Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

35. Lilith začíná jednat

K bojové scéně doporučuji pustit track v médiích. 😍

Celou následující noc i den strávila opětovným hledáním. Dokonce si i vzpomněla na pekelné vlny, kterými Lucifer tenkrát v lese před sídlem, po upálení rodiny Palvézových, kontroloval, zda nejsou v okolí již žádní jiní démoni, a pak jimi i hledali démony v Podsvětí, když chtěli někoho konkrétního. Zkusila je použít, ale bez úspěchu. Jakoby se po první démonce slehla zem. Začínala být zoufalá a svůj mozek neustále zaměstnávala přemýšlením.

Dělala to i teď, když se procházela po nočním Northcity. Na malý moment se zastavila před Vortexem. Dívala se na něj z druhé strany přes silnici. Sledovala kouřící lidi před ním, jak se bezstarostně bavili a smáli. Posteskla si po svém lidském životě. Po dobách, kdy nemusela řešit žádné podlé démonky, ale ani vlkodlaky a svou vlastní přirozenou podstatu. Jen chodila tančit, flirtovala s klukama a byla šťastná. S Freyou pracovaly bok po boku a jejich jediná starost byla zaplatit nájem.

Za ten týden nenaspala ani pět minut. Oka nezamhouřila. Neustále ji hledala. Ve dne po svých a v noci za pomocí křídel. Díky její lásce ke svým bližním a strachu o ně se jí nadobro vrátila citelnost. Charlith už nedokázala potlačovat Charleeniny emoce a ty tak neustále vyplouvaly na povrch. Navíc měla před očima celkem živě Alexovu smrt a děsila se toho, že by se opakovala. Nepomáhal jí ani včerejší rozhovor s Luciferem a jeho výstup. Pomyslela si, že ta jeho láska asi nakonec tak žhavá nebude.

Najednou v ní z ničeho nic hrklo. Naběhla jí husí kůže a na čele vyrašil studený pot. Doteď skoro mrtvé srdce se jí rozbušilo tempem, při jakém by normální člověk nejspíš dostal infarkt. Zbystřila smysly. Použila k tomu i vlčici, která začala okamžitě pomyslně vrčet. Byla zneklidněná a něčeho se bála. Začala se zběsile rozhlížet. Co se sakra děje?!

Pak zaslechla vytí. Srdce jí vynechalo úder, když jí došlo, že bylo Alexovo. Alfa svolával smečku a zněl... vyděšeně? On?

Během nanosekundy zaběhla do temné uličky, kde roztáhla křídla a s větrem o závod se vydala k sídlu. Měla zlé tušení. Tuhla jí z toho krev v žilách.

Pokud to šlo, tak se vyděsila ještě více, když v dáli spatřila kouř a oheň. Téměř okamžitě pocítila jeho pekelný původ. Málem se rozbrečela. Hořelo sídlo.

"Alexi!" zařvala ještě ze vzduchu, než tvrdě přistála a rozeběhla se k němu. Přitom si uvědomila, že tu nemůže být andělská clona. "Do hajzlu! To snad ne!" Zajela si prsty do vlasů při pohledu na dům, kterého už z větší poloviny zachvátily plameny. Alex klečel na zemi, u něj Lesley s Grétou a přidržovaly ho. Když k nim Char doběhla, všimla si, že jsou popálení, ale nejvíc alfa. "Ksakru. Co se stalo? Jsi v pořádku?"

Zničeně se na ni podíval, ale jediné co zvládl říct bylo: "Dimitri a Freya."

Celý svět utichl. Srdce přestalo bít. Čas se zastavil.

S vytřeštěnýma očima zírala na svého druha, jehož obličej byl skoro z poloviny popálen. Rozhlédla se kolem, lapajíc po vzduchu. Bylo to jako ve zpomaleném filmu. Všude stáli lidé, členové smečky. Bylo jasné, že se sem seběhli i obyvatelé ostatních domů. Ženy se slzami v očích hleděly na požár, ve kterém někdo už určitě našel svou smrt. Jejich děti se k nim vyděšeně tiskly. Muži je buď utěšovali, nebo pobíhali kolem a snažili se ještě pomoci přeživším, kteří vybíhali z domu.

Gréta s Lesley na ni něco křičely, ale ona je nebyla schopna vnímat. Byla v takovém šoku, že na chvíli ohluchla. Probudilo ji, až když ze sídla vyběhl hořící Daren a ihned se skácel na zem. Ozvalo se několik vyděšených výkřiků, včetně těch od Gréty a Les. Okamžitě k němu přiskočili dva muži a snažili se ho uhasit sněhem a bundami. Ale byl to přece pekelný oheň.

Vystřelila z místa jako raketa ze stanice. Přímo u hořícího těla silně mávla křídly. Celkem pětkrát, tak ho uhasila, i když naznala, že už mu to stejně nemohlo pomoci.

"Luno, do domu ani z něj se už nikdo nedostane! Hoří už i vchod! Je tam beta se svou družkou!" křiknul po ní Bjorn. Poprvé v životě zvýšil hlas. Prudce se na něj otočila, ale nic neřekla. Beze slova vešla přímo do plamenů.

Všichni hlasitě zalapali po dechu. Ozvaly se i výkřiky, ale jí plameny nemohly ublížit. Ne v této podobě.

Skrze oranžovou záři a žár proletěla až do míst, kde byl pokoj Dimiho. Vyrazit dveře bylo velmi jednoduché, protože z nich skoro nic nezbylo. Ležel v pracovně pod stolem. Spadl na něj betonový blok a to mu nejspíš zachránilo život, protože se k němu tak plameny nedostaly. Chtěla mu pomoct, vážně chtěla, ale Freya byla přednější.

Našla ji v ložnici. Při prvním pohledu se zděsila, protože beta-luna ležela na zemi, obklopena ohněm, ale vzápětí si Char všimla, že její tělo slabě září. To jí chtěl její vnitřní anděl ochránit před pekelnými plameny, ale už mu také docházely síly. Bezmyšlenkovitě ji vzala do náruče a v tu chvíli zařvala bolestí, jak ji andělská zář popálila. V duchu nadávala do všeho, co ji napadlo. I přesto svou sestru ale popadla a přímo v pekelných bolestech s ní v náruči vyletěla ven a položila do bezpečné vzdálenosti. "Postarejte se o ni! Provizorní nemocnice v nejbližším domě! HNED!" křikla a ani se nepodívala na své zraněné ruce a hruď, a vletěla opět do hořícího domu.

Přemýšlela, jak dostat betu mimo dosah nemilosrdného ohně, protože neměla šanci ho vzít tak, jako sestru. Takovou sílu neměla. Byl to pořád beta vlkodlak.

Nakonec vykopla okno, což způsobilo ohnivou vlnu posílenou čerstvým kyslíkem, protože se pekelný oheň choval podobně, jako ten normální, která betovi olízla ruku. Šla by i dál, kdyby k němu Char nepřiskočila a nedotkla se ho. Plameny jí totiž vždy neznatelně ustoupily. Přehodila si ho jeho ruku za krkem a dovlekla k oknu. "Bjorne! Richarde! Někdo! Betovo okno! Rychle!" Naštěstí nemusela čekat moc dlouho. Pět vlkodlaků v čele s Bjornem doběhlo pod okno. "Vyskočte! Podám vám betu!" Jak řekla, tak se stalo. Sice se to nepovedlo na první pokus, protože vlkodlaci možná umí skákat vysoko, ale neudrží se ve vzduchu jako anděl, nakonec ho však zachytili a dopadli s ním na zem, a pak ho v pěti nesli pryč. O lunu se nestarali. Došlo jim, že jí plameny neublíží. Tedy hlavně to docvaklo Bjornovi a Richardovi.

Chtěla jít prohledat i zbytek domu, než by se zbořil, ale někdo ji chytil za ruku a trhnul tak, že ji prohodil zdí, která se hned na to zhroutila. Na chvíli ji to lehce omráčilo.

Zmateně zatřepala hlavou a zamrkala. V tu chvíli se před ní objevila jakási černá sukně a silná ruka ji zdvihla do vzduchu. Mohla se tak podívat do rudých žhnoucích oči démonky Lilith. "Vzala jsi mi všechno," zasyčela. "I Lucifer mě nakonec opustil. O všechno jsi mě připravila. A já ti oplatím stejnou mincí." Na to Charlith opět zahodila, ale ta to už tentokrát vybrala lépe. Sice to odnesla další zeď, ale stihla se ve vzduch obrátit tak, aby stěnu prorazila nohama a ne hlavou. Poté se okamžitě postavila.

"Ty zkurvená pekelná svině!" prskla. "Dovoluješ si, se vzpírat svojí královně?! Dovoluješ si sáhnout na život její smečky?!" zařvala vztekle.

Jasně, že to byla Lilith, kdo zapálil dům.

"Ty nejsi moje královna a nikdy nebudeš! Já jsem původní! Já jí mám být!"

"Očividně Luci věděl, co dělá, když ti tu moc nedal. Ale já ji mám!"

"Vážně?" pronesla posměšně a ohnala se po Char. Ta se jí vyhnula a udělala výpad levou rukou, ovšem byl falešný a vzápětí tak Lilith udeřila pravou. Hlava se jí otočila do strany pod náporem Charlithiny síly. Ta ji ještě kopla do hrudi a pomohla si křídly. Tak byla Lilith teď ta, která letěla vzduchem. Charlith běžela ihned za ní a ještě na zemi ji čapla za vlasy a začala jí hlavou mlátit o zem, která zatím překvapivě držela.

Jenomže Lilith použila nohu a tak od sebe Char odkopla. "Mám tě plný zuby," sykla. Než se Charlith nadála, letěla vzduchem a za ní ohnivá koule, která ji trefila. Pocítila obrovskou bolest, jako kdyby jí chtěl někdo vyrvat srdce z těla. Zařvala. "Ty si nezasloužíš být démonem!" křikla původní a než se Char vzpamatovala, Lilith ji vyhodila ven z domu za pomocí další ohnivé koule.

Pak přišla tma.