Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

6. Jeho návrat

Angel vzpomínal na její povahové rysy a začínalo mu to do sebe zapadat. Anděl, který se měl stát démonem. Měla padnout - a taky padla, ale bolestí. To bolest ji do Pekla poslala, bolest a uvědomění si, co ztratila.

Andělé totiž padnou, když udělají něco proti pravidlům, ale ona byla výjimka nad výjimky. Vlastně to úplný pád nebyl, alespoň ne její andělské podstaty. To spíš psychický zkrat.

Teď byla ale tady a žádné démonické známky nevykazovala. Tedy až na to, co vyprávěla.

"Co znamená zlomit?" zajímal se zaujatý Dimitri. Přirozeně si přál slyšet, jak trpěl jeho nevlastní bratr - bratrovrah.

"Když nějakou hříšnou Duši démon nebo Lucifer natolik mučí, že přijde o veškeré vzpomínky na svůj život. Zapomene i svoje jméno a jediné co dělá je, že křičí a prosí o smilování, nebo o smrt. Jenomže, každá duše co propadne Peklu, je odsouzena navěky věků trpět. Takže jí tohle naříkání pranic nepomůže. Právě naopak - většinou to toho mučícího ještě více povzbudí," uchechtne se a zakroutí hlavou. "Omlouvám se, ale vážně mě bavilo se o ty dva starat," při slově starat naznačí prsty uvozovky. "Zasloužili si to a navíc já tam byla od toho, abych jim ubližovala," řekla, když si všimla, jak na ní otec kouká. Camille do něj drkla.

"Ale vždyť já nic neříkám. Jen doufám, že se tam už nevrátíš," zabručel.

"Nikdy. Moje místo je tady. Alexe, ostatní a vlastně i zpětně mámu, jsem pomstila. Teď už můžu v klidu žít," usmála se zákeřně. Vzpomínka na to, jak ti dva trpěli jí vždy zvedne náladu. "Ale tím bych téma Peklo ukončila a začala se bavit o něčem jiném," prohlásila.

Po chvíli, co všichni vstřebali menší náhled do temnější stránky jinak andělské Charleen, se jí Camille zeptala na nové zaměstnání a tak se Char rozpovídala o obchodě a o náplni své práce.

Nakonec se všichni viditelně uvolnili. Angel začal s Dimitrim nakonec řešit vlkodlačí banku a Cam s Freyou si také o něčem povídali. To už Charleen ale moc nevnímala. Měla takový divný pocit.

Nedokázala si to přesně vysvětlit, ale cítila, jak se jí svírá hruď. Skoro nemohla dýchat. Pomalu si stoupla a začala se protahovat, aby když se na ní někdo podíval, se na nic neptal, protože v této chvíli nejspíš nebyla schopná mluvit. Křečovitě se usmívala a otočila se zády ke stolu. Pomalu došla k jednou ze čtyř podpěrných sloupů a nenápadně se o něj opřela. Co to s ní je?

Najednou ji znovu bodlo u srdce, tentokrát silněji. Stěží potlačila bolestivý výkřik, který se jí v tu chvíli dral z hrdla. S hrůzou si uvědomila, že tenhle pocit už jednou cítila. Bylo to Pouto. Přirozeně ji to vyděsilo. Vždyť byl Alex po smrti a další Pouto mít nemůže. Začala se zběsile rozhlížet. Nikdo nikde. Žádné ledově modré oči, černá srst či blond vlasy. Dokonce použila vlkodlaka v sobě a zavětřila.

To už něco pocítila.

Vytřeštila oči, které se ihned zalily slzami. To přece není možné!

Ihned se pokusila navázat telepatické spojení. Vyslala slovo Alexi.

Charleen. Přišlo jí nazpět. Vytřeštila oči. Podlomila se jí kolena. "Můj bože!" vykřikla.

To už stál na nohou i Dimitri a dělal přesně to, co před chvílí Char - zběsile se rozhlížel. Cítil svého bratra. Freya také, ale ona ho najednou cítila jako alfu. Všichni tři se napjatě rozhlíželi, když Cam pomohla své starší dceři vstát.

"Co se děje?" vyptávala se se strachem v očích.

Char ale nebyla schopná mluvit. Ujal se toho Dimitri. "Cítíme mého bratra."