Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

8. Přijetí skutečnosti

"Dobře babi. Pro jistotu vytvořím bariéru nad celým lesem, kdyby Luci náhodou přišel o rozum."

"To je dobrý nápad, dítě."

Char se na ní pobaveně podívala. "Už nejsem dítě, babičko Lauro."

"Pro mě navždycky budeš. Nezapomeň na to, jak stará jsem já," pronesla. To byla sakra pravda. Kam se dvacet šest hrabe na nějakých pět tisíc, nebo kolik jí je.

"A kolik ti vlastně je?" zeptala se opatrně.

Laura se jen usmála a pohladila jí po tváři. "Hodně." Ale když se na ní Char stále dívala, nakonec se uvolila. "Pamatuji dobu bronzovou. V té obě jsem se poprvé snesla na Zem, ale několik set let před tím jsem ještě žila ve Stříbrném městě, kde mě vychovávali."

"Někdy mi musíš vyprávět. Dějepis jsem měla vždycky ráda," zazubila se mladá žena.

"Dobře," vrátila jí Laura úsměv, "alespoň mám další záminku, proč jsem letět, ale něco mi slib."

Charleen přikývla aniž by Laura řekla, co má na mysli. "Promluvím si s ním."

"To budu moc ráda, vrátil se kvůli tobě."

"Vážně?" Takže Freya měla pravdu.

"Ano. Víš on navštěvoval Dimitriho. Měl limit jedné návštěvy na tři měsíce, protože jak víš, Nejvyšší spasené Duše nepouští každý den. Musí mu dát pádný důvod. No a Alexandr pomáhal Dimitrimu, který měl trochu problémy. S čím, to nevím. Ale údajně to bylo moc důležité. Navíc Alex neudělal nic, čím by Nejvyššího naštval, proto se uvolil k návštěvám. V den, kdy jsi se vrátila, se konala další návštěva. Ucítil tě tam a okamžitě začal prosit o druhou šanci. Moc dobře si pamatoval, jak jsi jí dostala ty, je chytrý, jen co je pravda. Nejvíc mu ale pomohl Osud, který pravil, že jeho životní cesta ještě zdaleka neskončila. A za půl roku měl Otec už dost důvodů k tomu, druhou šanci Alexovi dát. Navíc to měla být i odměna pro tebe, za tvoje správné rozhodnutí. Ale to jsi asi nepochopila, že?" vysvětlila Laura.

"Uf... Ne, myslela jsem si, že mě trestá," přiznala Charleen.

Laura se zasmála. "K tomu nemá důvod. Vždyť ti i povolil vstup do Pekla."

"Já vím, to mu nikdy nezapomenu. Pomohlo mi to."

"Očividně, když tu teď sedíš," usmála se Laura. Charleen jí úsměv opětovala a vstřebávala informaci, že se vrátil kvůli ní. A ona mu uteče. Bezděky se plácla do čela.

"Další uvědomění?" zeptala se pobaveně její andělská babička.

"Jo."

Laura se zasmála. "Tak si myslím, že už je asi čas letět. Já mám povinnosti a tebe čeká důležitý rozhovor."

"Asi ano," objali se na rozloučenou. "Děkuju, že jsi mě vyhledala. Tvoje rady mi vždycky pomohly."

"Nikdy nenechám svou rodinu v úzkých, to si pamatuj." Laura se usmála tak vlídně, jak to umí jen anděl.

"Tak to by jsi ještě mohla zaletět za tátou, protože tomu je úzko z toho, že ses mu opět léta neozvala."

"Naposledy jsem přece spala," bránil se anděl.

"Ale teď už nespíš."

"Zaletím za ním, určitě," usmála se, "jo a musím tě ještě varovat. Alex se moc nezměnil. Snad s ním budeš mít vetší trpělivost, než před lety."

"Nic co bych nezvládla," prohlásila luna pevným hlasem. Na Luciferův egoismus nikdo nemá.

Jakmile se anděl s křídly většími, než má Charleen, ladně odrazil od skály a s lehkostí svou vlastní odletěl, žena se krátce zamyslela. Ale nebylo moc nad čím. Musela s ním mluvit. A proto se za chvíli ze skály odrazil i druhý anděl s křídly světle šedivými a nepatrně menšími.