Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

42. Harmonie

Ten večer se nakonec mírně zvrtnul, protože všichni byli velmi šťastni a navíc byla ve vzduchu zřetelná tak obrovská hromadná úleva, že se zůstalo před Richardovým domem a radovalo se. Vznikla z toho jakási venkovní párty a nikoho netrápilo, že se ráno vstává na stavbu. Někdo přinesl stoly a židle, někdo alkohol, jiné ženy občerstvení. Alex přiblížil auto a otevřel jeho kufr, aby bylo zřetelně slyšet rádio, ale kdyby Camille seděla na opačném konci, stejně by ho neslyšela. Člověk ho přes řev přibližně sto padesáti lidí ani slyšet nemohl. Tak nahlas nehrálo.

Charleen se nestačila divit, jak rychle se to seběhlo, ale při pohledu na svou milovanou sestru, která konečně rozdávala úsměvy na všechny světové strany, byla ráda. Na Freye jasně viděla, jak se jí ulevilo. Nejen na ní. Všichni se uvolněně bavili. Alex se dokonce smál.

Když ale viděla svou matku, jak se lehce třese, i když jí dal Angel bundu, zvedla se a došla k Honey, aby ji poprosila o deku. Společně pak zmizely v domě, jehož útroby musela obdivovat. "Děkuji luno," usmála se hlídkařka na její poznámky k interiéru, "konečně je klid. U vlka, to je taková úleva," pronesla a vzala z komody larisu.

"Líp bych to neřekla," usmála se a pak šly společně zpět, ale ve dveřích se Char zasekla. Honey se na ni překvapeně podívala, ale když viděla, kam míří její pohled, jen se pousmála. Její luna pozorovala svého druha, který se uvolněně usmíval a momentálně postával v hloučku mužů opodál. Tvořil jej on, Richard, Tobias s Eliasem a Lorenzo. Napadlo ji, že doktor asi nebude ani Nor, ani Rus, ale nejspíš to bylo nepodstatné, protože svou práci dělal tak, jak měl. A ta byla dost důležitá. Také byla ráda, že se Alex s Tobiasem normálně baví. Nejspíš vzal konečně rozum do hrsti a neřešil společnou minulost, kterou měla s alfou východní smečky. Protože ta začala v jeden dávný večer a následující ráno stejně zase skončila, takže pořádně ani nebylo co řešit.

Spokojeně se dívala na jeho uvolněné pohyby a gestikulaci, jak zrovna něco vyprávěl. Zářil mezi všemi jako diamant. Nikdo neměl tak světlé vlasy jako on. Byly skoro bílé, momentálně delší, protože má jiné starosti, než chodit do barberu. Proto měl i několikadenní strniště. Ledově modré oči v tom šeru lehce světélkovaly. Měl na sobě tmavé džíny a černé tričko s krátkým rukávem. V jedné ruce držel skleničku s jeho oblíbeným pitím - whiskey. Imponovala jí jeho nekonečná tetování, která na těch širokých bicepsech vypadala vážně senzačně. Vždy se zálibou pozorovala, jak se mu každá látka - ať už měl na sobě cokoliv - pnula kolem svalů. Jen při tom pohledu na ni šla horkost. Milovala ho. Tak moc, až to někdy bolelo. Byla mu v tu chvíli naprosto odevzdaná, udělala by pro něj cokoliv.

Nikdy nepřestane děkovat Nejvyššímu, že jí ho vrátil. On je to nejlepší, co ji v životě potkalo. Byla si tím jistá.

Jakmile si tohle pomyslela, najednou se na ni podíval. V tu chvíli měla pocit, že jí těma zářivýma očima vidí až do duše. Jejím tělem projela prudká vlna tepla, až pootevřela rty, ale pohledem neuhnula. Jeden koutek úst mu vystřelil vzhůru v polovičatém úsměvu a pomalu se napil, nespouštějíc z ní oči.

Nakonec to ale nevydržela a musela svýma očima uhnout, protože to bylo tak intenzivní, že se jí málem podlomila kolena, o což zrovna teď moc nestála. Otočila se na Honey s tím, že půjdou dát tu deku její matce, ale ta byla také mimo, protože si jí všiml Richard. Drkla do ní. "Honey, planeta Země tě volá," pronesla pobaveně a tak přerušila i její intimní setkání pohledů se svým druhem.

"Omlouvám se, luno," pousmála se. "Richard mě umí na chvíli úplně vyvést z reality."

"Mě alfa taky, neboj se," zašklebila se spiklenecky a konečně vyšly ven. "Jedno ti povím - vždy věř Poutu a tomu, co ti říká. Nikdy tě nezklame. Je přesné, ve všem. Způsobuje nám i tyhle mimo stavy." Poslední větu pobaveně pronesla. Bylo až k nevíře, jak je ta vlkodlačí záležitost silná. Bylo to opravdu jako nadpozemská přitažlivost. Když se družka druhovi, či opačně, na delší dobu podívá do očí, jakoby svět přestal existovat a byli jen oni dva.