Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

61. Vnitřní souboje

Charleen usnula ještě před devátou hodinou večerní, kdy se jejího těla začala zmocňovat únava způsobená nejen přiotrávením, ale také náročnou fyzickou a psychickou námahou. Takže Lucifera vypakovala, vykoupala se a téměř ihned, jak si lehla, se propadla do neklidné říše snů.

Její mysl se zbláznila po odejmutí Pouta, jak si myslela, protože se jí zdály opravdu šílenosti. Nejdřív Alexova smrt, jež se udála před více než sedmi lety, poté i její smrt po stínovém útoku Azraela, pak když Lucifer přivedl Lilith, ale to, co udělala ve snu, se neshodovalo se skutečností.

Poté, co přišla Lilith, řekla naprosto něco jiného...

"Když jsem za tebou tenkrát přišla, zlomená, bez síly, měla jsem pocit, že přesně tam patřím. K tobě. Že to, co dělám, dělat mám," řekla tiše, ale vzápětí se jí obličej zkroutil do nenávistného šklebu, "ale teď, když je můj život zase v pořádku a navíc vidím, co jsi udělal, mám sto chutí ti hrudí prohnat světlo!" prskla a začaly jí jiskřit prsty. "Byl jsi největší chyba mého života, Lucifere," zasyčela a vrhla po něm zářivou bílou kouli.

Trhnutím se probrala a překvapeně se rozhlížela. Co to sakra bylo? Ona opravdu zaútočila na Luciho! Ježiši, už je to tady, zbláznila jsem se... Zavrtěla hlavou sama nad sebou a nad svojí poblázněnou fantazií. Vzala do ruky telefon z nočního stolku. Byl už čas oběda. Když se nad tím tak zamyslela, tak se ani nedivila, že spala tak dlouho. Vstala a po vykonání ranní hygieny, kdy se jí už mozek docela rozběhl, si usmyslela, že dá přeprat veškeré povlečení, protože prazvláštně zapáchalo, asi, jak se dlouho nepoužívalo. Jenže včera byla moc unavená na to, aby se tím zabývala.

Po snídani ji napadlo, že by si mohla jít zaplavat. Nebyla už tak dlouho! Její plavky byly ve skříni poslední měsíce spíše jen pro okrasu, tak si je tedy sbalila do sportovní tašky, spolu s ručníkem a sprchovým gelem a nadšeně se vydala z domu. Navíc si uvědomovala, že nemůže celé dny trčet sama doma, protože to by se nejspíš opravdu zcvokla. Musela něco dělat. Do Vortexu měla jít až na devátou hodinu večerní, takže měla čas.

V plaveckém areálu už bylo poměrně plno. Oteplilo se, tak se už i zimouřiví lidé vydali k vodě. Zaplatila si náramkový čip na celý den. Když se převlékla, sepnula si v šatnách před zrcadlem vlasy do culíku a v tu chvíli ji do očí udeřil její krk. Její jizva byla bledá, jako kdyby mizela. Trhaně se nadechla nosem a zamrkala, protože ji začaly zase pálit oči. Dost už! Patří to k minulosti, už se tím nezabývej! Napomenula se v duchu a radši se vydala do sprch.

Již hodiny chodila po areálu. Tu se naložila do vířivky, tu šla i na tobogán. S velkým sebezapřením zkusila trychtýř, kterého se vždy bála. Nakonec zjistila, že to není horší než prudký let střemhlav. Její tělo si už zkrátka zvyklo na horší věci. Poté celá nadšená a nabuzená adrenalinem, vyběhla schody znovu k tobogánu. Pohyb jí pomáhal, uvolňovala se. Když z ústí roury vylétala do vody, zdálo se jí, že na okraji bazénu, přibližně čtyři metry od ní, zahlédla robustního, potetovaného muže s bílými vlasy a ledově modrýma očima. Div se neutopila, jak se lekla a rychle vyplavala nad hladinu. Nikdo nikde. Rozhlédla se, ale když ho nespatřila, trpce si pomyslela, že už má vidiny. Vždyť ho viděla včera, je to teprve den a půl, bude to chvíli trvat, než se vzpamatuje na déle, než několik hodin.

Povzdechla si a radši opět zaplula pod hladinu. Doplavala až ke schůdkům, po kterých vylezla ven, ale při cestě spatřila nohy, s nalakovanými nehty na růžovo. "Šmarja, Freyo! Ty mě pronásleduješ?" zasmála se nejistě, protože jí došlo, že jestli je v bazénu ona, je tu i Dimitri a s ním... Nezdálo se mi to, problesklo jí hlavou.

"Chtěla jsem ti říct to samé," uchechtla se a krátce se objaly.

Jak se k nim přiřítila Lesley, její obava se potvrdila. Byla tam celá smečka. "Char, co se to stalo? Co se sakra stalo?!" šeptala jí do ucha naléhavě, když se také přivítaly.

Ale ona se na ni jen smutně podívala. Místo odpovědi řekla něco jiného. "Jak to, že jste tady zrovna v den, kdy tu jsem já? Sakra práce!" sykla tiše s pohledem přeskakujícím na ně obě.

"My za to nemůžeme. Pracovalo se už brzy z rána a pak rozhodl, že se už dlouho nekonaly závody," špitla Freya lítostivě. "Nikdo netušil, že tu budeš, ani já, ani on."

Charleen si těžce povzdechla. "Kde je?"

Beta-luna zaskřípala zubama. "Na druhé straně, před velkým plaveckým bazénem. Stojí k nám zády, nedívá se sem."

"Hm, ale viděl mě, protože jsem ho já viděla u bazénu s tobogánem," poznamenala, měla na krajíčku. Tak rychle se s ním potkat opravdu nechtěla. "Holky, zavoláme si. Já na tohle nemám," vyhrkla a proběhla kolem nich.

"Počkej, Char! Musím ti něco říct, když už jsme se potkaly!" houkla za ní Freya.

Jak to zvolala, ve chvíli, kdy se otočila oslovená, se otočil i alfa a jejich pohledy se nechtěně střetly. Bylo jí to tak nepříjemné, že nahlas hekla a on zaťal ruce v pěst. "Prostě mi zavolej!" cekla a zaběhla opodál za dveře s nápisem SAUNA. Šatny byly moc daleko a navíc si byla jistá, že tam za ní nepůjde, kdyby náhodou, protože nesnáší horko.

Jenže Freya vběhla za ní a odtáhla ji stranou lidem. "Char, našel se ten, co mluví o nás," zašeptala. To jí přece jenom zabránilo v pláči.

"A předpokládám, že když mi to říkáš, je to člověk."

"Přesně tak. Les se Zafrinou ho našly. V noci se na něj má jít."

"Ale já jsem ve Vortexu," oponovala starší. "Teda, mám tam jít podepsat smlouvu, ale tuším, že mě rovnou obsadí, když mám přijít už před otvíračkou."

"Krucinál, to se nehodí. Je to člověk a alfa ho chce už mít z krku." Povzdechla si. "Je protivnej jak prdel, prosím tě, zařiď si to, než se zcvoknem," poznamenala mladší.

Charleen se musela i navzdory situaci uchechtnout. "Dobře, nějak to udělám." A pak také těžce vydechla. "Takže... není v pohodě?" optala se opatrně.

"Blázníš? Dimitri mi tajně řekl, jak se sesypal, když jsme přijeli od tebe." Freya šeptala, jako kdyby sestře prozrazovala největší tajemství na světě. Což asi tak i trochu bylo.

"Bývalou" lunu to sobecky potěšilo. Takže si hrál na tvrďáka, ale ve skutečnosti mu je stejně bídně jako mně, pomyslela si. "Dobře. Vykoukni ven a řekni mi, jestli je v dohledu. Vypařím se a zavolám Luisovi."

"Nikdo nikde, hni sebou," řekla Frey a se sestrou se ještě krátce zasmály, než Char skoro vlčí rychlostí vběhla do šatny. Připomnělo jim to schovávací akce z dětství.

***

Bylo něco málo po jedné hodině ranní, když Charleen vycházela z Vortexu, posilněna několika sklenkami vína na to, aby vydržela Alexovu přítomnost. Luis ji nakonec neměl v plánu obsadit hned v ten večer, takže jen podepsala pracovní smlouvu, a pak si u pití povídali. Snažil se vyzvídat, co se přesně stalo mezi ní a Alexem, ale ona mu to stejně řekla s velkými vytáčkami, protože se jí o tom moc hovořit nechtělo. Ještě si na baru koupila cigarety a vydala se na smluvené místo.

Cestou si přehrávala informace, jež dostala od Zafriny po telefonu. Ten chlap měl být nějaký kamarád Rity, jedné tanečnice z Vortexu, kterou Charleen pozvala vystupovat i do sídla. Byla to ta zrzka, co tak přehnaně reagovala na alfu a také ta, co spala s Tobiasem. Právě po jeho smrti se odstěhovala k rodičům, ale ještě před tím si jedné noci pustila pusu na špacír, opilá a ještě ke všemu tomu nepravému. Její kamarád měl být jeden z těch, co se nezdravě zajímali o vlkodlaky a byť je třeba ani nikdy neviděli, věřili, že existují. V době, kdy ve městě řádil Agnar s Azraelem, ho měl údajně zahlédnout a měl být i jeden z těch, kteří úřady přesvědčovali právě o tom, že vraždící bestií z Nortcity je vlkodlak, ne masový vrah. Takže mu opilá Rita jen nahrála do karet. Mělo mu být kolem čtyřiceti let a jeho život byl plný násilí. Pouliční rváč, pašerák drog a snad měl na kontě i vraždu, která mu prošla.

Charleen se sama pro sebe pousmála. Zafrina se ve svých informacích nikdy nemýlí, je přesná jako hodinky. Takže se má ten chlap na co těšit a Lucifer dostane novou dušičku.