Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

2. Její návrat

U vchodu do podzemní říše mrtvých přirozeně hlídali démoni, kteří jakmile spatřili přilétat své vládce, ihned se dali do pozoru. Taky se báli. Charlith tu proslula svou krutostí, stejně jako Lucifer, ale u něj si už tak nějak zvykli.

Ovšem nikdo netušil, že ubližuje ze vzteku. A smutku. Připravili ji o muže, který byl - narozdíl od Luciho - schopný pro ni zemřít. A taky to udělal. Takže těmi ohavnostmi, které dělala nejstarším bratrům Sergejevičům, si vybíjela zlost a zoufalství. Celé dny i noci řvali bolestí. Zlomila je. Byli to duše již neschopné racionálního přemýšlení. Nadobro zatraceni.

Pomsta byla dokonána. Nic ji zde už nedrželo.

Beze slova přistála, stáhla černá křídla a vyšla bránou ven. Lucifer ji celou dobu následoval a teď se již trochu hrbil, protože mu to začínalo být líto. Jen nahlas by to nikdy nepřiznal.

"Vem si to, co patří jen do Pekla," pronesla, když se otočila, ale on se na ní pochybovačně zadíval. "Nehodlám  to tahat na Zem. Když byl démon nahoře naposledy, dopadlo to katastrofou," řekla rázně. Myslela tím smrt Alexe a Lu už asi začínal chápat o co tu jde.

"Tím, že se vrátíš na Zem mu život nevrátíš," řekl tiše.

Charlith se mírně zamračila. "To bych ani nikdy nechtěla. Došel klidu. Zaslouží si ho," málem se jí zlomil hlas, ale udržela se.

Lucifer si rezignovaně povzdechl a založil si ruce křížem. "Nejspíš tě nic nepřesvědčí, abys tu zůstala, že?"

Zakroutila hlavou. "Ne."

Ještě chvíli se na sebe upřeně dívali, ale když mu bylo jasné, že je vážně pevně rozhodnutá, znovu si povzdechl a udělal, co po něm žádala. V jeho červených očích začalo pulzovat, jako když tepe krev v žilách a poté do sebe začal vtahovat jejího démona. Černý stín se do něj přenesl a ona v tu chvíli pocítila mírnou bolest hlavy. Zhoupla se s ní zem. Zavřela oči a pár sekund to rozdýchávala. Když to nejhorší přešlo, oči opět otevřela. Stále jí pozoroval, ale jeho výraz se změnil.

Protože, když se stala démonem, zčernaly jí vlasy a oči zrudly. Ale teď? Teď to byla opět brunetka s hnědo zelenýma očima. Už zapomněl, jak původně vypadala. Tohle byl archanděl Charleen.

"Děkuji," špitla. Jen kývnul.

Udělala pár kroků dál po kamenné cestě a pohlédla nahoru. Nebylo vidět oblohy, jen šedavého kouře. Cesta z Pekla je magická, nemůžete přece jen tak prolétnout zemí. Naposledy se otočila: "Ať se ti daří, Luci. Děkuji za vše."

"Opatruj se," zamumlal, "kdykoliv se můžeš vrátit. Jakmile se tu objevíš, Charlith si tě zase najde."

"Dobře," řekla jenom. Pochybovala ale o tom, že se sem bude chtít někdy vrátit. Poté zavřela oči, aby se jí lépe soustředilo na jejího archanděla. Byl tam. Usmála se a rozvinula svá světle šedá křídla, která od Nejvyššího tenkrát dostala za to, že byla věrná svému druhovi. Ten den, co odmítla Vladimira, byla povýšena.

Silně jimi mávla a vznesla se. Pak už se dívala jen nad sebe a rychle stoupala. Křídla sama věděla, kam mají letět.

Lucifer jíi pozoroval celou dobu, dokud mu nezmizela z dohledu. Její přítomnost mu byla příjemná a mrzelo ho, že odešla. Ale není Duše, nemůže jí nutit zůstat zde násilím. Pomalu se otočil a s povzdechem zašel za bránu, kterou za ním démoni se skřípotem zavřeli.

***

Charleen se objevila v malé jeskyni ve skalách nedaleko sídla smečky. Poznala to ihned, protože okamžitě ucítila známé pachy. Vyšla ven. Bylo babí léto. Slunce ještě příjemně hřálo a foukal jemný vánek. Slastně nasála svěží vůni lesa. Až jí došlo, jak jí to chybělo. Pomalu se vydala směrem, kterým byl dům. Tyhle lesy znala jako své boty. Vždyť je jako vlkodlak proběhala křížem krážem.