Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

20. Přípravy a obavy

Slavnost tu byla rychleji, než si Charleen vůbec stihla zvyknout na to, že s Alexem konečně tvoří pár. Ještě stále se červenala, když ji alfa mezi lidmi líbal. Například. Nebo sebou škubla, když ji plácnul po zadku. I když to mělo dva důvody. První stud a druhý vzrušení. Jo, vážně byl nadpozemsky přitažlivý. Vlastně nechápala, jak po něm mohla spát ještě s někým jiným, vážně ne. A hlavně, jak mu mohla tak dlouho odolávat?!

Momentálně ale měla plné ruce práce s přípravou. Ona, Freya a pár dalších členů smečky zdobilo hlavní síň, která byla jídelnou a obývákem v jednom, ale teď už byla opět přestěhovaná a muži akorát přinášeli stoly, židle a stavěli podium. Celé to režírovala Charleen a do práce zapojila úplně všechny, i alfu. Tvrdila mu, že jich je ve smečce jak mravenců, tak když síly zapojí všichni, budou to mít rychleji hotové, než kdyby někoho složitě najímali. Nijak zvlášť neprotestoval. Líný nebyl a práce mu nevadila. Jen to byla pro všechny velká změna, jelikož měla tlupa vždycky sluhy. Jediný, kdo by se za někoho takového dal pokládat, byla Gréta, ale ta byla pouze kuchařkou. Momentálně se s vlčími pomocnicemi v kuchyni otáčela, jako při waltzu.

Jediné, na co luna souhlasila najmout lidi, byla obsluha. Ale to byli taky vlkodlaci. Při Slavnosti Úplňku bylo nebezpečné mít v domě člověka. Moc dobře si pamatovala, jak ji i Freyu Alex tenkrát důrazně odkázal na výhradní pobyt v domě. Za žádných okolností nesměly vyjít ven. Teď už naprosto chápala proč. I její vlčice cítila blížící se úplněk a byla velice nedočkavá. Navíc slavnost byla stejně jen pro výše postavené členy klanů. Odjakživa. Aneb jednou za rok, při hlavním úplňku, měli vlkodlaci klid od buzerování, jak v nadsázce s oblibou říkala Lesley.

Akorát věšela na strop ozdobu. Bůh ví proč k tomu nepoužila křídla, jako Freya, ale vzala si štafle. Když se natáhla, vyhrnulo se jí tričko a odhalilo tak poměrně výraznou modřinu na boku. Její sestra si toho všimla.

"Proboha Char, co to máš na tom boku?!" vyjekla.

To zaregistroval i Alex, který prudce vzhlédl od akorát položeného stolu.

Oslovená na ni nechápavě zvedla zrak. "Co? Co tam mám?" A s těmi slovy se podívala na svůj bok, ale jak to udělala, zvrtla se jí noha a ona už nedokázala zabránit svému pádu. Stihla jen vykřiknout a zemská přitažlivost se postarala o své.

Jenomže neskončila na tvrdé zemi, ale v jednom silném náručí. "Krucinál Charleen, od čeho máš křídla?!" vyprsknul.

"No promiň, ale při tom pádu mě ani nestihlo napadnout, abych je rozevřela!" vrátila mu stejným hlasem. Všichni přítomní je v tu chvíli pozorovali a Freya se dokonce snesla na zem ke svému druhovi.

"Tak jsem to nemyslel," položil ji na zem, "ale proč nemůžeš zdobit, jako Freya? Je to bezpečnější," vysvětlil už klidněji.

"Ani nevím," rozmáchla se frustrovaně rukama. Pád z nějaké pětimetrové výšky jí vážně nebyl příjemný, i když létala mnohem výš.

Alfa vzal její obličej pomalu do svých dlaní. "Musíš být víc opatrná," řekl starostlivě.

Položila ruce na ty jeho. "Vždyť by se mi nic nestalo."

"To teda stalo. Nejsi vlkodlakem od narození, nemáš tak silné kosti jako my," vysvětlil jí.

A ani její andělská krev by ji v tomhle nepomohla. No super, Charleen. Ještě se tu přizabij. Znovu. "Ach jo. Děkuju, Aleky. Ještě, že jsi tak rychlý."

Vítězně se zazubil. Také byl za svojí vlkodlačí rychlost rád. "Přece bych nenechal svou družku se tu rozmáznout na zemi," pronesl.

"Jak romantické," řekla sarkasticky.