Friend or girlfriend

Untitled Part 40

„Díky za oběd a odvoz,“ začnu si rozepínat bezpečnostní pás v Harryho autě.

„V pohodě. Co takhle zítra zajít třeba do kina?“

„Jo klidně,“ odsouhlasím jeho nabídku.

„Takže ve dvě u nás?“

„Zatím ahoj, Harry,“ vystoupím z auta a jdu domů.

„Tabby… nechtěl bys jít do parku?“ zakřičím do domu, když mě nikdo nepřiběhl přivítat. To je divný. Normálně by tady čekal hned, co uslyší auto.

„Tabby?“ projdu celý dům a on nikde. Vrátím se do předsíně, kde by mělo být na věšáku jeho vodítko… Není tady.

První věc co mě napadne je Will. Rychle vytáhnu mobil a snažím se mu dovolat. Proč zrovna teď musí mít vypnutej mobil. Zavolám jeho sekretářce.

*

„Dobrý den tady Isabela Berry, můžu mluvit s Willem?“

„Je mi líto slečno Berry, má právě jednání.“

„Dobře děkuju.“

*

*

„Jamesi, řekni mi prosím, že jsi venku s Tabbym.“

„Ne, zrovna jsem v Manchesteru. Stalo se něco?“

„Vrátila jsem se domů a Tabby nikde, zmizelo i jeho vodítko a Will má nějaký jednání takže on s ním není.“

„Iz uklidni se, určitě se to vysvětlí.“

*

Dobře hlavně klid, určitě se mu nic nestalo a vrátí se. Celých deset minut jsem pořád chodila sem a tam s mobilem v ruce. Připadám si jako nějaký psychopat, ale tady jde o Tabbyho.  Co když tady byla Courtney, aby se mi tak pomstila... Tak jo... nádech výdech. Rozklepanýma rukama zase vezmu mobil a vytočím číslo...

*

„Liame ahoj, tady Iz mohl bys prosím přijet?“ začal se mi klepat hlas.

„Jsi v pořádku, není ti nic?“

„Jo, jen prosím přijeď.“

*

Položila jsem hovor a zase začala nervózně přecházet po celém obýváku. Za tu dobu jsem si snad stihla okousat všechny nehty. Z přemýšlení mě vytrhl zvuk zvonku.

„Liame,“ ihned ho obejmu.

„Co se stalo?“ zeptá se mě starostlivě hned, co se za námi zavřou dveře.

„Nevím kde je Tabby, když jsem se vrátila domů tak tu nebyl a zmizelo i jeho vodítko a prostě obvolala jsem všechny, co vím, že mají klíče,“ začnu zase přecházet sem a tam.

„To bude dobrý, hlavně se uklidni, dobře?“ přivine si mě na svoji hrud a tím mi zabrání v jakémkoliv pohybu.

„Nechceš něco k pití?“ zvednu k němu hlavu.

„Voda bude stačit.“ Přikývnu na souhlas a vydám se do kuchyně s ním v závěsu.

Otevřu skřínku a rozklepanýma prstama sáhnu po nejbližší skleničce.

„Počkej, já to udělám,“ stoupne si Liam vedle mě a skleničku mi vezme z rukou. Nechám ho ať si natočí vodu a já se zatím opřu zády o linku.

Prázdnou skleničku položí vedle dřezu na nádobí a jde zpátky ke mě. Svoje ruce položí na mé boky, kde začne palci vytvářet malá kolečka. Trochu to lechtá, ale dá se to vydržet. Zvednu k němu hlavu, která byla do teď položená na jeho vypracovaná hrudi, a trochu se pousměju.

Celou dobu se mi dívá do očí, snad jako by hledal nějaké známky nesouhlasu. Naše hlavy od sebe dělí jenom několik málo centimetrů. Tuhle vzdálenost Liam po chvíli překonal a spojil tak naše rty. Nejprve v obyčejný a lehký polibek, jako by se bál, že ho od sebe odstrčím, ale po chvíli se pohyby našich rtů staly intenzivnější a vpíjely se do sebe s větší vášní.

„Sekretářka mi říkala, že jsi mě sháně…“ vejde do kuchyně Will.

S Liamem se od sebe hned odtrhneme a odstoupíme o několik kroků. Sakra, jak mám tohle teď vysvětlit. A proč jsem Liama nechala, vždyť chodím s jedním z jeho nejlepších přátel.

„Já už raději půjdu,“ stáhne se Liam. To je dobrý nápad.

„Tak to asi nebylo tak důležitý, jak jsem si myslel,“ povytáhne jedno obočí Will.

„Víš já … on a… já jsem přišla domů a Tabby tady nebyl a… tak jsem zavolala Liamovi …a on přišel,“ začnu mu nějak vysvětlovat, co se tady stalo.

„S Tabbym je venku Camilla, zapomněl jsem ti to napsat.“ Přikývnu a raději odejdu nahoru do pokoje.

***

Druhý den ráno se vzbudím kolem jedenáctý. A při vzpomínce na to, že jdu s Harrym do kina a musím jít k němu domů, se mi stáhl žaludek. Co když se potkám s Liamem, budem dělat jako by se nic nestalo? Prostě jenom ahoj, jak se máš, dneska je venku hezky.

Vzala jsem si něco menšího k obědu, sedla si s tím do obýváku a zapla televizi. Po chvíli ke mně přišel i Tabby.

„Moc na mě nekoukej, kdybys nešel do parku tak se to nemuselo stát.“ On jakoby pochopil a sklopil hlavu k zemi.

Rychle jsem na sebe něco oblékla a vydala se za Harrym. Tentokrát mi cesta trvala dvakrát tak delší dobu.