Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

69. Už je úterý

Ch: Je otravnější než hmyz v létě, ale už je pryč. Ani jsem mu nedovolila jít do bytu, řekla jsem mu, že jsem zadaná žena, takže ani nesmím. :D

Tak zněla textová zpráva, kterou Charleen poslala Alexovi, když konečně přišla domů. Luciferovi vykecala díru do hlavy, když o to tak moc stál, a on se poté stejně musel vrátit k práci. Odpověď nepřicházela a tak se šla vykoupat. Když se vrátila, na displeji zářilo jméno Alex. Nadšeně jej rozklikla.

A: Správná volba, nebudu lhát.

"Suchar jeden," ulevila si nahlas.

Ch: Já věděla, že tě to potěší. :) Radši se nebudu ani ptát, proč ještě nespíš.

Na odpověď tentokrát moc dlouho čekat nemusela, přišla téměř okamžitě.

A: Nemůžu usnout. Když zavřu oči, vidím tvůj obličej... a taky zadek v těch upnutejch šatech. Sakra.

Hlasitě se zasmála.

Ch: V tomhle ohledu opravdu neumíš čekat. Aleky... dala jsem si slovo, že s tebou dnes nic mít nebudu. Ne tak rychle, musíš to pochopit.

A: Já to chápu. A co zítra?

Zase se zasmála a plácla sebou do postele, jen v ručníku, s turbanem na hlavě.

Ch: Víš co? Vzdávám to. U tebe jeden stejně nikdy neví a já jsem tyhle věci nikdy moc neplánovala.

A: Věci? Myslíš sex? Nazývej "věci" pravými jmény.

Ch: Ano, sex, když tě to potěší.

Poté odpověď dlouho nepřišla. Tak se zvedla, převlékla do pyžama a pokusila se usnout.

Jenže to nešlo. Tušila, že je to Alexem. Frustrovaně si povzdechla a posadila se. Přemýšlela, co bude dělat, jestli se nepůjde třeba proletět, či proběhnout, když v tom jí zapípal telefon.

A: Vskutku mě to potěšilo, ale víš, co by mě potěšilo ještě víc?

Ch: Opravdu netuším.

A: Kdybys mi otevřela.

V tu chvíli málem vyskočila z kůže, když se ozvalo zaklepání na okno. "No to si dělá srandu!" vyjekla a okno s bušícím srdcem otevřela. Našla za ním zubícího se Alexe.

"Dobré ráno, drahá," řekl jakoby nic a ladně se přehoupl do místnosti.

"Tohle je opravdu tvůj osobitý druh vstupu do mého pokoje, že?" optala se při zavírání okna.

"Je to originální a já nemám rád klišé, nudné věci ani nezajímavé činnosti," odpověděl.

Otočila se. Jeho oči svítily. "Alexi, co to zase vyvádíš?"

"Nemohl jsem spát, bez pohádky zkrátka neusnu," odvětil drze a začal se k ní přibližovat.

Automaticky couvala. "Něco jsem ti napsala," připomněla mu.

Pokýval hlavou. "Já vím, ale říkal jsem přece dobré ráno." Zády najednou narazila do zdi a on se opřel rukama vedle její hlavy. "Už je úterý."

Nevěřícně zakroutila hlavou. "Jsi neskutečný!"

V tu chvíli se naklonil k jejímu uchu. "Moc rád bych ti předvedl, jak skutečný opravdu jsem," zašeptal.

Charleen naskočila husí kůže, jejím tělem projela vlna studena, vzápětí horka. Unikl jí tichý sten. Její tělo ji zkrátka neposlouchalo a jednalo si podle sebe. Bylo to pro ni frustrující, nechtěla to tak brzy, ale nedokázala mu odolávat. Neměla tu vůli, když stál tak blízko a dýchal jí na jizvu. "Proč mi vlastně nezmizela jizva?" zeptala se tiše v naději, že se uklidní.

Vůbec ho ta otázka nezaskočila. "Zmizela by, kdybych ti Pouto vzal, ne při potlačení, ale Charleen, jestli si myslíš, že mě takhle zchladíš, tak se šeredně pleteš. Mě už zchladí jen jedna činnost." Krátce se odmlčel. "Já po tobě šílím, nejde to vydržet, ani zahnat. Když vím, že můžu, nedokážu se ovládat, vážně jsem se snažil jednat podle tvého přání... ale nešlo to," pověděl naléhavě s pronikavým, diamantově zbarveným, pohledem.

Část 18+

Chvíli na něj zírala v němém úžasu nad jeho vyznáním a poté se lehce usmála. "Já nechtěla zchladit tebe, ale sebe," přiznala tiše.

Víc nepotřeboval, ani už nechtěl slyšet, jen jedno jediné, a to byly její steny. Vsál její spodní ret a jemně ho zkousnul, už jen při tom zavzdychala a on měl pocit, že jestli si ji prostě okamžitě nevezme, bouchne. Popadl ji za stehna, vyzdvihl do náruče a rychle překonal krátkou vzdálenost ode zdi k posteli, kam s ní posléze nevybíravě hodil, až se její tělo několikrát zhouplo. Sám si svlékl bundu a tričko. S rozechvělým dechem sledovala jeho výrazné, pohybující se svaly, když se sápal nad ni. Chtěla ho, tak strašně moc, až zcela přestala uvažovat. Její racionální mysl zmizela a zbyla jen ta zastřená surovou touhou po pěti měsíčním půstu.

Za polibků jí putoval od břicha nahoru a rukama si pomáhal, aby jí postupně hrnul pyžamové tílko vzhůru. Stačil jediný dotek jeho horkých, hladových rtů na její holé kůži a ona už hlasitě zasténala. Měla pocit, že v místech, kde se jí dotýká, jí hoří pokožka. Když pak svršek bez zbytečných řečí přetáhl přes Charleeninu hlavu a přisál se k její bradavce, málem vykřikla, ale pořád si uvědomovala, že má sousedy. Chtivé vzdechy ovšem potlačit nedokázala, navíc mu u toho bezděky zajela do delších, skoro bílých vlasů. Byl velice potěšen její náruživostí, ale do jeho slabin se již nahnala krev snad z celého těla a kalhoty mu díky tomu byly silně nepohodlné, také cítil bolestné pulsování. Hrátky budiž ukončeny, už nemůže dál čekat, nebo mu přeskočí.

Rychle se odtáhl, cestou vzal Charleeniny kraťásky. Hbitě si rozepnul kalhoty. Ona u toho skoro nedýchala, jak byla nervózní, ale zároveň se třásla nedočkavostí. Cítila, jak její pahorek silně tepal a mezi nohama měla vlhko snad ještě jako nikdy, nebo si alespoň nevzpomínala. "Pospěš si," neudržela se a hned po tom si skousla spodní ret, když se na ni podíval chtivým pohledem. On málem vyvrcholil jen přitom výjevu. Jak se zbavil kalhot i boxerek, Charleen se na moment vyděsila. Nějak zapomněla na to, co pod tím oblečením ukrývá... "To bude bolet," řekla si spíše sama pro sebe.

"Nebude," zavrčel a vskutku hladce do ní pronikl. Okamžitě se prohla do luku a vykřikla. Duchapřítomně jí dal ruku přes ústa, protože to rozhodně nebyl jeden z těch krátkých zasténání, ale tohle byl dlouhý orgastický křik, přesně ten, který tolik toužil slyšet. Sobecky ho potěšilo, že se udělala jen co do ní pronikl. Sice měl sám co dělat, ale zákazal si vyvrcholit tak rychle. Navíc ho bavilo ji pozorovat. Po takové době byla konečně jeho a on tuhle noc odmítal spát. Její orgasmus byl tak silný, až jí tekly slzy, když zmlkla a jen se na něj s očima doširoka otevřenýma dívala. Zamilovaně ji políbil a pak se pomalu pohnul. Do téhle chvíle čekal na to, až její první orgasmus pomine, ale hodlal jí jich udělat ještě minimálně deset. Možná víc, to si ještě rozmyslí.

Pod jeho pomalými pohyby Charleen nejdřív nechal, aby si přivykla a trochu se uklidnila, jenže po chvíli už nevydržel a přidal. Zběsile se hnal za svým vlastním vrcholem, který byl velmi blízko. Měla kolem něj omotané nohy a hlasitě vzdychala. Chvílemi měla chuť křičet, ale to se mu případně zakousla do ruky, a když byl nízko, tak do ramene. Jeho záda také obdařila dlouhými značkami. Netrvalo moc dlouho a Alex zkoprněl, silně stiskl víčka a i přes jeho snahu to neudělat, několikrát tiše, ovšem hrdelně, zasténal slastí a úlevou. Pozorovala ho, jako svého boha, jak se jeho obličej nejdřív zkroutil, aby se posléze opět uvolnil. Poté v sobě ucítila cukání a teplo.

Jak se na něj tak dívala, byla tou chvíli dokonale unešená. "Miluju tě," vydechla bezmyšlenkovitě, ale stejně neříkala nic než pravdu.

Otevřel zhasínající oči, ještě vydýchaval, ale obratem jí odpověděl. "Já tebe taky, Charleen." A obdařil ji dlouhým polibkem, pak se čelem krátce opřel o to její. "Ani netušíš, jak moc." Na to ho objala kolem krku a on se jí zabořil do ramene, přičemž slastně nasál milovanou sladkou vůni jeho družky. Pak ji líbl na jizvu a lehl si vedle ní, ale rukou zajel pod její hlavu, aby si ji přitáhl k sobě. Spokojeně se k němu přivinula a levou nohu položila přes tu jeho. Poté zavřela oči. Cítila se po dlouhých měsících konečně naprosto klidně a spokojeně. On ji vískal ve vlasech a výraz měl obdobný.

Kojtuuuuus! 🤣🤦🏽‍♀️