Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

16. Co začalo v lese, skončí v lese?

Najednou ho překvapila a to víc než hodně. Neležela u něj jeho vlčice, ale žena. Rukama mu jezdila po hebké srsti a spokojeně se usmívala. Jak si toho všiml, jen jí položil hlavu na břicho a spokojeně ji pozoroval.

"Úplně jsem zapomněla, jak je hebká," zapředla. Kdyby mohl, tak v té chvíli také zapřede. Pohladila ho po hlavě a zůstávala dál ležet. "Chyběl jsi mi víc, než si dokážeš představit," řekla najednou a velice ho tím překvapila. "Já se jen bojím, Alexi. Nic jiného v tom není."

V tu chvíli už neležela na vlkovi, ale na mužské hrudi. Vzápětí se zvedla do sedu a on s ní, aby si mohli dívat do očí.

"A čeho se tak bojíš," zašeptal a něžně ji pohladil po tváři. Jakmile se ale jejich kůže takto dotkly, projel mezi nimi známý elektrizující výboj. Oba zalapali po dechu a zaraženě se na sebe dívali. Byla to pouhá setina sekundy.

Alex se po ní vrhnul vlkodlačí rychlostí. Už to dál nedokázal vydržet. Povalil ji na zem a začal zběsile líbat. Překvapil ji, ale nebránila se. Nebyla schopná ho od sebe odstrčit. Tak moc jí jeho rty chyběly. Slastně zasténala, když jí zuby přejel po jizvě na krku. Věděl, že v této chvíli by ho nedokázalo vůbec nic zastavit. Až na...

"Alexi," zavzdychala, když se její vtíravý a příliš váhavý rozum opět ozval.

Odtáhl se a podíval se do jejích nevšedních oči. "Copak?" zeptal se tiše. Tak nádherná...

"Já-já. Ehm, já nevím. Tohle asi... Nejde," vykoktala.

Pousmál se. "Char, chceš mě?" zeptal se na rovinu.

V Charleen hrklo. "Ano, ale-"

"Ale co? Kde je problém?" skočil jí nedočkavě do řeči. Vážně nechápal, jak může přemýšlet i v tuhle chvíli.

"Ve mně," přiznala poníženě.

Otráveně si povzdechl, odtáhl se a zvedl na nohy. "Tak se ho už konečně zbav, sakra," zavrčel a v sekundě se proměnil, aby posléze zmizel v lese. Musel něco roztrhat, jinak ten chtíč už nepotlačí. Hromadil se v něm vztek a musel ho ze sebe nějak dostat. MMA mu pomohlo jen na chvíli, protože být v její blízkosti pro něj bylo momentálně snad horší, než pobyt v Pekle.

Charleen se zničeně posadila a schovala si obličej do dlaní. Zoufale se rozplakala. Byla zmatená.

***

Vrátila se ve vlčí podobě a do domu přišla zadním vchodem. Ve svém pokoji se okamžitě svlékla a osprchovala, protože díky tomu válení na zemi moc k světu nevypadala. Ale špinavé šaty ji momentálně trápily nejméně.

Domem zněla hudba ještě hlasitěji, než před tím. Večírek stále běžel a když vyšla na chodbu, do nosu ji uhodil i Alexův pach. Alespoň, že se vrátil.

Zase za sebou zavřela a v ručníku se posadila na postel. Bylo ještě brzo na to, aby se přestalo pařit. Navíc, jak znala vlkodlaky, jen tak neskončí. Ale v tomhle hluku nemohla usnout. Oblékla si šedivé rolákové šaty pod kolena a trochu se upravila. Rozhodla se tam jít podívat, ale chtěla zůstávat v ústraní. Nazula si černé lodičky a váhavým krokem došla na konec chodby, v jejíž stínu zůstala skryta. Síň pod schody byla přestavěna tak, aby se tam dalo tancovat, takže měla pocit, že je někde v klubu. Proto byla jiná světla v domě vypnuta.

Najednou se kolem ní protáhl vysmátý Bjorn s Lesley. Ale ale? No alespoň někdo si tu užívá... Pomyslela si.

Mohla jsi taky, ozval se jí najednou v hlavě hluboký zvučný hlas. Nadskočila leknutím. Rychle se rozhlédla po lidech tam dole. V rohu u krbu spatřila mračícího se alfu se skleničkou v ruce. Jakmile ji totiž zavětřil, vyhledal ji pohledem a od té doby pozoruje, jak tam tak sama v přítmí stojí. Vrtalo mu hlavou, co to s ní je. Co má udělat, aby se k němu konečně vrátila?