Friend or girlfriend

Untitled Part 16

Jak si přeje hošánek, doufám, že mu nevadí prohra. Napřáhnu se a lehce pošlu míček kousek od jamky. Otočím se na ně s vítězným úsměvem.

„Jak jsi to udělala?“ všichni na mě nechápavě zíraj.

„Golf hraju od osmi let, rodiče si myslí, že to je dobrá věc při jednání s investory,“ pokrčím nad tím rameny. I kdybych prohrála, ten Harryho výraz by mi teď úplně stačil.  

„Jste na řadě,“ usměju se na kluky.

Zbývá poslední jamka a naše skóre je téměř stejné, i když jsem pořád ve výhodě. Napřáhnu se a odpálím, dnes už poslední míček. Sakra, skončil v písku tohle není moc dobrý.

„Ou,“ ozve se za mnou sborově. Harry odpálí o něco líp než já, ale pořád mám výhodu tří odpalů.

Vezmu si hůl na odpal z písku. Napřáhnu se, zavřu oči a odpálím. Otevřu nejprve jedno a potom druhé oko, míček doletěl kousek od jamky. Ano!

„Dobrý odpal,“ pochválí mě Liam.

„Děkuju,“ usměju se a jdu zpátky ke svému bagu, kde vybírám hůl na svůj triumfální závěr.

„Harry víš o tom, že jestli se teď trefí tak jsi prohrál?“ posmívá se Harrymu Niall.

Tentokrát stačí do míčku jen lehce ťuknout a on přímo spadne do jamky.

„Vyhrála jsi!“ zakřičí Niall a pevně mě obejme.

„Ale no tak Harry,“ začne se smát Niall. „Taky máte takový hlad?“ 

„Můžem se někde stavit na jídlo,“ navrhne Liam.

„Třeba do Nandos?“ zkusím navrhnout.

„Vážně? Víš o tom, že to není nějaká luxusní restaurace,“ hnusně na mě vyjede Harry. Nechápu o co mu jde, to on přišel s touhle blbou sázkou.

„Nandos Nandos Nandos,“ zpívá si Niall celou dobu v autě. Zatímco já se radši nijak neprojevuju a snažím se splynout se sedačkou, abych zase neudělala náhodou něco špatně.

Jakmile dorazíme do restaurace posedáme si všichni k jednomu stolu. „Co si dáš?“ zeptá se mě Harry asi po deseti minutách, co studuju jídelní lístek.

„Ehm… Já.“

„Něco ti vyberu, chceš?“ zeptá se mě Niall. Vděčně mu to odkývu.

Objedná mi kuřecí kousky s hranolkama a ještě kuřecí burger. „Je to docela dobrý,“ usměju se na Nialla.

„Ale určitě to není takový, jako když jsi se svýma snobskýma kámošema v nějaký luxusní restauraci.“ Fajn tohle už vážně přehnal, kdybych mohla tak ho seřvu jak malýho kluka za to, že uráží mé přátele.

Raději to nechám být a začnu se věnovat jídlu. A nevšímám si jich.

„Není ti něco?“ zeptá se mě Liam, když Harry odejde na toaletu.

„Jen jsem unavená,“ věnuju oběma chabý úsměv.

Cestou domů nikdo ani necekne. Vystoupím z auta s Haroldem v patách. Nakloní se ke mně, aby mě mohl políbit. Jenže já místo toho, abych spolupracovala se od něj odtáhnu a odejdu domů.

LIAM PO

Harry ji celou dobu shazoval. Bylo mi ji líto, nejraději bych jí objal a už nepustil. Zrovna jsme seděli v restauraci, když v tom jí Harry docela dost urazil. Potom už byla celou dobu zticha a věnovala se jídlu, co měla na talíři, teda spíš se v něm jen tak přehrabovala.

„Není ti něco?“ zeptal jsem se jí, když Harry odešel od stolu. Blbá otázka, jasně, že jí něco je a to něco se jmenuje Harry.

Nejvíc mě překvapilo, že když ji chtěl Harry políbit tak ucukla a odešla. Ale ještě větší záhada je, proč někdo kdo studuje na škole, kde se školný za jeden semestr pohybuje okolo 20.000 liber, dělá tohle.

Celou cestu domů si Harry něco mrmlal.

„Tak jak bylo na golfu?“ zeptá se se smíchem Eleanor.

„Harryho porazila holka,“ začne se smát Niall.

*

„Dneska jsi nevypadala moc dobře, nepotřebuješ něco? Liam“

„Ne děkuju, jen se potřebuju trochu pospat. I“

*

„Jdu se projít,“ křiknu do obýváku.

Hned zamířím do parku. Cestou potkám pár fanoušků, se všema se vyfotím a podepíšu se jim. Jen tak se procházím po parku, když ke mně přiběhne nějaký pes s tenisákem v zubech. Sedne si přede mě a míč pustí.

„Tabby k noze,“ otočím se za hlasem.

„Iz?“

„Liame?“ Asi je překvapená, že mě tady potkala.

„Myslel jsem, že si jdeš lehnout.“

„Jo no, ale musela jsem si ještě zarezervovat letenku a jít vyvenčit Tabbyho a tak,“ podrbe Tabbyho na hlavě a věnuje mi úsměv.

„Kam letíš?“ zeptám se se zájmem.

„Na pár dnů do Paříže se svejma snobskýma kámošema,“ snažila se přitom parodovat Harryho, ale k ní se to vůbec nehodí, ta nespisovnost.

Střídáme se v házení balonem a Tabby je štěstím bez sebe, že se mu oba věnujeme.

„Sednem si?“ Přikývne. Sednem si naproti sobě na trávu a Tabby si lehne mezi nás.

Přijde k nám asi pět holek a chtějí po mě podpis. Naštvalo mě, že Iz úplně ignorovali, jako by tam vůbec nebyla. Kdyby byla moje přítelkyně přitáhl bych si ji k sobě, aby všichni viděli, že je moje, a že ji miluju.

„Kolik jich už dneska bylo?“ zeptá se se smíchem.

„Nevím asi kolem dvaceti.“

„Když jsme byli s Harrym v parku, tak za mnou přišla jedna malá holčička a chtěla po mě podpis a fotku,“ řekne s mírným úsměvem Iz.

„Vážně?“

„Bylo to šílený, vůbec jsem nevěděla, co mám dělat.“ Má úžasný úsměv. Sakra přestaň na ni tak zírat.

„Taky jsem nevěděl, co mám dělat, když po mě chtěl někdo poprvý autogram, tak jsem prostě napsal Liam a doufal, že to bude stačit.“ 

„Promiň, ale už budu muset jít, musím si ještě sbalit věci,“ začne se zvedat ze země a oprašovat si kalhoty.

„Kdy odlítáš?“

„Zítra odpoledne.“

„Ahoj a užij si to tam,“ obejmu ji na rozloučenou.