Friend or girlfriend

Untitled Part 70

„Co si takhle večer udělat oheň? Viděl jsem, že kousek od bazénu je menší ohniště,“ otočí se na mě Harry, když se jdeme převlíknout z jezdeckého oblečení.

„Jo klidně můžem, ale myslím, že tu nebude nic k opečení,“ přikývnu na souhlas.

„Ale marsmallow a nějaký sušenky se tady najdou, ne?“

„Na co?“

„Tys nikdy nejedla opečený marsmallow se sušenkama? Tak víš co. Ty dojdi do kuchyně a sežeň všechno potřebný a já rozdělám oheň, sejdem se tam za deset minut,“ rozdá úkoly Harry a někam odběhne.

V klidu se převléknu do něčeho normálního a vydám se hledat do kuchyně to, co po mě Harry chtěl.

„Deborah, tebe přesně teď potřebuju,“ oddechnu si, když jí vidím, jak stojí v kuchyni a něco připravuje. Nevím, jak bych to tady hledala, kdyby tady nebyla.

„Potřebuješ něco?“ otočí se na mě s úsměvem na tváři.

„Vlastně hledám marsmallow a nějaký sušenky. Máme to?“ zvědavě se na ní podívám.

„Samozřejmě, sušenky jsou támhle v té krabici a pytel s marsmallow je ve skřínce přímo před tebou,“ s rukama od mouky ukazuje, kde všechny ty věci najdu.

„Jsou tu dva druhy, jedny bílo růžový a druhý šmoulové,“ otočím se od skřínky na Deborah. Bože to je dilema...

„No co to vůbec potřebuješ?“

„Vlastně to chce Harry. Vezmu oba ať si vybere,“ usoudím po chvilce uvažování.

„V lednici je pomerančový džus tak si ho vezměte sebou.“ Přikývnu na souhlas a vytáhnu ještě dvě skleničky a i s džusem to přihodím na hromadu, kterou se snažím nějak pobrat.

„Pomůžu ti,“ přiběhne ke mně Harry od rozdělaného ohně.

„Nevěděla jsem, který marsmallow je lepší, tak jsem vzala obě,“ ukážu mu dva rozdílné pytlíky.

„To je jedno,“ usměje se Harry a hned jeden pytlík roztrhne a chudáka šmoulu napíchne na grilovací vidličku. Chvíli to tam nechá a potom si vezme dvě sušenky, díky kterým rozteklé marsmallow stáhne a udělá z toho takový mini sendwich.

„Ochutnej, tohle je moje nejoblíbenější jídlo. Mohl bych ho jíst pořád.“ Vezmu si od něj sušenkovo-marsmallow sendvič. Voní to docela dobře.

„Je to vážně výborný,“ zhodnotím jeho kuchařské umění, když to dojím.

„Tys to vážně ještě nikdy nejedla?“

„Ne, na internátě jsme nikdy nic takovýho nedělali, a když jsem byla doma, tak jsme chodili na různé akce. Když se nad tím tak zamyslím, tak většinu času jsem strávila jenom s Willem, Deborah a Deanem. Rodiče pořád někde cestovali,“ skloním hlavu a cítím jak se mi oči plní slzami.

„To jsem nevěděl… Mám nápad, já budu opékat šmouly a ty připravuj sušenky.“

„Jasně Gargamele,“ řeknu s úsměvem. Odpovědí mi je Harryho nechápavý pohled. „No přece Gargamel se snažil chytat šmouly a tak,“ snažím se mu to nějak vysvětlit.

„Co ty a Liam?“ podívá se na mě Harry, když dojí jeden ze sendwichů.

„Když jsem s ním naposledy mluvila tak říkal, že pojede na pár dnů k rodičům do Wolverhamptonu, nechci ho otravovat, když je s rodinou, přeci jen by to bylo asi divný... A co ty, je nějaká holka na obzoru?“

„No vlastně jo.“ Překvapeně se na něj otočím, div mi nezaskočí sušenka.

„A to mi říkáš jen tak? Vím teda, že musíš dělat, že chodíme spolu, ale jaká je?“ rychle na něj vybalím, všechny otázky, které mě v tu chvíli napadnou.

„Je hezká a chytrá. Má úžasný úsměv, i když je někdy celkem dost tvrdohlavá,“ začne ji Harry popisovat s takovým přihlouplým úsměvem.

„Je mi líto, že s ní nemůžeš být kvůli mně,“ upiju ze skleničky s džusem a podívám se na něj s lehkým úsměvem.

„Vlastně nebýt tebe, tak se s ní nepotkám.“