Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

10. Nuda skončila

Když se sezení začínalo rozpouštět, Char došlo, že Alex nemá připravené pokoje. Vzala Freyu a šly sundat fotografie ze stěn a celkově to tam uklidit a připravit. Nakonec bratři osaměli a jak se tak stalo, Alex se smutně svezl na křesle.

"Neříkej mi, že tě odmítla," řekl Dimi jízlivě, "to bych si už vážně klepal na čelo. Přes půl roku po nocích brečí, neproměňuje se a pak, když se tu jako zázrakem objevíš, by tě nechala? To snad ne..."

"Ona se neproměňuje?" podíval se na něj Alex překvapeně.

"Ne. Co se vrátila, ani jednou nebyla na lovu. Upřímně mám trochu strach ze Slavnosti Úplňku."

Ta měla být zhruba za tři měsíce.

"Říkal jsem si, že svou vlčici cítím nějak slabě. Je tam, ale jako kdyby byla potlačená. Nevíš proč?"

"Nepřiznala to, ale s Freyou si myslíme, že to bylo kvůli tobě. Ale teď, když jsi se vrátil, by se už proměnit mohla."

"Aha," řekl alfa neurčitě. Dimitri na něj jen koukal a čekal, až mu odpoví na jeho první otázku. Alex si jeho pohledu všimnul a nechápavě se na něj zamračil.

"No odmítla tě, nebo ne?" zeptal se beta nedočkavě.

"Jo tohle. Já vlastně ani nevím, ale myslím, že ne. Nebo alespoň ne doslovně. Řekla 'nečekej, že ti hned padnu kolem krku'."

"Potřebuje čas," shrnul to Dimitri.

"Taky si myslím. Musí si na mě asi zvyknout."

"Přesně tak. Kdyby jsi viděl ty její stavy..." nechal Dimi vyznít do ztracena.

"Trápila se hodně? Přece jenom jsem na další návštěvu nemohl kvůli tomu soudu o druhou šanci, takže nevím, co bylo následující půlrok. A víš, že nesnáším, když nejsem plně informovaný," řekl Alexandr. Zajímalo ho, jak moc se kvůli jeho smrti trápila. Původně si totiž myslel, že díky tomu kam odešla, jí smutek nic moc neříká. I přes to, co říkala Laura. Ale když ji tehdy ucítil ve své pracovně, velmi se podivil a byl zvědavý. On je totiž neslyšel, snesl se až těsně po tom, co odešly, i když si jeho bratr a obě luny myslí něco jiného.

To, že mu venku sama řekla, že truchlila a že jí chyběl, si moc nebral, protože mohla schválně říkat jen takové odpovědi, které se zamlouvaly jemu. Ano, byl trochu nedůvěřivý, ale nesmíte se divit vzhledem k tomu, jak se k němu občas chovala. To, že jí odpustil malé uklouznutí neznamená, že na to zapomněl. Navíc umíral, odpustil by jí v tu chvíli cokoliv, jen aby mohla klidně žít. Až tak moc ji miloval.

"Ty ses vážně vůbec nezměnil," uchechtnul se Dimitri a zakroutil hlavou.

"To nemůžu posoudit já, ale nahoře po tobě nikdo žádné změny osobnosti nechce. Prostě si tam bloumáš mezi ostatními. A upřímně - nahoře ani čas pořádně nevnímáš. Kdyby se sem tam neobjevila Laura, ani bych nevěděl, jak dlouho tam jsem."

"Jasně, ale tak jeden by řekl, že někdo, kdo byl v Nebi, se vrátí jako mílius."

"Nebe tě nezmění Dimitri. Jenom Peklo. Charleen je toho důkazem. Je citlivější... Klidnější. Čekal jsem, že bude křičet nebo něco takového. Překvapila mě," řekl alfa zamyšleně s pohledem upřeným ke schodům, které před chvílí obě luny vyšly.

"Jo, je trochu jiná. Ale stejně čekám, že se ta její divoká stránka projeví."

"Já v to doufám, příteli." Alex se se zachechtáním narovnal v křesle. "Zamiloval jsem se do ní pro její vzpurnou povahu. Sice to nemusí přehánět, ale nesnáším puťky."

"Tou není. Tím jsem si jistý," uklidňoval ho Dimitri. Alex se jen zamyšleně pousmál.

"Stejně je divný, že jsi nešel do Valhally. Přece vlkodlaci mají své božstvo."

"V Ódina věří jen severní země, to za prvé a za druhé, můj pobyt se změnil kvůli Char, přece jsem to už říkal."

"Neposlouchal jsem."

Alex si frustrovaně povzdechne. "Nebudu to znovu vysvětlovat. Prostě, protože mám Pouto s Charleen, tak jsem po smrti šel k jejímu Bohu."

"Takže já půjdu taky," pronesl beta zamyšleně.

"Nejspíš, ale sotva jsem obživl a už se bavíme o smrti? Jdi mi do prdele." Opřel se zpátky do křesla, přičemž na ex vypil sklenku.

"Sorry brácha, ale je to zkrátka... divný. Víš? Že to všechno existuje."

Alex se na něj nevěřícně podíval. "Máš za družku anděla, ty vole," pronesl.

Dimitri se začal smát. "No právě. Ještě jsem si pořádně nezvykl na to, co jsem věděl a už přijde další pecka. Ty."

"Vždyť i Char si druhou šancí prošla," řekne Alex nechápavě. Jako na co si Dimitri přesně nezvykl? Nebe a Peklo existují, tečka. On osobně v tom žádnou vědu nehledal. Vždy všechno bral tak, jak to bylo a nijak v tom nehloubal.

"To jo, ale ta nebyla pryč pět a půl roku," řekl beta a oběma znovu nalil.

"To je vlastně pravda," uznal alfa, "tak už mi ale řekneš, co ta Char? Vím, že je to divný, ale vážně mě zajímá, jak jí má maličkost chyběla."

"U tebe není nic divnýho," pronesl beta a začal bratrovi tiše vyprávět, co sám viděl nebo co mu řekla Freya.

***

Mezitím v patře luny vyklízely výstavku a měnily ji opět v pracovnu. Nábytek se odsud nikdy nestěhoval, ale bylo třeba to tu opět připravit na bydlení, schůze hlav smečky a tak dále. Navíc Dimitri propustil lidské služebnictvo a na úklid chodila jedna stará vlčice jen jednou týdně, jinak si všichni měli uklízet sami. Zkrátka zavedl svůj pořádek, který Alex asi zanedlouho opět předělá.

"Mělo by se tu vymalovat," ozvala se starší po chvíli.

"Jo, souhlas. Objednám barvy," přitakala mladší.

"Udělám to sama. Chci se o jeho pohodlí postarat osobně," pípla nesměle.

"Chápu, ségra. Zítra můžeme zajet do města, jestli si chceš barvy vybrat osobně. Někdy je to vlastně lepší, se na to podívat na živo. Víš, ty barvy na netu vypadají často jinak, než jaké ve skutečnosti jsou," navrhla Freya.

"To je skvělý nápad. Mám ranní do pěti. Obchody s přehledem stíháme," souhlasila Charleen nadšeně. Chtěla to tu Alexovi zútulnit tak, jak to měl rád.

Když vynesly krabice s fotografiemi a taky parte, daly se do utírání prachu, poté vyluxovaly a vytřely. Zbývalo jen povléci postel a Alex se sem mohl nastěhovat. Char Freye řekla, že teď už to zvládne sama a ta se tak vydala za svým druhem, který byl stále se svým bratrem. Ten ho právě naprosto překvapený pozoroval, když dovyprávěl.

Takže Charleen doopravdy trpěla. A jak! Chodila do jeho pracovny, kde byla schopná hodiny probrečet. Pak taky k jeho hrobu, kde na něj mluvila. No, to bohužel neslyšel. A vážně ho to štvalo. Když byla smečka na lovu, také plakala. Prý zavřená ve svém pokoji. Poznali to podle oteklých očí. A v neposlední řadě brečela dnes, když ho viděla ve Skyhoodu. Byla prý zcela šokovaná.

No, teď byl šokovaný on. Nejdřív si svou lásku uvědomí, pak ji zapře a zase si ji uvědomí. Nemluvě o tom, jak to bylo ze začátku. Char je vážně zvláštní povahy.

Když přišla Freya, na nic nečekal a odešel za Charleen. Nestihla ani nic říct a už byl pryč. Jen nad tím zakroutila hlavou a sedla si Dimitrimu na klín. Byla hrozně ráda, že mezi nimi je všechno v pořádku. Oni jsou takový příklad dokonalého vlkodlačího páru. Freya Dimitrimu neodmlouvá, v ničem mu neodporuje, je mu po vůli snad ve všem. A on byl stejně takové povahy, že se za celých pět let ani pořádně nepohádali. Hodili se k sobě.

"Budeme tu mít zase veselo, lásko," pronesla Freya.

"Já vím. Nuda skončila," řekl ironicky.

Bruh, mlask a tak dále. 🤣 Hrabe mi. Zase nuda, co?
Jen počkejte... 😈😁