Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

33. Jsi to ty, ale vlastně nejsi

"Už jsem myslela, že za tebou budu muset do samotnýho Pekla," ozvalo se za jejími zády. Uchechtla se, její sestra má zvláštní smysl pro humor. "Hledám tě totiž po všech čertech," dodala a s těmi slovy si sedla vedle své, momentálně démonické, sestry.

"Máš opravdu zvláštní smysl pro humor, Frey," neudržela se a zase se zachechtala, přičemž si pořádně přihnula.

"Jo a ty chlastáš," odmlčela se, aby se podívala na čas v telefonu, "v jedenáct dopoledne. Ty vole," vydechla napůl podrážděně a napůl pobaveně.

"Měla jsem chuť," mykla rameny. "V Pekle jsme po mučení pili vždycky."

"Asi se tomu ani nedivim. Kdybych z někoho udělala krvavou kaši a pak ji spálila, taky bych chlastala," řekla prostě.

"Tak vidíš," pousmála se. "Je to jakási pekelná tradice." Pak se ale zasekla. "Dimouš ti musí taky všechno hned vyzvonit, co?" zeptala se s podmračeným výrazem. "Mělo by mu dojít, že jsou věci, který vědět nemusíš. Hlavně jsi těhotná, nesmíš se rozrušovat." Pak se zase kvalitně napila.

"Říkáme si všechno, to se mezi druhy dělá, víš?" vytáhla na ni obočí.

"Narážíš na něco?" zeptala se jedovatě.

"Momentálně ne, spíš připomínám," podotkla Freya a Charlith jen protočila oči. "Každopádně pekelnou tradici beru. A na Dimiho se nezlob, protože jsem byla zvědavá. Vytáhla jsem to z něj já sama. Byla jsem zvědavá, jak moje ségra řádí ve svojí temný podobě," zazubila se.

Char se tak tak udržela, aby zase neotočila oči v sloup. "Dobře, tak spokojená? Jak se ti zamlouvám?"

"Jsi hustá," pronesla a démonka vyprskla vodku, které se akorát opět napila.

"To vážně?"

"No, jasný. Ničeho se nebojíš, zbytečně nepřemýšlíš a jsi fakt sexy, mimochodem." Následovalo opět zazubení. "Luciferova část na tebe má, překvapivě, dobrý vliv. Alespoň podle mě."

Starší došly slova. Vůbec netušila, co má odpovědět. Freya ji překvapila.

"Ale jsou věci, který nechápu. Vysvětlíš mi je?" zeptala se opatrně.

Char odložila flašku. "Ptej se," vyzvala ji s úsměvem.

"Á, odložila si chlast. To už něco znamená," uchechtla se a démonka s ní. "Ne, dobře. Mám dobrou náladu. Těch pár hodin spánku mi pomohlo se srovnat."

"Koukám a jsem moc ráda. Nemusíš se bát. Sarantos se teď moc dobře nemá." Poslední větu řekla tiše. Zlověstně tiše a na malý moment jí zazářily oči krvavou červení.

"Věřím ti. O to víc, protože to teď musíš nejlépe vědět."

"To vím, tak se ptej teda."

"Dobře. Takže, přemýšlela jsem o téhle tvojí podstatě. Jsi to ty, ale vlastně nejsi. Pochopila jsem to dobře, když řeknu, že když jsi do sebe opět přijala démonku, tak se ti trochu změnilo myšlení? A taky, alfa tě necítí. Když jsi přiletěla z Podsvětí, poznala jsem to já, ale on ne. Proč? Vždyť máš pořád to samé tělo ne? Moc tomu nerozumím. Jizvu taky pořád máš," řekla s pohledem upřeným na její krk, "tak proč? Charlith vlčici nějak potlačuje?"

Zhluboka se nadechla. "Moje vlčice je tu pořád. Dokonce se v ní můžu i proměnit, ale démonická část je silnější. Archandělská třeba teď vůbec není. Momentálně by se dalo říct, že nejsem Alexova družka, ale žena Lucifera. To on mě stvořil, proto mě Alex nemůže zavětřit. Démon potlačuje Pouto, ale ne city. Ty mám pořád stejné. Jen jsem...," hledala to správné slovo, "chladnokrevnější a dá se říct, že i trochu zlá. Charleen a Charlith jsou jedna, ale je rozdíl v tom, kterou podstatu zrovna mám. Tím se i trochu mění moje povaha," vysvětlila.