Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

34. Musím odejít

Čekala asi hodinu, než se rozrazily dveře a Alex zmrznul na místě, když si všimnul démonky ležérně sedící na gauči. Poměrně rychle se ale vzpamatoval a zavřel za sebou. "Nemůžu si zvyknout na to, že tě necítím," zavrčel.

Nemohla si nevšimnout jeho stavu. Vypadal, jako by právě prošel trním. Celý podrápaný a od krve. "Co to odneslo?" zeptala se klidně. Jeho momentální vzhled ji v téhle podobě nedokázal rozhodit.

"Bylo toho víc," odvětil a svléknul si tričko, ze kterého toho už moc nezbylo.

"Rval ses v lidské podobě?"

"Střídal jsem to."

"Aha," řekla tiše. Díval se na ni, jakoby chtěl něco říct, ale nešlo mu to přes ústa. Nakonec se toho ujala ona. "Alexi," postavila se, "na nějakou dobu musím odejít." Nebyla nervózní, to ani démon být pořádně nemohl, ale přece jenom cítila skoro neznatelný pocit napětí a nejistoty. To z jeho reakce, která ovšem nebyla taková, jakou očekávala.

"Čekal jsem, kdy to přijde. Jen jsem netušil, že ještě dnes," řekl prostě a to tričko zahodil.

Podivila se. "Tys tušil, že odejdu? Protože já sama to ještě před hodinou ani nevěděla." Snažila se ignorovat jeho tělo, po kterém pomalu už slintala.

"Je to pochopitelné. Královna Pekla potřebuje svého krále." Tím ji dokonale uzemnil. I ona teď překvapeně valila oči. "Věděl jsem, že se mnou nevydržíš, Charlith," pronesl až skoro nenávistně.

"Ne, počkej, já nejdu do Pekla. Teda asi tam půjdu, ale ne kvůli němu," řekla rychle. "Chápu, že jsi mrzutý, ale nechápu, že pořád nevěříš tomu, že tě miluju. Sakra, změnila se mi jen podoba," řekla naléhavě. V zásadě.

Vytáhl obočí. "Budeš hledat Lilith?"

Naprosto přešel ten fakt, že se mu vyznala i jako démonka. Sice ji to už začínalo lehce rozhazovat, ale nechtěla si to dovolit. "Přesně tak. Navíc, když odejdu, Freya může vytvořit bariéru proti... nám." Odkašlala si. Bylo divné neříkat "proti pekelným bytostem". "A já chci, aby byla smečka v bezpečí. Abys byl ty v bezpečí."

"Já chci především svou družku. Byla chyba ti dovolit, vzít zpět tohle," dopáleně na ni ukázal, "mám pocit, že jsem uvnitř prázdný a to mě opravdu sere!" prsknul. "Nejde to vydržet a to je Charleen pryč jen pár hodin." Frustrovaně se opřel o stůl. Jasně viděla, jak se mu vztekem napínají svaly na zádech.

Ať chtěla nebo ne, dotklo se jí to, že o ní momentálně smýšlel jako o někom jiném. O někom cizím. Pořád to je přece ona. "Alexi, pořád jsem to já. Sice trochu jiná, ale to, že necítím Pouto neznamená, že necítím i lásku. Je přece úplně jedno, jestli jsem andělský vlkodlak nebo démon. Pořád cítím to samé." Skoro. Odmlčela se, myslela si, že něco odpoví, ale ani se nehnul. "Myslela jsem... říkal jsi přece... že ta láska mezi námi je skutečná, ne jen vliv Pouta. Já přece nebrečela celé měsíce jen proto, že se přerušilo," hlesla.

"Je to skutečné," řekl skoro neslyšně, "ale já jsem pořád vlkodlak, Char." S těmi slovy se otočil a tak mohla jasně vidět jeho zoufalý výraz. To na něm bylo typické. Necítil svou družku a proto byl náladový. "Potřebuju svou lunu, která přede mnou stojí, ale vlastně to není ona. Navíc ji necítím. Chápu, že to, co děláš, je potřeba a možná díky potlačení Pouta nebudeš při odloučení omdlévat, ale co já? Bude mi zle, už teď je," řekl naléhavě.

K jejímu největšímu údivu ji začaly pálit oči. Alex má přece jenom vliv i na její démonku. Nechápala, že to nečekala. Pomalu k němu došla a chytila jeho obličej pomalu do svých dlaní. "Bude to jen pár dní. Budu se snažit ji najít co nejrychleji a pak Charlith pošlu zpátky," šeptla.

"Máš tak studené ruce," hlesl a přiložil své dlaně na ty její. "Vždycky hřeješ, ale teď máš ruce jako kus ledu." A dal jí je dolů. Oba si povzdechli. "A o očích radši nemluvím. Jsi nádherná, ale ty oči jsou... děsivý. Prostě to nejsi ty," posteskl si.

Jako kdyby ji někdo praštil do hlavy, jí na mysl vytanula vzpomínka na Lucifera a jeho hnědé oči, když se objevil na obědě firmy Hell. Zavřela své oči a pomyslela na jejich pravou barvu. Když je poté otevřela, Alex zalapal po dechu. "Sakra," vydechl a ona se smutně usmála.

"V tuhle chvíli ti můžu dát jen tohle," hlesla. Trhaně se nadechl a pohnul rty, ale žádný zvuk z nich nevyšel.

Beze slova se otočila a rychle odešla.

"Charleen...," uniklo mu, když už to nemohla slyšet.

***

"Lucifere!" zařvala vztekle, když o týden později vrazila do Pekla jako učiněná pohroma. Démoni před ní uskakovali a nejistě se na ni ohlíželi.

"Má paní," přiběhl shrbený Fathir. "K vašim službám."

"Kde máš krále?" prskla.

"To jsem ti tak chyběl?" ozvalo se za ní.

Prudce se otočila. "Nech si ty kecy a radši mi řekni, kde najdu tu tvojí povedenou metresu! Proletěla jsem snad už celý Norsko!"

V tu chvíli mu jeho šedá kůže skoro zbledla. "Nevím, kde je. Taky ji hledám," přiznal jako spráskaný pes.

"Cože? Jak že nevíš? Co se sakra stalo?"  Tělem ji projela nepříjemná vlna nervozity, když si představila nehlídanou Lilith.

Lu se rozhlédl. "Nemáte co na práci?!" rozkřikl se a démoni, kteří je doteď sledovali se začali rozbíhat různými směry.

"Tak co je Luci? Co se u celýho pekla zase stalo?"

Povzdechl si, promnul si obličej a přišel blíž. "Chtěl jsem ji vrátit do cely, ale utekla."

V Char v tu chvíli bouchla sopka. "Kurva! Ty idiote! Jsi ďábel! Jak ti mohla zdrhnout?!"

"Charlith nenadávej mi pořád! Přestává mě to bavit! Určitou toleranci k tobě i přes to všechno mám, ale jsi povinna se ke mně chovat slušně! Já tě stvořil!" zaburácel tak, až se Peklo otřáslo v základech. Měl ji rád, ale už nesnese, aby s ním mluvila jako s tím psem. On je totiž mnohem víc. "S tím čoklem si mluv jak chceš, ale na mě to už nezkoušej!" sykl přísně a pak poodstoupil.

Uzemnil ji. Jako démon totiž jeho moc pocítila. A byť byla nejdřív naštvaná, teď ji vyděsil.

"Prostě utekla," řekl najednou už normálním hlasem. "Nevím kam, ale něco mi říká, že se teď na zemi nebudou dít hezké věci."

"A to mi říkáš jen tak? Nemůžeš s tím něco udělat? Prostě ji chyť," hlesla.

"Nemám jak. Ona je původní. Momentálně se sem dostane jen tak, že přijde dobrovolně, nebo ji sem svrhne Otec. Jinou možnost neznám."

Otec.

"Spojil se s tebou, viď?" zeptala se.

Nepříjemně se ošil. "Ano."

Jasně, že jo. Jinak bys tu mrchu nikdy uvěznit nechtěl. Překvapilo ji, že to Nejvyšší udělal už teď, ale nemohla jeho činy soudit. "A jiná možnost opravdu není? Co když něco udělá Freye, nebo mámě, nebo Alexovi. Sakra bude se chtít mstít!" vyhrkla.

"To bude a podle mě už to dělá, ale já s tím opravdu nic nesvedu. Musíte si poradit sami." A pak roztáhl křídla a prostě odletěl.

Stála tam jako solný sloup a ani se jí nechtělo věřit tomu, jak se zachoval. On si Lilith nejdřív vesele pustí a pak ji klidně nechá chodit po Zemi a rozsévat tam své zlo.

Bála se. Teď se doopravdy bála. Nakonec to je asi možné, když jde o její blízké. Démon, nebo anděl, pořád je to ona.

Plná nejistoty se otočila a vydala se zpět na Zem, přemýšlejíc, jak tu mrchu najít a zastavit.

Když se objevila u sebe v bytě, zničeně sklopila křídla a sedla si na podlahu. Co teď?

Ahoj miláčci, chci se vám omluvit, že včera nevyšla kapitola. Byla jsem celý den na natáčení videoklipu a pak se vrátila domů úplně ztrhaná a až o půlnoci. Jako omluvu vám sem dnes dám dvě. ❤️ Užijte si je a nezapomeňte mi napsat své pocity a názory 😁😈