Friend or girlfriend

Untitled Part 41

Zazvonila jsem na zvonek vedle jejich dveří a čekala, kdo přijde otevřít. Jen ne prosím Liam.

„Iz, ahoj.“

„Ahoj Liame,“ nejistě se na něj usměju. Vždyť jsem prosila. „Já jdu za Harrym, jsme dohodnutý, že půjdem ven,“ snažím se nějak začít konverzaci mezi dveřmi. Myslím, že to je lepší než rozebírat jaké je venku počasí, i když musím uznat, že je celkem hezky.

„Jo jasně, pojď dovnitř.“

„Kde vlastně je?“ zeptám se po chvíli ticha.

„Šel si lehnout, protože mu nebylo moc dobře, takže nejspíš teď spí. Nedáš si něco k pití?“

„Když tak džus.“ Přikývne a vydá se do kuchyně. Proč mám najednou pocit deja vu.

„Chtěl bych si s tebou promluvit o tom včerejšku.“ A je to tady, hlavně nepanikař.

„Jo, já asi taky,“ vezmu si od něj skleničku s džusem.

„Víš já …“ řekli jsme oba na stejno.

„Ty první,“ přenechám mu slovo, protože já nevím, co bych mu měla říkat.

„Dobře, nechci, aby to vypadalo, že jsem včera využil situace a políbil tě. Já, už když jsem tě potkal v tom parku tak jsem věděl, že jsi jiná než ostatní holky a to se mi na tobě hrozně líbilo a pak když jsi přišla s Harrym tak jsem měl málem infarkt. Chci tím říct, že jsem se do tebe zamiloval a to co se stalo včera pro mě hodně znamenalo,“ podívá se na mě s nervozním úsměvem.

„Liame… já, kdybych s tebou chtěla být tak nemůžu kvůli tý smlouvě. Jsi skvělý kluk, ale já…“ Připadám si hrozně, Liam je hrozně milý a hlavně mě hned neodsoudil jako to udělal Harry.

„Můžu se na něco zeptat?“ Nejistě mu na to přikývnu.

„Kdybys neměla podepsanou smlouvu o tom, že budeš Harryho přítelkyně, byla bys teď se mnou?“

„Asi jo,“ sklopím pohled k zemi a oči se mi začnou plnit slzami. Liam obejde pult, za kterým jsem stála, a přitiskne si mě k sobě.

„Můžem být spolu, vždyť s Harrym jsi jen kvůli blbýmu cáru papíru. Stačí jen, když s ním budeš na veřejnosti a se mnou mimo veřejnost,“ šeptal mi do ucha a hladil mě přitom po zádech. „Můžu tě políbit?“ palcem a ukazováčkem nadzvedne mojí hlavu a donutí mě tak se mu dívat do očí.

Tentokrát to jsem já, kdo překoná tu mezeru mezi našimi rty. Musím se přitom postavit na špičky, protože je Liam o něco větší, ale on mě hned chytne, abych měla lepší stabilitu, a trochu se ke mně skloní, čímž náš polibek prohloubí. Je to jen obyčejný krátký polibek, ale vyřazuje z něj plno emocí.

„Mám tohle brát jako souhlas?“ odtáhne se z polibku Liam s lehkým úsměvem.

„Stačí ti tohle jako odpověď?“ opět se postavím na špičky a lehce ho políbím na rty.

„Úplně,“ usměje se na mě tím svým nádherným úsměvem.

HARRY PO

„Harry?“ vejde do mého pokoje Louis.

„Hm,“ zamumlám něco na znamení že ho poslouchám.

„Nechci se do toho motat, ale jak to je mezi tebou a Iz?“

„Co? Jak by to mezi námi mělo být?“ vyletím do sedu.

„No jak jsi mi říkal o té věci.“

„Proč se ptáš?“ podívám se na něj nechápavě.

„Já jen, že se teď dole líbá s Liamem.“ Sakra jak jsem mohl usnout, když jsem věděl, že přijde. Proč já debil si nenastavil budík. Alespoň bych měl jistotu že se nepotkaj a nebudou spolu sami.

Vezmu na sebe jen nějaký rifle a tričko a jdu dolů.

„Tak můžem vyrazit?“ zeptám se Iz, která sedí na gauči vedle Liama a nad něčím se smějou.

„Jo jasně. Ahoj Liame,“ zvedne se z gauče a chystá se jít ke mně, jenže Liam ji chytne za ruku a políbí jí na rozloučenou.

„Ahoj a užij si to.“ Ona se začne červenat a sklopí hlavu s potutelným úsměvem na tváři. To kvůli mně by měla být na rozpacích. Mám co dělat, aby se mi z nich neudělalo špatně.

„Takže ty a Liam jste teď spolu?“ začnu se vyptávat v autě.

„Jo asi jo.“ Zase ten úsměv.