Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

46. Vzpomínka

Vrátila se poměrně pozdě. Netušila, že se nechá tolik unést větrem v jejích křídlech a nad oblaky proletí skoro celý sever. Nejednou ji ale zahlédla hlídka, když se potřebovala nadechnout hustého vzduchu, takže alfa tak dostával přesné hlášení o její poloze, aniž by to věděla. Seděl za svým stolem a podpírajíc si hlavu nervózně ťukal do stolu. Už se s ní ani nespojoval, navíc létala tak vysoko, že to ani nešlo. Nechápal, proč mu neodpověděla. Přišlo mu, že se zase snažila utéct. Měl na hrudi tak svíravý pocit, až se mu chvilkama dělaly mžitky před očima. Zkrátka cítil, když byla moc daleko a vůbec se mu to nelíbilo.

Char to ale přece pociťovala také, proto se už nemohla dočkat, až se schová v jeho náruči, myslíc si, že je nakonec vše v pořádku, když se už neozval. Nedocvaklo jí to. S úsměvem vešla do jeho pracovny, ale ten jí zamrzl na rtech, když viděla, jak se alfa tváří. Tím pohledem by mohl zabíjet. "Ahoj lásko," řekla váhavě.

"Kde jsi byla?" zeptal se místo pozdravu a příjemný hlas rozhodně neměl. Nechtěl ale, aby věděla, že ji nechal sledovat.

"Proletět se. Dlouho jsem si neprotáhla křídla. Stalo se něco?" Přišla blíž ke stolu a nervózně si mnula ruce.

"Stalo," řekl a vstal. "Nejen, že jsi odešla, aniž bys mi dala vědět a já tu hodiny sedím, a bojuju s Poutem, protože jsi byla daleko," šel pomalu k ní, "ale také jsi mi neodpověděla. Co ty tanečnice?"

Nasucho polkla, když viděla, jak mu září oči, ale vztekem. "Rovnou ti řeknu, že se k nim nepřipojím, protože je mi jasné, že přesně o tohle ti jde," řekla mrzutě, odvrátila od něj zrak a založila si ruce křížem.

Podivil se. Měla přece pravdu. Jeho výraz se lehce změnil, ale stále byl nakrknutý. "Zkrátka se mi nelíbí, že by ses měla nahá promenádovat před čtyřmi smečkami, navíc když jsi s alfou jedné z nich spala."

Prudce se na něj otočila. "Když pominu to, že i po tom všem, co jsme si zažili, stále žárlíš jako malej kluk, tak nejsem blbá, Alexi, a vím, že bys mi goučko nikdy neschvaloval. Ale asi ti nedošlo, co všechno jsem ti už musela obětovat, celoživotního snu nevyjímaje!" prskala. "Holky jsem objednala jen proto, aby měla naše kolaudačka zvýšenou hodnotu, protože tanečnice jsou krásná ozdoba, doplněk každé párty. Ano, to, čeho se bojíš, mě přirozeně napadlo, ale okamžitě jsem to zavrhla právě kvůli tobě. Vždyť víš, že jsem tě začala poslouchat tak, jak sis vždycky přál, takže se mě teď silně dotklo, že o mé loajálnosti i po skoro osmi letech, co se známe, stále pochybuješ!"

Zaraženě se opřel o stůl a povzdechl si. "Já přece nepochybuji o tvé loajálnosti. Jen mě tahle možnost napadla."

"Jo a proto se jí musíš hned chytit? Sakra, Alexi!" hlesla. "Tohle je téma, o kterém bychom se mohli dohadovat až do další Slavnosti Úplňku, takže já to tady rovnou utnu. Nebudu tancovat a omlouvám se, že jsem ti nedala vědět o svém záměru proletět se, příště to napravím. Teď se jdu projít a ty se mezitím prosím uklidni, než se zase zhádáme," řekla tvrdě a práskla za sebou dveřmi, až sebou alfa cuknul.

"To jsem to zase jednou posral," ulevil si a stále opřen o stůl se zadíval do bílého stropu. Když mu totiž Dimitri řekl, že se Freya zmínila to o těch tanečnicích, zkrátka to v něm zase zabublalo, protože se mu ta představa ani trochu nelíbila. Jenže jeho horké vlkodlačí palici nedošlo, že je Charleen o dost starší než tenkrát, a že své názory tohoto rázu přehodnotila, což mu následně i dokázala. Teď byl naštvaný jen sám na sebe a na to, že se neumí ovládat a žárlí pomalu i na stíny. Ale tohle byla typická vlkodlačí povaha a on se navíc už jako vlče narodil. Nevěděl, co s tím má dělat.