Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

38. Pekelná spása

SONG

Chvíle to nakonec opravdu nebyla.

Vždy, když ji něco bolelo, potřebovala být dlouho sama. A existovalo místo, kde se mohla o samotě vybrečet či vyvztekat, a kde ji nikdo, většinou, nerušil. Doletěla tedy na skálu u jezera, kde se jí ale hned po přistání podlomily nohy a ona klesla na kolena. Zármutek její sestry jí způsoboval neskutečnou bolest. Nedokázala ji vidět trpět a protože věděla, jak o dítě Freya stála, o to víc propadala zoufalství. Vyhrabe se z toho Freya vůbec? A vyhrabe se vůbec ona někdy ze svých nekonečných trápení? Vždyť to bylo pořád něco. Už nemohla. Docházely jí síly na to, tohle všechno ustát. Neustálé stresování už přestávala zvládat. Přestávala zvládat to, jak se jí Peklo pořád motá do života, a tak šíleně ho komplikuje.

Už dost, prosím...

Po nějaké době usedavého pláče nad neskutečně bolestivou ztrátou, vlastně dvěma, jí někdo opatrně položil ruku na rameno. "Charleenko," ozval se líbezný a konejšivý hlas její babičky.

"Babi," otočila se se vzlyknutím a okamžitě se k ní přitiskla. Laura ji pevně objala, klečíc, a nechávala ji ze sebe všechen smutek vypustit. "Víš, co se stalo?"

"Ovšem. Hledala jsem Lilith, proto jsem nepřiletěla s Angelem," odpověděla tiše.

Na to se Char prudce odtáhla. "A našla jsi ji? Prosím, řekni, že ano!" vyprskla nenávistně, i když v slzách.

"Bohužel," zakroutila hlavou. "Není nikde k dohledání. Necítím ji."

"A není v Pekle?"

"Není," ozvalo se nad nimi. Majitel hlasu přistál opodál a stáhl černá křídla. Byl ve své druhé podobě. "Teď jsem se odtamtud vrátil. Netuším, kam se zahrabala."

Charleen se pomalu postavila se slovy: "Víš, co se stalo?"

Pomalu přikývl. "Je mi to moc líto, Char." A myslel to upřímně, jenomže...

"Tak líto?!" vykřikla. "To všechno kvůli tobě, Lucifere!" Kombinace vzteku a slz jí dávala tak trochu šílený dojem, až skoro i on ucouvnul. "Freya trpí jen kvůli tobě! Jen kvůli tobě zemřeli nevinní!"

Laura to jen už také ve stoje tiše pozorovala. Pokud šlo o vztek na jejího povedeného bratra, nikdy v něm nikoho nezastavovala.

"Já jsem ale tohle nechtěl" bránil se.

"Jo? A co jsi jako chtěl? Co sis kurva myslel, když jsi ji pouštěl?! Vždyť jste celou dobu útok plánovali!" řekla dopáleně.

"To sice jo, ale moc dobře víš, že já nakonec couvnul!" odvětil.

"Pozdě!" zaječela po něm. "Oba dobře víme, že jsi změnil svůj názor jen kvůli Němu!" ukázala na nebe. "Ale Lilith na Něm nesejde. Chce nás všechny pozabíjet! Že prý jsem jí všechno vzala, že prý jsem jí vzala tebe a ona mi to teď vrátí. Jen kvůli tvému zhrzenému egu jsme teď jako štvaná zvěř a Freya potratila, kurva!" Rozmáchla se rukama. "Navíc ti zabila Charlith!" prskla ještě.

Svěsil hlavu a promnul si kořen nosu. Tahle jeho reakce silně překvapila Lauru, která ho v životě neviděla, ho na sebe nechat řvát. Secvaklo jí. On Charleen miluje. "Char, udělám všechno proto, abych ji chytil a znovu uvěznil," řekl tiše. Na jeho výrazu bylo znát, jak ho mrzí, k Lauřině obrovskému překvapení. Bezděky vytáhla obočí. Přesně tohle předvídala. Vždyť svou vnučku varovala...

"Takže máš být jako nějaká zkurvená pekelná spása nebo co? Do háje, Lucifere," zavrčela tak, až se na ni oba překvapeně podívali. On viděl, jak se její oči nejdřív změnily na vlčí a pak se andělsky rozzářily. "Uvěznění mi nestačí," pronesla tiše a přistoupila k němu. Nebyli si jistí, co teď udělá a proto nakonec i Laura pomalu přistoupila, kdyby Char chtěla zaútočit. To nemohla. Pořád to byl Ďábel, vládce Pekel. "Těmahle rukama," zvedla je, "ji vlastnoručně usmažim jako zasranej řízek! Rozumíš mi? Nezabráníš mi v tom ani ty, ani kdokoliv jiný. Zabiju ji! Tak jako ona zabila Freyino dítě a mojí mocnou Charlith. Sežehnu ji zaživa andělským světlem, až bude řvát bolestí!" pronesla výhružně. Překvapeně vytáhl obočí. "Nechám ji trpět tak, jako ona nechává nás. Chcípne! Nějak to udělám a ta pekelná mrcha prostě pojde, ať chceš nebo ne!"