Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

39. Pomalu do pořádku

Ještě pár následujících dní skoro nikdo nespal. Vlastně ani nebylo kde. Angelovi a Lauře alfa poskytl pokoje v jednom z nedalekých domů. Samozřejmě se svolením jeho obyvatelů. Byl to sice vůdce, ale nezasahoval do soukromí své smečky, takže nemohl jen tak přikázat, aby si pustili někoho "cizího" do domu. Jenomže oni to udělali s radostí. Každý člen klanu pomáhal, jak mohl. Těla obětí byla pohřbena, ještě než se Charleen probudila, a proto se teď rozebíralo to, co zbylo ze sídla a odváželo na skládku či separační dvůr.

Přirozeně se tato katastrofa musela nějak vysvětlit obyčejným lidem, protože ne všude pracovali vlkodlaci. To si pošéfoval Alex sám. Vymyslel si historku s plynem. Také měl nějaké vlkodlaky u záchranných složek a ti mu zařídili vše potřebné.

V Northcity si ale musel on, Charleen, Dimitri i Freya oběhat úřady osobně. Jelikož jim shořely rodné listy a všechny ostatní dokumenty o jejich existenci, nikdo to nemohl zařídit za ně. Před cestou do města jim jiné vlčice z ostatních domu dojeli koupit oblečení, které zaplatili ze svého a i když odmítali, Alex tvrdě rozhodl, že až si opět opatří kreditní kartu, vše se jim vrátí.

Char se akorát v jednom obydlí sprchovala, když přišel s oblečením pro ně oba. Sprchový kout v tomhle domě měl stěny z mačkaného skla, takže za nimi sice nebyla ostře vidět, ale on měl dostatečně velkou představivost, navíc přesně věděl, co se za těmi skly skrývá. Viděl pohyby její rukou, jak nanáší sprchový gel na své tělo a než se nadál, už byl svlečený a odhrnoval posouvací dveře.

"Ježiši!" lekla se. "Nemůžeš počkat? Tohle není tak veliký sprcháč jako byl ten tvůj."

"Ne, čekat se mi opravdu nechtělo, protože tohle," vzal jí nádobu, "chci udělat sám." Ani nečekal na povolení a už ji začal mydlit. Velice si užíval to, že ji má před sebou po dlouhé době nahou. A neužíval si to sám. Cítil, jak se mu do určitých partii vlévá krev. "Chybělo mi tvoje tělo," zašeptal.

Charleen se snažila dýchat normálně, ale šlo to pod jeho horkými dotyky těžko. Stála k němu zády a tak mohla mnohem lépe vnímat to, jak ji něžně umývá. Po celém těle jí nanášel sprchový gel a poměrně rychle jí došlo, že mu nejde jen o tu sprchu. Určitý důkaz navíc cítila na hýždích.

"Alexi, vím, o co ti jde a rovnou ti říkám, že na tohle nemáme teď čas," řekla přísně, i když ji to stálo dost přemáhání. Také jí chyběl. Neuvěřitelně moc. Nebyli spolu už tak dlouho. Nejdřív přijala Charlith, pak ten požár a následné zpracování škod. Do toho se starali o Freyu, která se díky jejich lásce a péči už pomalu vzpamatovávala. Zkrátka nebyla příležitost, navíc teď spolu byli naprosto sami po několika dnech. V noci se nespalo, ale hlídalo. Lucifer s Farethem se snažili jakkoliv vycítit Lilith, ale ta jakoby zmizela. Bylo jasné, že jí zabití její královny nějak ublížilo a Luci tipoval, že to ani nečekala.

"Ostatní se taky připravují, abychom ve městě vypadali jako lidi," pronesl. "Máme čas. A navíc... vážně mi chybíš, Charleen. Chybí mi moje družka."

"Alexi," pomalu se otočila, "ty mi přece taky chybíš." Pohladila ho po tváři. Jeho oči zase zářily. "Ale upřímně si nemyslím, že je vhodná chvíle. Musíme se rychle umýt a jet," povzdechla si. Byť byli ve velmi nepříjemné situaci, tělesnou přitažlivost mezi nimi nemohlo zničit nic. A teď spolu stáli po čtrnácti dnech úplně nazí ve sprše. Alexovi dávalo smysl, co říkala, ale chtěl využít situace. Nevěděl, kdy budou zase takto sami. Čeká je ještě mnoho práce a taky budou stavět nové sídlo. Nechtěl se vzdát.

Beze slova ji za ramena otočil opět zády k němu a pokračoval ve své předchozí činnosti. Sprchu nechal téct na ně a namydlil si ruce, poté jí je přiložil na krk a pomalu jel přes jizvu na ramena. Na té se také nenápadně na malý moment zastavil, ale téměř ihned pokračoval. Samozřejmě to na Charleen mělo přesně ten efekt, jaký chtěl. Trhaně se nadechla. "Alexi-"

18+

"Mlč," zavrčel jí u ucha a sjel jí až na prsa, které lehce zmáčkl. Tak tak se mu vešly do velikých dlaní a on si užíval ten přímý pohled na ně. Pak se začal dvěma prsty věnovat bradavkám. To Charleen vyslalo horkou vlnu rozkoše  přímo mezi nohy. Tiše zasténala a zaklonila hlavu. "To je ono, poddej se tomu," zašeptal. Když po chvíli sjel do jejího rozkroku a jen lehce se dotkl pahorku, málem se udělala. Hlasitě vyjekla a on ihned ucuknul. Tak si ověřil, že je připravená na to, co s ní chce udělat. "Opři se rukama o zeď," zachraptěl a jakmile to bez jediného slova udělala, rovnou s roztaženýma nohama, nedočkavě do ní zajel. Rychle a prudce. Její překvapený výkřik se smíchal s jeho hlasitým hrdelním výdechem, kterému nedokázal po takové době zabránit. Ihned jí dal dlaň přes pusu. "Snaž se nekřičet," řekl a pak se k úlevě jich obou začal hýbat. Okamžitě do ní začal zběsile přirážet s pevně semknutými rty, aby sám nevzdychal, i když mu pár tichých stenů stejně uniklo.

Bylo znát, že by křičela, kdyby neměl ruku před její pusou. Naplnil ji takový pocit slasti, že se jí z toho málem podlomila kolena. Jen po pár sekundách nedokázala zabránit svému bouřlivému orgasmu, při kterém se jí úzce stáhly stěny jejího pohlaví, načež Alex zareagoval tak, že ještě zrychlil. Netrvalo dlouho a konečně po době, která se mu zdála nekonečná, přivítal i svůj vrchol, při kterém jí svou druhou rukou skoro rozdrtil bok. Slastně u toho zaklonil hlavu, zavrčel a poté úlevně vydechl: "Konečně, sakra." Pak se oběma rukama zapřel vedle její hlavy a vtiskl jí polibek na temeno. "Strašně jsi mi chyběla, Charleen. Potřeboval jsem to."

Konec 18+

"Ty mně taky, Aleky," mátořivě se pousmála. "Jsem ráda, že mě neposloucháš."

Tomu se uchechtl. "Tak koukám, že jsme tohle potřebovali oba dva." Nemohla jinak, než souhlasit. Vážně jí to uvolnění po tom všem bodlo.

Když se tedy konečně navzájem umyli a oblékli, Char si ještě půjčila fén. Alfa šel mezitím ven zjistit, jak jsou na tom ostatní. Už na ně čekali.

"No, kde jste?" ozval se Dimitri, po jehož boku stála Frey, stále lehce bledá, ale aspoň se sem tam už usmála. Většinou ji rozesmál jen její druh, který se na všem snažil hledat něco pozitivního, i když ho ta tragédie také velmi zasáhla, snažil se být především její oporou.

"Sprchovali jsme se. Je auto připravené?" pronesl jakoby nic. Zacukaly mu koutky, ale ihned se kousnul do tváře.

"Jasně," odpověděl a zkoumavě se na svého staršího bratra zadíval. Viděl, jak mu svítí oči. Tak sprchovali.

Drž hubu. Odsekl mu Alex v duchu.

Když ještě k tomu vyšla Char s rudými tvářemi, bylo to všem tak nějak jasné, i když řekla, že se omlouvá, že si ještě fénovala vlasy. Alfa na nic nečekal a vzal svou lunu za ruku, aby ji dovedl k autu. Ona ho přitom obdařila tak poblázněným výrazem, že už to nikomu nemohlo být jasnější. Dokonce i Freye zacukaly koutky, ale nikdo z úcty k hlavám smečky nic neřekl. Navíc se poté tragédii zhostili svých úloh více než dobře. To díky nim se smečka ještě nerozpadla.

Každý věděl, že za ten útok luny nemohly. Navíc to Alex každému důrazně vštěpoval, aby neměli zkreslené názory. Ještě k tomu Bjorn s Richardem jasně viděli, jak Char vyvolala déšť a tím požár uhasila. A nezdráhali se to každému, kdo to neviděl, říct.

***

Když se Alex, Char, Dimi, Frey, Bjorn a Lesley vrátili z města s potřebnými dokumenty a věcmi, naplánovalo se, že další den pojede Richard s Honey a vezmou s sebou i ostatní členy ze sídla, kteří přišli o své věci, aby si zařídili vše potřebné. Bylo to zdlouhavé a náročné, ale museli mít přece důkazy o své existenci, také telefony, kreditní karty a tak dále.

Alex poté ihned obvolal hlavy okolních smeček a ti neváhali, aby přislíbili svou pomoc při výstavbě nového sídla. A než bude vila opět stát, každý její obyvatel prozatím hostoval v některých domech v okolí.