Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

71. A svět je zase v pořádku...

Nakonec se Alexovo přání splnilo a oni skutečně celou noc nespali. Jenomže on ráno nakonec zabral. Když pomineme určitou fyzickou námahu, jeho vlkodlačí mysl byla po necelém půl roce plně klidná. V kombinaci s přítomností jeho družky, se mu tedy usínalo mnohem lépe, než v předchozích měsících.

Charleen ovšem nezabrala, netušila proč, ale v zásadě jí to nevadilo, protože se notnou dávku chvíle kochala pohledem na spícího alfu v její posteli. To se totiž nikdy nestalo.

Když se prozatím dosti vynadívala, lehce ho líbla na čelo a opatrně vstala. S tichým syknutím, díky mírné bolesti mezi nohama, došla do koupelny, kde si oblékla župan a zamířila do kuchyně. Dveře do svého pokoje za sebou s tichostí vlkodlaka zavřela. Rozhodla se mu totiž udělat jídlo a protože věděla, kolik toho sní, také tedy věděla, že na přípravu pokrmu pro alfu potřebuje nějaký čas. Ještě předtím ale, pro svůj vlastní klid, udělala proti pekelné opatření.

Připravila jedno z typických norských pokrmů - lososa, a protože se nemohla rozhodnout co jako přílohu, udělala obě - brambory i míchaná vajíčka. Během vaření se celou dobu usmívala, aniž by si to sama uvědomovala. Měla pocit, že létá a to měla křídla schovaná. Byla neskutečně šťastná a říkala si, že teď už jejich štěstí vážně nic překazit nemůže. Zvládli zažehnat svojí nejhorší krizi, po ní už zvládnou cokoliv.

Když se jí vařily brambory, skočila se rychle vysprchovat. Potom postavila na kávu a zrovna, když vypla sporák a říkala si, že ho už půjde probudit, se kolem jejího pasu omotaly silné ruce. Široce se usmála a zaklonila hlavu. "Akorát jsem tě chtěla jít budit."

"Tahle vůně by probrala i mrtvýho," poznamenal, boříc se do jejího krku.

"Ještě, aby to tak chutnalo."

"Toho se nebojím. O tvém kuchařském umění nemám nejmenší pochyby."

S úsměvem se otočila a natáhla se pro polibek. "Dobré poledne."

Pousmál se. "No, dobré, teda. Nečekal jsem, že usnu."

"To že jsi vlkodlak neznamená, že jsi neunavitelný. Už by sis to měl připustit," pronesla vědoucně.

Nečekaně ji vzal a posadil na kuchyňský pult. "Když to říkáš," šeptl a přisál se jí na jizvu.

Její překvapenou mysl ochromil silný nával touhy, až hlasitě zasténala. "Panebože, Alexi," vydechla.

"Stačí Alexi."

Uchechtla se. "Vychladne nám jídlo."

"Tak ho zase ohřeješ."

"To už nebude ono."

Dopáleně se na ni podíval. "Charleen, právě jsem vstal a k tomu všemu najdu tebe, v kuchyni, jen v županu. Pořád jsem chlap, navíc ten, co zatraceně miluje tvoje tělo, tak co po mně chceš? Nedokážu a ani nechci se ovládat. Bezmála půl roku jsem žil bez tvojí blízkosti." Pohladil ji po tváři. "Tak mě nemuč." A s těmi slovy ji políbil. Při polibku se uculila a položila mu ruce kolem krku. Silně ho k sobě přitiskla. Přirozeně by ho odmítnout ani nedokázala, ne, když na ni jde přes jizvu, jež cítila mírně pulsovat. To byl spolehlivý způsob, jak ji svést a alfa to moc dobře věděl. Nechala ho dělat, co se mu zrovna zachtělo.

***

"Alexi, kdy mi vlastně opět zesílíš Pouto?" optala se, když sklízela talíře ze stolu. "Vlastně se divím, že jsi to ještě neudělal. To je mi jasné, jinak bych to určitě cítila."

Spokojeně se opřel a založil si ruce do klína. Upřeně se na ni zadíval. "Kam pospícháš?"

Po takových slovech se na něj překvapeně podívala. "Tobě za ten půlrok přeskočilo?" vyhrkla. Vždyť on byl vždy ten, kdo někam chvátal a vše chtěl mít hned.