Už nějakou dobu kráčeli lesem. Mlčky. Říkala si, co mu hrabe? Je normální sem takhle přijít jakoby se vůbec nic nestalo? Jakoby vůbec nebyl vládce pekel, který nemá na Zemi co pohledávat. A navíc její bývalý! Kdyby to Alex věděl, oba by je nejspíš roztrhal. Teda ji. Jeho by nedokázal ani pokousat. Vlkodlak ho zranit nemohl, jen nebeské bytosti.
"Máš štěstí, že vlkodlaci necítí pekelníky," sykla jedovatě. Byla vážně podrážděná jeho blízkostí. Měla ho ráda, to jo, ale nechtěla se s ním už vídat. Kvůli zřejmému důvodu - stále ji chtěl, a to jí dost vadilo.
"Prosím tě. Co by mi mohl ten pes asi tak udělat?" zeptal se jízlivě.
"Jaký pes?! Mluv o něm slušně! Nic ti neudělal!" vyjela.
"Ne? Vzal mi tě, Charleen! To stačí!" Oči mu zaplály vztekem.
"Odešla jsem sama, tak se laskavě uklidni! Chováš se jako malý," zpražila ho.
"A ty už mluvíš jako otec," odsekl.
"No, a to taky! Jsi bratr mojí babičky. Nedochází ti to?"
"Co jako?"
"Jsi můj prastrejda," řekla hořce, načež se pobaveně zasmál.
"Pět let ti to nevadilo a teď je to problém?" zdvihl obočí.
"Ne, jen konstatuji," mykla rameny. Chtěla ho od sebe nějak odehnat, ale očividně se jí to vůbec nedařilo.
Zamrazilo jí v zátylku, blížili se ke konci clony. "Stejně to nechápu. Andělská clona tě pálila, ale za archandělskou ses dostal," přemýšlela nahlas. Nerozuměla tomu.
"Char, jsem taky archanděl, zapomnělas?" připomněl jí pobaveně.
Silně stiskla víčka. Do prdele! Tu bariéru měla udělat Freya...
"Ale klid. Už se blížíme ke tvému překvapení," pousmál se a v očích se mu zlověstně zablýsklo. To ale neviděla. Lucifer totiž neunesl svou bolest z její ztráty, pocit žárlivosti na alfu a udělal něco... strašného.
"To jsem zvědavá teda," pronesla otráveně.
Najednou si všimla, že na mýtince před nimi, kde začínalo území jižní smečky, něco leží. Zvědavě zaostřila. Jak se blížila, rozeznávala těla. A ne ledajaká. Lidská. Hrudník se jí šokem stáhnul a zastavila se. Pár metrů od ní leželo pět lidských těl. Zohavených opravdu odporným způsobem. Ihned jí to připomnělo pekelné mučení. "Co to kurva je?" vydechla nejistě. Začínala se bát.
Lucifer ji celou ztuhlou vzal za ramena a vedl kupředu. "To je součást mého překvapení," usmál se.
Podívala se na něj. V tu chvíli jí jasně došlo, že žila se šílencem. To už ale došli přibližně na dva metry od nebohých lidí. Charleen mohla jasně vidět krev po celé mýtině. Také to, jak je sníh v okolí roztátý. Sníh se měnil v šedavou břečku. Ihned si vzpomněla na svůj sen. Jenomže v něm to vypadalo, že roztál přirozeně.
Byli to čtyři muži a jedna žena. Byli jak kdyby roztrhaní, ale zároveň popálení. Pekelný oheň, došlo jí. "Lucifere, co to má sakra být?! Proč jsi jim to udělal?!" vyhrkla napůl vyděšeně a napůl naštvaně a nevěřícně.
"Já ne," mykl rameny a udělal dva kroky kolmo od ní.
"To já," z druhé strany se ozval hlas. Ženský. Byl sametově hladký, ale Charleen z něj vstávaly chloupky za krkem. Už se naprosto vyděsila. Z lesa vyšla vysoká a velmi štíhlá žena s vlasy černými, jako noc. Oči jí silně pulzovaly krvavou červení v kombinaci s pekelnými plameny. Byla v černých šatech, kolem rukou zvláštní kovové náramky. Celkově vypadala jako z jiné doby. A měla křídla. Svá ostrá, blanitá, ďábelská křídla.
ČTEŠ
Andělský vlkodlak 2: Druhá šance
Fantasy💎 Druhý díl ze připravované trilogie "Andělský vlkodlak". 💎 Zemřel jí v náručí. "Jdi za svým štěstím," řekl. Věděl to. Věděl, že uklouzla a její mysl se odebírala jiným směrem. Měla výčitky, byla zoufalá, zmatená a nakonec?... Utekla před svou bol...
