Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

13. Nic nového pod sluncem

V práci se nejen pohybovala, ale i vypadala jako chodící mrtvola, což jí také nejednou řekla i kolegyně. Char ji pokaždé nějak odbyla a dál si hleděla své práce.

V pět hodin odpoledne už před obchodem stepovala Freya. "No to je dost," houkla.

"Vždyť je celá pět," pronesla Char otráveně. Byla hrozně unavená, naprosto bez energie. Moc svůj stav nechápala. Vždyť byla vlkodlak? Napůl. Asi to byl ten problém.

"No jo, no jo. Hele na rohu jsou Barvy & Laky," naváděla mladší.

"Dobře. Jdeme tam," hlesla starší.

Freya si svou sestru při chůzi po chodníku chvíli prohlížela. "Vypadáš hrozně," zkonstatovala nakonec.

Normálně by ji Char odpověděla sarkasmem nebo ironií, ale teď vážně neměla sílu ani náladu. "Moc jsem v noci nespala."

Freya zalapala po dechu. Charleen se na ni podívala a viděla šokovaně-doufající výraz. Protočila oči. "Ne, ježiši. Nespala jsem s nim."

Následoval zklamaný povzdech.

"Freyo, vždyť je zpět jenom den."

"No a? Je to tvůj druh, krucinál! Oba budete tímhle odmítavým přístupem akorát zase trpět. Jako kdysi."

"No, v tom máš asi pravdu. Dneska ráno jsme se potkali v kuchyni a... já měla... Vlastně ani nevím co. Záchvat to nebyl. Jen mě hodně bodlo v místech, kde je srdce a nemohla jsem chvíli dýchat," přiznala.

Freya se na ni důležitě podívala. "A to je přesně ono, Char. Jestli to bolelo tebe, pak i jeho, jen ti to neřekl."

"To mi nepřišlo. Chytil mě."

"Ó, tak alespoň nějaký kontakt tu máme, bože můj!" pronesla sarkasticky Freya. "Ovšem že to cítil, sestřičko. Jsi označená, zapomněla jsi? Můžete navzájem cítit své pocity, když budete chtít," připomněla jí, "to jsi vážně všechno zapomněla?"

"Nezapomněla Frey. Alex mi od základu změnil život. Jak bych mohla zapomenout?" Natočila se na ní. "Spíš si to po těch letech odloučení neuvědomuju. Pět a půl roku. To je docela dlouhá doba."

"Jo to je, to přiznávám."

"Ale vážně mi nepřišlo, ze by to cítil taky. Ani to s ním nehlo a věř mi, že to byla docela šlupka," pozastavila se ještě.

"To já ti věřím, ale ty věř mě." Freya se náhle zastavila a stáhla Charleen bokem, aby nepřekážely kolemjdoucím. "On to moc dobře cítil. Akorát si nejspíš zase ty neuvědomuješ, že Alex je chodící skála. Vydrží toho dost." Tímhle Char připomněla Alexovu obrovskou sílu. Byl a nejspíš stále je nejsilnější vlkodlak na světě. Byl i lepší než Vladimir. Nad vzpomínkou na tohoto vlkodlaka se nepříjemně ošila.

"Ale. Snad mi ho nezávidíš," napůl si rýpla a napůl chtěla zahnat nepříjemné vzpomínky z Řecka. Řekla úplnou blbost samozřejmě.

"Si spadla z višně, ne?" vyjekla Freya s vykulenýma očima, div se Char nezačala chechtat. Zabralo to. "Alex byl vždycky nejsilnější, to ví každý, šmarja. To ale hned neznamená, že ti ho závidím. Je jako ledový psí čumák. Takovýho chlapa bych nechtěla," vychrlila ze sebe.

"Klid prosím tě. Vždyť já vím. Ani mi ho závidět nemůžeš. Jen jsem chtěla odvést pozornost od nepříjemné vzpomínky. Navíc," mírně se zarděla, "Alex umí velice hřát, když chce." Jakmile to řekla nahlas, do tváří se jí nahrnula horkost. A ještě někam jinam.

Charleen Violet Arual, kurva drát, jsi jako poblázněná středoškolačka! Napomenula se v duchu.

Jenomže moc dlouho mlčela a navíc rudla jako rajče.