat?“ zeptá se mě s úsměvem Liam. Tak proč ne, alespoň bychom byli na chvíli sami.

„To zní skvěle, stejně jsem tam chtěl jít, tak půjdem všichni a bude větší sranda,“ předběhne mě v odpovědi Niall. Takže žádná romantika ve dvou.

Nevzala jsem si sebou plavky, takže se budu muset spokojit s kraťasama a tílkem. Aspoň nebude vidět ta jizva. Ve stanu jsem se převlékla a chystala si nazout tenisky, když přišel Liam.

„Sakra jdu pozdě, celou dobu jsem si plánoval, jak sem omylem přijdu a ty zrovna budeš bez trička,“ smutně se na mě podívá Liam. Ale smutek ho přejde hned potom, co spojím naše rty v úžasném polibku. Lehce mě položí na spacák a o kousek se posune, čímž se otře o moje odřené koleno. Do polibku trochu syknu bolestí.

„Promiň,“ zašeptá mi do rtů, ale náš polibek nepřeruší. Připadám si jako v ráji. Nakonec to stanování nebyl tak hrozný nápad.

„Jdete už?“ vtrhne do stanu Niall, s Liamem se od sebe rychle odtáhneme. „Pane bože, viděl jsem úplně všechno, teď budu mít trauma do konce života,“ zakryje si oči a začne pobíhat sem a tam.

„Asi bychom měli jít,“ usměju se na Liama, který se vůbec nemá k nějakému pohybu.

„Ale mě se tohle líbí,“ našpulí na mě rty, na které mu vlepím malou pusu. „Dobře přemluvila jsi mě,“ řekne po chvíli rezignovaně.

******

„Půjdu si lehnout, jsem nějaká unavená,“ řeknu klukům, když se vrátíme od jezera. Přeci jen bude něco kolem deváté hodiny a včera jsem toho moc nenaspala.

„Dobře, za chvíli za tebou přijdu,“ políbí mě Liam na tvář. Jdu do stanu, kde ze sebe sundám mokré oblečení a převléknu se do něčeho suchého, abych zbytečně neprochladla. Zahrabu se do spacáku, ale usnu dřív, než se stihne Liam vrátit.

Vzbudím se ještě za tmy, podívám se na vedle mě klidně oddechujícího Liama a musím se pousmát. Vypadá vážně roztomile, sem tam si něco zamumlá nebo trochu zamlaská. Sáhnu pod polštář a nahmatám svůj mobil, abych se mohla podívat kolik je hodin. Teprve dvě hodiny ráno. Možná bych se mohla trochu projít, aby se mi pak spalo líp.

Opatrně se dostanu ze stanu a projdu přes celý tábor, tak aby mě nikdo neslyšel. Připadám si trochu jako tajný agent, tím jak se snažím být nenápadná. Dojdu až na útes a podívám se dolů na jezero, na kterém se odráží měsíční paprsky. Sednu si do tureckého sedu, zavřu oči a zaposlouchám se do nočního ticha, které je občas přerušeno zvukem nějakého zvířete.

„Taky nemůžeš spát?“ otevřu oči a podívám se na narušitele mé meditace.

„Moc ne,“ odpovím mu s lehkým úsměvem.

„Můžu si přisednout?“ ukáže na místo vedle mě. Přikývnu na souhlas a trochu se pošoupnu.

„Řekl jsem předtím něco špatně?“ přeruší po chvíli ticho, které mezi námi panuje.

„Nemůžu s tebou jet k tvým rodičům, Harry,“ odpovím na jeho otázku a sklopím svůj zrak ke špičkám bot.

„Proč bys nemohla?“ nechápavě se na mě otočí.

„Copak tobě nepřijde divný vzít nějakou holku, která hraje tvoji přítelkyni na rodinnou oslavu.“

„Beru tě tam jako svoji přítelkyni a kamarádku, kterou chce moje rodina poznat a ne jako nějakou cizí holku.“ Stejně se mi to nelíbí.

„Asi už půjdu zpátky,“ začnu zívat. Doufám, že si Liam nevšiml toho, že tam nejsem.

„Taky bych už měl jít,“ pomůže mi na nohy Harry a společně se vydáme zpátky ke stanům.