Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

11. Sebeovládání

Když Freya odešla, Char se dala do povlékání peřin. Upřímně jí záleželo na tom, aby se měl Alex dobře. Jak mu tak chystala tu postel, ani nevěděla kdy, ale začala vzpomínat. Na mysl jí vytanuly různé obrazy z minulosti. Vzhledem k tomu, na jakém místě se nacházela, tak to byly scény, které se odehrály v tomto pokoji.

Na jejích tvářích by se v tu chvíli daly usmažit řízky.

V jednu chvíli ji pomalu, láskyplně líbal a v té druhé si s ní v posteli házel jako s hadrovou panenkou. Bylo to, jakoby ji někdo uhodil do určité části hlavy a tak spustil její vzpomínání. Nedalo se to zastavit. Všechny ty společné chvíle v této místnosti, ne vždy to byl sex, měla před obličejem jako film. Ale po celou tu dobu se tupě usmívala. Byly to přesně ty vzpomínky, které v sobě dlouhé měsíce potlačovala. Jakoby se s jeho příchodem pomyslný zámek sám odemknul. Jen se culila a stlala.

Přišel do svého pokoje zcela neslyšně. Cestu si pamatoval. Nebylo nic, na co by zapomněl. Pomalu se rozhlížel na všechny strany. Na zdech byly místy světlé fleky ve tvaru obdélníku. To od fotek, co tu přes pět let visely. Však je sám viděl. Upřímně ho dostalo, když zjistil, jak na něj smečka vzpomíná. A hlavně Char, i když to vzdala, nejdříve v domě pár týdnů po jeho smrti přece jenom pobyla. Navíc jediné, co vzdala, byl boj s její bolestí. I pod jejím vlivem si myslela, že ho údajně nikdy nemilovala, přitom to byla pěkná blbost. Ale v životě jsou rozhodnutí, ke kterým musí lidé prostě dospět sami.

Pach jeho družky už dávno zaplnil celou místnost. Věděl, že za dveřmi nalevo ji najde a psychicky se obrnil na další osamocenou chvíli s ní. S nejkrásnějším stvořením, jaké kdy spatřil. Vrátil se kvůli ní a zařekl se, že prostě počká, bude trpělivý. Prozatím se mu to dařilo, ale byl teprve první den. Nevěděl, co ho ještě potká.

Pomalu nakouknul do své ložnice a to, co viděl, ho přišpendlilo na místě.

Netušil kdy, ale Char se převlékla. Což by ani tak zavádějící nebylo, kdyby na sobě neměla slabé tílko a krátké kraťásky, které odhalovaly na jeho vkus až moc. A co víc? Byla předkloněná. Měl co dělat, aby po letech půstu zůstal ležérně opřený o futra místo toho, aby po ní rovnou skočil. A to vážně udělat chtěl.

Zálibně si ji prohlížel. Její postava se nijak nezměnila. Naopak by řekl, že je ještě lepší, pokud to bylo vůbec možné.

Charleenino vzpomínání přerušil právě jeho pach, který se s jeho příchodem rozlinul po místnosti. Pár minut dělala, že nic, ale teď už se vzrušením celá klepala. Navíc, spaní pro alfu bylo hotové a tak se pomalu narovnala a otočila se.

Skoro se zajíkla, když viděla ty dva zářivé diamanty pár metrů od ní. Okamžitě si vzpomněla na to, jak jí chtěl před lety odstranit Pouto, protože ho nechtěla. Přesně takhle mu ty oči zářily.

Neznatelně sebou cuknul, když se na něj otočila, ale nedal na sobě nic znát. Nechtěl vypadat jako slaboch. Pokusil se usmát.

"Ehm. Máš připravené spaní, Alexi. Snažily jsme se to tu s Freyou dát trochu dohromady, ale určitě ještě vymalujeme," oznámila mu plaše a navíc s úplně rudými tvářemi. On sám se jejímu zjevu pousmál a velice ho zajímalo, na co zrovna myslela. Přece jenom se pokusil na její mysl napojit - byla uzamčená.

"Děkuju Char. Vážím si tvojí péče," řekl tiše.

"To je maličkost," pousmála se. Pár sekund na sebe zírali a pak se luna rozhodla, že radši vyklidí pole.

"Tak dobrou noc," hlesla.

"Dobrou noc."

Opatrně se kolem něj protáhla a dávala si velký pozor na to, aby se ho ani kousíčkem kůže nedotkla.

Bojoval sám se sebou. Celou tu dobu. Bojoval s nutkáním ji chytnout za ruku, přitisknout k sobě a už nepustit. Když se sem vracel, hlavou mu probíhalo na milion scénářů jak se s ní znovu sblížit, ale teď mu najednou ani jeden nepřipadal dostatečně dobrý. Alfa Alexandr Sergejevič poprvé v životě nevěděl, co má dělat.

Nechal ji kolem sebe projít, zadržel přitom dech, a poté se zničeně posadil na postel. Jenomže luna se náhle otočila a proto ihned nasadil výraz typu 'jsem v pohodě'.

"Mimochodem chodím do práce. Zítra mám ranní, tak aby jsi mě náhodou... nehledal kvůli záležitostem smečky." Považovala za celkem vhodné mu to oznámit, ale nechtěla vypadat, že si myslí, že ho má jistého. I když si to doopravdy myslela.

On své překvapení nijak neskrýval. "Vážně? To mi nikdo neřekl. Proč chodíš do práce? Vždyť to není potřeba," řekl, aniž by se nad svými slovy nějak zamyslel.

Charleen si povzdechla. "Nastoupila jsem do práce, abych nezešílela," přiznala a v něm okamžitě hrklo, jak mu došlo, co hloupého vypustil z úst, "a nechci dávat výpověď."

"Jo, ovšem, v pořádku. Co vůbec děláš?" zajímal se.

"V Northcity. Obchod Comtesa." Jeden z předních obchodů z oblečením. Alex obdivně hvízdnul, až se tomu musela pousmát.

"Hezká práce. Baví tě?" snažil se o nenucenou konverzaci. Jestli mu to šlo, nevěděl.

"Moc. Kterou holku by nebavilo pracovat v takovém obchodě? Je to paráda. Nic těžkého. Jen obsluhuju zhýčkané milenky či profesionální společnice. Občas je to vážně sranda," řekla upřímně pobaveně a Alex se spokojeně usmál.

"Dobře, hlavně, že ti to vyhovuje."

"Vstávám brzy. Tak... Teď už vážně dobrou noc," pípla.

"Dobrou noc, Char. Hezky se vyspi," popřál jí naoko s úsměvem, ale přitom byl uvnitř smutný, že nebude jeho družka usínat po jeho boku.

Její výraz byl dost obdobný, ale rychle odešla z ložnice a posléze i skoro prolétla pracovnou, dokud nebyla v pomyslném bezpečí za dveřmi. Až teď jí došlo, že celou dobu zadržovala dech. Hlasitě vydechla a opřela se o alfovy dveře. Chvíli jen tak zírala do stropu, až se pak vydala vrávoravým krokem do svého pokoje.

Alex si dal tři studené sprchy (tři!) a šel si lehnout, i když tušil, že tahle noc bude hodně dlouhá.

Charleen udělala něco dost podobného. Studená sprcha, nařídit si budíka a spát. Teda snaha o spánek. Myšlenky jí stále utíkaly za Alexem. Nesnažila si namluvit, že ho nechce. V tomhle měla dávno jasno, jen nechtěla nic uspěchat. Tentokrát to prostě musí být jiné. Musí to začít jinak.

Ale jak, když je Pouto už dávno naplněné a ona označená? To byla otázka za milion, protože díky těmto dvěma skutečnostem bude jejich sebeovládání dost vratké.

Jsou to vážně slaďouši 😁 co myslíte?