Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

15. Party na uvítanou, část druhá

Když Freya v té své stříbrné sukýnce a crop topu odešla, Char se na svůj výtvor podívala do zrcadla. Musela uznat, že se jí ty lokny povedly. Jako vodopád jí volně spadaly přes hruď k břichu. Účes byl pěkně načechraný. Nic zplihlého, jako když vás olízne kůň. Prostě pecka.

Tak fajn. To zvládneš.

Byla nervózní, jako kdyby šla k další maturitě. Mírně zatřásla hlavou. Obula si matně černé sandálky na podpatku a než zcela vyšla z pokoje, rozhlédla se pouze hlavou ze dveří, jestli je vzduch čistý.

Jak se blížila ke schodům, měla srdce až v krku. Byla slyšet hlasitá hudba z hlavní síně. Zábava už běžela v plném proudu, jen Char se bála na alkohol byť jen podívat. Nechtěla udělat něco, čeho by později litovala.

Už když scházela dolů, cítila na sobě pohledy. Hádala, že jeden z nich bude patřit ledově modrým očím. Nebo spíš doufala.

Patřil. Mohl na ní oči nechat. Nejhorší bylo to bolestivé zacukání v rozkroku. Skoro šest let, ale ještě vydržíš, říkal si, i když si tím už tak docela nebyl jistý. Praskal ve švech.

Zamířila ke stolu s jídlem, aniž by se ohlédla. Sice neměla hlad, protože její žaludek se momentálně rovnal uschlé švestce, ale chtěla vypadat nezaujatě. Při pohledu na švédský stůl musela uznat, že se holky překonaly. Musí je pochválit.

"Přinesl jsem ti víno," ozvalo se jí za zády, až leknutím nadskočila. Chválení se odkládá.

S lehkým úsměvem se otočila, aby nejdřív zírala do rozložité hrudi v bílé košili, jejíž látka se pod náporem obřích svalu pěkně pnula. Málem si při tom pohledu uslintla.

Zvednutím zraku si moc nepomohla, protože pohled do těch dvou diamantů, jenž ji upřeně pozorovaly, jí způsobil vlhko v kalhotkách. V duchu nepěkně zasakrovala nad naprostým rezignováním svého těla.

Už zase mlčela moc dlouho, ale on se ke slovu taky moc neměl. Jen stál se sklenicí vína v ruce a zcela bezostyšně jí pomalu slintal nad výstřihem. Často byl velmi rád za svoji výšku a v tuto chvíli za ní přímo děkoval všem bohům.

"Ehm, díky," hlesla a sklenici mu vzala, aby se dlouze napila.

Její slova ho také probrala s transu a teď ji jen pobaveně sledoval. "Sakra, to byla žízeň," protáhl pobaveně, načež ho zpražila pohledem. Věděl dobře, proč jí vyschlo a ještě ji takhle dráždil.

"Když chceš dělat blbýho, alespoň se snaž být méně průhledný," zavrčela a otočila se, aby ten veliký hlt ihned zajedla.

"Nedělám blbého," ozvalo se jí přímo u ucha. Jeho dech ji pošimral na zátylku. Celá se zachvěla, div i nezasténala. Dotýkal se jejích lopatek hrudníkem, jak se k ní naklonil. "Ale na rozdíl od tebe já klidně přiznám, že bych z tebe ty šaty nejradši na místě serval. Nemůžu z tvojí postavy spustit oči a navíc mi kurva rychle tvrdne, Charleen," zavrčel ochraptělým hlasem. Už to nedokázal dusit v sobě a zkrátka jí dal plně najevo své pocity.

Div neomdlela z takových slov. Podlamovala se jí kolena a musela se rukama zachytit okraje stolu. Ale teplo vycházející z jeho vlkodlačí hrudi bylo najednou pryč. Prudce se otočila. Odcházel.

"On odchází," ujelo jí nevěřícným hlasem. Nemohla uvěřit tomu, že jí řekne to, co jí řekne, a pak si klidně odejde. Zírala na něj dokud se neztratil mezi lidmi. Byl tu snad celý klan.

"Co je? Vypadáš jako kdyby ti uletěly včely," ozvala se Freya, které po boku stála Lesley. Byla celá v růžovém, jako bonbónek. Char při pohledu na stopařku napadlo, že jestli se bude takhle oblékat dál, nikdy se do ní žádný vlkodlak nevtiskne.