Friend or girlfriend

Untitled Part 43

Sakra kdo může volat takhle brzo ráno. Otočím se na posteli, a co nejrychleji přijmu hovor, abych nevzbudila spícího Liama. On je tak roztomilý, když spí.

*

„Prosím?“ zazívám do mobilu.

„Hádej kdo bude za dvě hodiny na Heathrow v Londýně.“

„Anno?“

„Správně Sherlocku, takže mě nezapomeň vyzvednout.“

*

„Liame spíš?“ opatrně se k němu otočím zase čelem.

„Už asi hodinu ne. Víš o tom, že se ze spaní usmíváš, někdy se zamračíš a sem tam mluvíš ze spaní,“ pomalu otevře oči a začne se znovu usmívat tím jeho způsobem.

„Ale ne,“ převalím se zpátky na záda a zakryju si svůj úplně rudý obličej rukama, aby ho Liam nemohl vidět.

„Náhodou to je hrozně roztomilý,“ začne mě lehce líbat na klouby prstů, kterými si stále zakrývám obličej.

„Vážně?“ podívám se na něj škvírou mezi prsty. Jenom se usměje, ruce mi oddělá pryč a políbí mě na rty.

„Stačí ti tohle jako důkaz?“

„Možná,“ šibalsky se na něj usměju a převalím ho pod sebe. Uvelebím se na jeho hrudi a vítězně se na něj usměju. 

„Kdo to byl?“

„Moje kamarádka Anna, přijede na pár dnů,“ objasním mu telefonát.

Ve chvíli mé nepozornosti mě chytne za boky a zase si mě povalí pod sebe. Nejprve mě políbí na čelo, špičku nosu, bradu a pak se konečně vrátí ke rtům, které před tím vynechal a spojí je s těmi svými ve vášnivý polibek, kteý přerušilo kručení mého žaludku. Super, ten si to umí vážně načasovat.

„Co takhle snídani? Umím skvělý vafle,“ odtáhne se z polibku Liam a položí si svoje čelo na moje.

Nadšeně přikývnu a Liam mi pomůže vstát z postele, je to zvláštní pocit vidět ho jenom v boxerkách. Jak by asi vypadal bez nich… Myslím, že potřebuju ledovou sprchu a trochu profackovat. Přestań na něj takhle myslet Isabelo!

„Iz?“ zamává mi Liam rukou před obličejem, když si všimne, že si ho celou dobu prohlížím.

„Jo, promiň… Co jsi říkal?“ dneska jsem už podruhé rudá jak rajče, to nám ten den krásně začíná.

„Ta snídaně,“ připomene mi s úsměvem.

„Za hodinu musím dojet pro Annu na letiště,“ povzdechnu si Liamovi do ramene, když sedíme v objetí před televizí.

„Stejně už budu muset jít, máme zkoušku kvůli koncertu. Co kdybych pro vás dvě sehnal propustky do zákulisí?“ navrhne mi Liam s úsměvem.

„Vážně?“ nadšeně se na něj otočím.

„Pokud budeš chtít.“

„Děláš si srandu? Jasně, že chci.“

„Bude tě to, ale něco stát,“ zamyslí se Liam. Trochu se narovnám a přitisknu své rty na ty jeho.

„Stačí?“ po chvíli se odtáhnu a opřu se čelem o to jeho.

„Říkám to nerad, ale už budu muset jít,“ naposledy se políbíme na rozloučenou a Liam odejde na zkoušku.

LIAM PO

„Kdes byl celou noc?“ vyhrkne na mě okamžitě Niall, když dorazím do arény na zvukovou zkoušku. Poprvé co jsem dorazil poslední.

„U… Endyho?“ řeknu jméno prvního kámoše, které mě napadne.

„Nikdy jsi neuměl lhát Payno, takže to vyklop,“ připojí se k naší diskuzi vysmátý Louis s Harrym.

„No já byl jsem u Iz.“

„Takže proto vypadáš tak šťastně a unaveně zároveň,“ šťouchne do mě Louis a nezapomene na mě mrknout tím způsobem vím-přesně-co-jsi-dělal.

„Jsi idiot.“

„Počkejte… trochu se v tom ztrácím, ty a Iz?“ podívá se na nás nechápavě Niall.

„Jo Nialle, oni spolu teď chodí,“ vyštěkne Harry podrážděně a někam odejde. Zajímalo by mě, co mu je, protože poslední dobou je nějakej podrážděnej.

Jen nad ním zakroutím hlavou a vydám se hledat někoho z ochranky, nejlíp někoho kdo má na starosti propustky do zákulisí.

„Liame, hledáš někoho?“ na chodbě narazím na šéfa naší ochranky Paula. Toho jsem přesně hledal.

„No já bych potřeboval dvě propustky,“ řeknu mu svojí prosbu.

„Samozřejmě, zařídím to. Ale teď už padej na zvukovku.“

„Dobře, díky.“